Prisoners hiding in the shadows

Začít žít

Když se Viki ráno probudila, první myšlenka, která jí přišla na mysl byla, kdy bude moci začít žít jako ostatní kouzelnické děti v jejím věku.

Neznala světlou stránku tohoto světa.

Vždy si myslela, že mudlové mají život mnohem lepší a jednodušší, protože se nemají jak trápit. Žádná kletba cruciatus a podobné hrůzy.

Netušila, že i mudlové mají své problémy a prostředky k ubližování si navzájem.

To ona ale nevěděla a díky tomu měla alespoň nějakou víru v lidstvo.

Viki s úsměvem na tváři vstala z postele v pokoji, který pro ni Potterovi narychlo zařídili, takže tu byla jen postel a nějaká stará skříň. Dívce to ale ke štěstí stačilo. Protože alespoň k něčemu bylo ono věznění, které podstupovala téměř celý život až dosud.

Ke skromnosti. Možná byste řekli, že by si chtěla vše vynahradit, ale taková ona nebyla. Byla vděčná za to málo, co získala.

Včetně milujících, stále velmi překvapených, ale milujících rodičů.

A právě ti na ni volali z kuchyně a oznamovali snídani.

A Viki se rychle převlékla do nového oblečení a se širokým úsměvem seběhla schody do kuchyně, odkud se linula vůně čerstvě udělaných lívanců.

Omlouvám se, že kapitola vychází po takové době, ale víte jak...

Zároveň se omlouvám, že je kapitola hoooodně krátká a hoooodně nezáživná, ale snad to bude lepší.

Tak mi napište vaše názory. Jak myslíte, že bude reagovat James? Půjde Viki do Bradavic? Najde nějaké kamarády?

Vaše Notwozet