Tlukot srdce by šel slyšet celým mým krevním oběhem. Ale nebyl by můj. Je cizí. I přesto poměrně mateřský. Cítím teplo. Teplo rozlévající se po těle. Jen se opírám. Žilami mi tryská energie a zvláštně magický pocit. Stačilo jen tak málo. Zapomenout na vše zlé bylo až moc snadné. Tlukot. Usínám. Budím se s tím stejným zvukem. Není to reálné. Mohlo by, ale není. Pouhé představy. Ale ten tlukot je dech beroucí.
_ _ _ _ _ _ _ __ _ _ __ _ _ __ _ _ __ _ _ __ _ _ __ _ _ __ _ _ __ _ _ __ _ _ _
O pár dní a mnoha uvědomění později...
_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _
Srdce přestává tlouci s bolestnou ránou. Ozývá se jen pár posledních sípavých zvuků z mého zdroje života. Je pohmožděné a plné modřin. Někdo ho ztloukl skoro do bezvědomí. Možná je to správné. Po probuzení z bezvědomí by si nemuselo nic pamatovat. Ovšem já vím, že toto nebude ten případ. Mé srdce nikdy nezapomene. Jak by také mohlo... Ten člověk... sakra ten bezvadný člověk si nechal pořádné kusy mého srdce. Zapoměl mi je asi vrátit zpět. Měla bych to dát k soudu. Případ odcizené kusy srdce (životně důležité). Přeci jen... bez srdce se nedá žít, stejně jako bez kyslíku.
«Marky»
ČTEŠ
Myšlenka
AcakZkus zaplout do říše myšlenek. « Tato "kniha" je určená pro mě, ale i pro vás. Bude tady spoustu mých názorů na svět, na lidi a mnoho mých zkušeností, které chci předat jak vám tak i sama sobě. Pro některé dosti nezajímavá kniha, ale miluji své myšl...
