Z ráje na zem ✔️

11.

„Budu tam mít jizvu?“ pozvedla oči k sympatické doktorce, která právě skončila se šitím.

„Jen maličkou,“ zasmála se. Zatímco Nivie ucucávala z malé lahvičky vzorkového alkoholu. Prý, pokud má jít pod kudlu, musí se na to psychicky připravit. A tak si na benzínové pumpě koupila několik vzorečku Jacka Danielse.

„Budu jak Harry Potter. Dostanu i hůlu a Hedviku? Pak bychom mohli do Příčné ulice a nakonec na nástupiště devět a tři čtvrtě,“ zahihňala se. „A ty,“ ukázala na primáře,“ budeš Hermiona, a ty,“ ukázala na Ellu. „Budeš Ronald. A paní doktorka bude náš Brumbál. Když seženeme Draca a Hagrida a Toho, jehož jméno se nesmí vyslovit, jsme kompletní,“ sekla definitivně rukou.

„Bože, ta je zťatá jak hovado,“ Ella se držela za hlavu. „Sakra,“ zalovila v kabelce mobil. „Sakra,“ zaklela znovu, když si přečetla zprávu. „Budu muset domů. Syn má teplotu.“

„Ty máš syna? Od kdy jako?“ Nivie pátrala ve své opilé hlavě.

„Od roku 2014, holka.“
„Jen jděte. Já ještě počkám na výsledky a pak ji odvezu domů,“ nabídl se primář.

„Jestli se jí něco stane, najdu si vás a zabiju vás. Jak se jmenujete?“ uvědomila si, že se nepředstavil.

„Callum Joel, jméno mé,“ natáhl k ní s úsměvem ruku.

„Píšu si to,“ ukázala na své čelo a pak odešla. Byla pravda, že sice doktůrka neznala, a kdyby nemusela domů za synem. Nikdy by Nivii nenechala s cizím mužem, ale něco uvnitř ní jí říkalo, že je v těch nejlepších rukou.

„Ok, zapište, ale já nejsem násilník. Zastal jsem se jí přeci,“ podívali se na Nivii, která právě držela v ruce tyčku do krku a zkoušela proměnit kelímek na bůhvíco. „Pokud mě nazakleje, bude ráno doma.“

„Doufejme, že to oba přežijete ve zdraví. Mějte se, doktůrku,“ prsty mu zamávala a pak už spěchala za synem.

****

„Oukej, Harry, pojedeme domů,“ naložil Nivii do svého auta. Muselo se tedy nechat, že doktůrek měl ocelovou trpělivost. Všem vtipům, co Nivie prováděla, se smál a popravdě se i skvěle bavil. „Tak, kde bydlíte?“ otočil se k ní, ale ona byla v limbu. Spala tvrdým spánkem s hubou dokořán.

„Ne,ne,ne,ne. Vy nemůžete spát, já vám potřebuju odvízd domů. Kde máte kabelku, nebo tak něco?“ začal hledat, ale nic. Vlastně si vzpomněl, že od té doby, co je vynesli z klubu, neměla žádnou kabelku. Což znamenalo jediné. Nebyla kabelka, nebyly doklady. Tím pádem adresa, a to zas znamenalo, že se z Nivie stal bezdomovec, zase. „Halo, paní, musíte mi říct, kde bydlíte,“ něžně ji profackoval. Nivie se ale otočila na bok a zamumlala: „V Bradavicích.“

„Bože,“ promnul si obličej. „Oukej, jedeme ke mně,“ nastartoval a konečně se rozjel.

Když už byli konečně na místě. Nivie chrápala, až z toho bolely uši. Callum věděl, že tu nevzbudí ani rána palicí do hlavy. Takže ji vzal do náruče a odnesl ji k sobě do bytu. Odemkl vchodové dveře a šel s ní k výtahu. Mimo provoz, četl velký nápis. „Ne, bydlím až v pátým patře,“ teď doopravdy litoval toho, že se jí zastával. Stejně to bylo k ničemu. A tak si tedy přehodil Nivii přes rameno jako pytel brambor a začal stoupat schod za schodem, patro za patrem. Po konečně posledním došlapnutým schodu, úlevně vydechl a setřel si z čela pot. Odemkl svůj byt a šel rovnou do své ložnice. Hodil Nivii na postel. Bez slitování. Neměl už sílu na to, s ní zacházet opatrně. Byl unavený, zpocený a zbitý. Na jednu noc až příliš. Padl vedle Nivie a usnul jak špalek, ani neěděl kdy.

****

Brzo ráno ho probudil ženský výkřik. Vyletěl do sedu a hned dostal pěstí.

„Nesahej na mě, nebo tě zabiju!“ zařvala Nivie a krčila se v rohu.

„Jau, kurva fix.“

„Kdo jsi a co tady dělám?“ rozhlížela se kolem sebe, jako by hledala vzpomínky na včerejší noc.

„Podle tvých slov Hermiona,“ položil hlavu na polštář.

„Jako ta z Harryho Pottera?“ stáhla obočí.

„Jo. Hele, než se začneš ptát. Včera jsem se tě zastal, pak nás vyhodili z klubu, jeli jsme do nemocnice, kde ti zašili ránu, pak jsi mi vytuhla v autě, zřejmě jsi ztratila kabelku, páč jsem ji nemohl najít. Tak jsem tě vzal sem. Teď už to víš, tak mě nech prosím spát. Jsem ze včerejška docela unavenej, ale za to, čím jsem prošel. Chci večeři. Bez alkoholu, prosím,“ zamumlal poslední slova do polštáře.

„Ok, tak já jdu raději domů,“ zaskočena jeho vylíčením včerejší noci, pomalu slezla z postele a upravila si tričko. „Hm, ještě jednu otázku. Spali jsme spolu?“ naklonila hlavu na stranu. Strašně se bála jeho odpovědi.

„Ne, i kdybys chtěla, na to už mi nezbyla síla. Ale s tou večeří to myslím vážně. Dneska sloužím, ale zítra se sejdeme v restauraci Milenum v devět večer. Jestli tam nebudete, najdu si vás,“ zvedl jeden koutek. Na víc se nezmohl.

„Dobře,“ s neskutečnou hanbou kývla a rychle odešla.

****

Domů se dostala o dvě hodiny později. Jelikož neměla kabelku, v niž měla peněženku a v niž měla peníze, musela jít pěšky. Bylo jí zle. Nohy jí bolely, a měla hlad.

„Kde jsi sakra byla! Celý ráno mi volá Ella, pak Rice. Oba šílí z toho, že jsi nebyla doma. A Rice teda zuřil, když se dozvěděl, že jsi byla přes noc u nějakýho chlapa!“ zprdla ji Wilma na první dobu.

„Kde je malá?“ zeptala se, aniž by vnímala její naštvanou tvář.

„Spí, byla hodná. Kdes byla?“

„Já ani nevím. Máme něco k jídlu?“ otevřela lednici a vytáhla si celou šišku šunku.

„Takže koukám, že sis to užila se vším všudy,“ dala si jednu ruku v bok a usmála se.

„Máš z toho radost?“ zakousla se do ukrojeného salámu.

„Neskutečnou. Byl dobrej?“ rychle se k ní posadila ,aby nasbírala co nejvíce informací.

„S nikým jsem nespala.“

„Jaká to škoda,“ posmutněla.

„Zuřil hodně?“

„Šíleně,“ hned poznala, že myslí Rice.

„Cos mu řekla?“

„Že jsi se šla trochu pobavit a zůstala jsi přes noc s nějakým mužem, kterýho jsi poznala v klubu. Že to vím od Elly. Hned na to volala Ella, že jí volal Rice a pěkně zuřil,“ byla z toho nadšená. Konečně mu Nivie ukázala, jak se cítila, když jí zahnul. To, že Nivi toho nebyla schopná, už je jedno. To Rice vědět nemusel.

„Teto, jdu si ještě lehnout. Jsem úplně vyřízená,“ prošla kolem ní a pohladila ji po zádech.

„To musela být pařba,“ zasmála se. „Neboj, o maličkou se postarám. Dobrou.“