Z ráje na zem ✔️

19.

Ta bouře byla nekonečná. Ty kecy, co Frankie vypouštěla z pusy, neměly konce. Pohledy, které po Nivii házel Rice byly až moc cítit. Stejně jako Dittušky plenka.

„Omluvte mě,“ vstala i s malou v náruči a šla k baru. Zeptala se milé servírky, zda by ji nemohla někde přebalit. Ta jí nabídla kancelář a také se zeptala, zda nepotřebuje pro děťátko ohřát mléko.

„Děkuji, jste zlatá, ale mám převařenou vodu v termosce, ale možná by to chtělo trošku shladit.“

„Samozřejmě. Zavedu vás do té kanceláře.“ Servírka mohla být stejně stará jako Nivie. Víc jak dvacet sedm jí určitě nebylo. „Malá je nádherná,“ uculila se na ni.

„Děkuji,“ usmála se Nivie a počkala, až odemkne. „Máte děti?“

„Ne, ale plánuji to. Zatím ale není s kým. Tady máte pohovku. Nic lepšího tu nemáme,“ ukázala na koženou pohovku.

„To bohatě stačí,“ vytáhla z tašky podložku a na ni položila holčičku. Servírka k nim poklekla a začala si s Dittuškou povídat. Nivie byla pyšná máma. Kdykoliv jí někdo pochválil dítě, připadala si výjimečně, nebo spíš, že má výjimečné dítě.

„Je vážně kouzelná. Mohla bych si ji pochovat?“ s prosíkem se podívala na Nivii.

„Samozřejmě,“ předala jí dceru, ale bedlivě hlídala, jestli ji drží správně, zda s ní nějak moc nehází, nebo nemá něco za lubem. Ale ne. Servírka jí po chvilce holčičku vrátila a společně vyšly zas do restaurace. „Mohla bych tu zůstat s vámi, nechci být v tamté společnosti,“ cukla hlavou k Martymu Frankie a Ricovi.

„Ehm… klidně. Nikdo kromě vás tu není,“ trošku zaskočeně kývla.

„Děkuji. Než být tam, tak radši chcípnu,“ zamračila se.

„No, já bych mezi takovýma fašákama byla ráda,“ uculila se směrem k jejímu manželovi. Bývalému manželovi.

„Klidně si poslušte. Tamta holá hlava je můj bývalý manžel a ten druhý zas asi teplouš, protože jsem ho jakživ neviděla s holkou,“ řekla dřív, než nad tím mohla vůbec přemýšlet.

„Ježiši, pardo. To je tak trapné,“ styděla se slečna.

„Ale kdeže,“ zasmála se Nivie a začala chystat malé mlíčko.

„Já vám to vychladím,“ natáhla ruku k lahvi.

„Děkuji,“ poté, co jí předala lahvičku, začala si hrát s dcerou. „Budeme papat?“ Maličká se usmála.

„Můžeme si promluvit?“ Přesně toho se obávala, že se stane. Že na ni Rice promluví. Zarazila se. Netušila, co by měla udělat. „Nivi, na něco jsem se tě ptal,“ posadil se vedle ní.

„Jdi pryč, Rici. Máš tam společnost,“ cukla hlavou k Frankie.

„Já s ní nic nemám. Chtěl jsem ji jen nějak oplatit to, že mě zastupovala. Udělala to totiž zadarmo.“

„Nemusíš mi nic vysvětlovat. Jsi svobodný,“ podívala se na něj, což neměla dělat. Hned se jí rozbušilo srdce a vyschlo jí v krku.

„A co ty a Marty?“

„Nemusím ti nic vysvětlovat, jsem svobodná,“ odpálkovala ho.

„Nivie, chybíš mi,“ řekl na rovinu.

„Dej mi pokoj,“ podívala se, kde je ta zatracená servírka.

„Už jsi byla na tom potratu?“ nenechal se odradit.

„Rici, říkám ti, neser se do mě.“

„Budu se do tebe srát, protože i přes to, že nejsme už manželé, záleží mi na tobě. Pořád tě miluju,“ chytil Dittušku za ručičku. „Obě vás miluju.“

„Bože, jsi tak trapnej. Ty tvoje kecy jak vytržený z nějaký romantický knížky. Miluju tě, ale nemůžu s tebou být. Musel jsem se s tebou rozvést, protože jsi mě zradila. Jdi s tím do hajzlu. Uvědomuješ si, jak mi tím ubližuješ? Víš ty vůbec, jak bylo mně, když jsem viděla to zasraný video, ale nemohla jsem se na tebe zlobit, protože jsem se bála o tvůj život? A pak mi tu budeš vyčítat, že jsem v nervech ujela! Jdi se zahrabat, ty sobeckej parchante!“ postavila se a šla za bar do skladu, kam zmizela servírka. Stála za rohem s lahvičkou v ruce.

„Pardon, jen jsem chtěla, abyste si to dořekli.“ Nivie jen kývla a převzala si od ní mlíčko. Vrátila se na své místo. Marně doufala, že už tam Rice nebude, ale byl stále na svém místě a podle jeho výrazu, vydýchával Niviina slova.

„Ty jsi neskutečná štěnice,“ přimhouřila na něj oči a pak už jen krmila malou. Snažila se ho nevnímat, ale nešlo necítit jeho uhrančivé pohledy, kterými ji doslova žral.

„Co ten potrat?“ promluvil po nekonečném tichu.

„Co myslíš?“ v rychlosti se mu podívala do očí. Z toho nepatrného pohledu pochopil, že na něj nepůjde a byl vlastně i rád. Usmál se nad tím, že z něho bude podruhé otec.

„To je dobře,“ pohladil ji po noze. Hned jí to místo začalo pulzovat jako splašené. Uhnula stranou a zamračila se na něj. Dal Ruce vzhůru a usmál se.

„Myslela jsem, že bude lepší, když půjdu na potrat?“

„To jsem mektal kraviny. Nivi, kdybys cokoliv potřebovala, jsem tady. To víš, že jo?“ zas se jí dotkl.

„Rici. Zaprvý, na mě přestaň hrabat a za druhý, nic od tebe neptřebuju. Zvládám to.“

„Já vím, že jsi silná holka, ale…,“

„Venku přestalo pršet. Meli bychom vyrazit dokud to jde,“ vyrušil je Marty.

„Nevidíš, že spolu mluvíme,“ zavrčel Rice.

„No, tak jsi právě domluvil,“ chytil ho zezadu za rameno, ale Rice se k němu prudce otočil a vstal.

„Kdo jsi, abys mi rozkazoval?“ udělal krok k němu a podíval se mu do očí, aby věděl, že se ho nebojí.

„Jsem Niviin kamarád. Ten, kdo se pro ni klidně rozkrájí, když bude chtít. Ten, kdo ji ochrání, když sis ji nechal proplout mezi prsty,“ podíval se na Nivii a poslal ji vzdušnou pusu. Nivie se jen usmála, protože moc dobře věděla, že Marty jen vtipkuje, ale Rice to totálně naštvalo Nikdo nebude mluvit o jeho Nivii jako o někom, koho by mohl sbalit. Ona je jeho! Stiskl pěst, zavrčel a vrazil mu ji přímo do nosu, ze kterého se mu ihned spustila rajská.

„Do prdele, Rici, co to děláš!“ Nivie se snažila nekřičet, aby nevyděsila malou.

„Chráním to, co je moje!“ otočil na na Nivii.

„Ale já už tvoje nejsem, ty idiote!“