Z ráje na zem ✔️

3

Rice dorazil domů hodně pozdě. Skoro nevyšel schody. Musel si pomoci rukama. Dělal strašný rámus a vše mu přišlo neskutečně vtipné. Proč také ne, když se svět krásně točil.

„Sakra, Rici, mohl by ses trochu klidnit. Určitě jsi vzbudil i sousedy!“ rozčilovala se Nivii stojící na samém kraji schodů.

„Miláčku, ty jsi ještě vzhůru?“ s ohromným úsměvem se na není podíval.

„Ne. Nebyla jsem. Můžeš mi říct, proč si hraješ na psa?“ narážela na to, že leze po čtyřech.

„Haf haf,“ zaštěkal na ni.

„Trotle,“ otočila se a šla pryč. Byla na něj tak neštvaná. Nejenže se kvůli němu zbytečně snažila s večeří, ještě si přišel pozdě a dělá rámus. Zalezla do postele a otočila se na bok.

„Miláčku,“ vletěl po chvilce do ložnice. „Chci se s tebou milovat,“ motavým krokem šel za ní.

„Rici, říkám ti naposledy, že se teď milovat nemůžeme!“ prskla na něj. Už toho začínala mít dost.

„Ale mě to nevadí,“ lísal se k ní a strašně se smál.

„Vzbudíš malou!“

„Nene,“ jen to dořekl, Dittuška se strašně rozplakala.

„Vidíš, co jsi udělal! Já jsem se celou noc snažila ji utišit. A ty si přijdeš a všechno během jedné vteřiny zničíš, protože jsi nadrženej. Vypadni!“ vyhnala ho z ložnice. Přešla k postýlce a vzala maličkou do náruče. „No tak, maličká. To bude v pořádku,“ tišila ji. Otočila se na Rice, který tam stále stál. „Ty jsi ještě tady?“ myslela to vážně. Rice jen pokrčil rameny a naštvaně odešel. Jenže spánek mu nebyl dopřán. Dittuška proplakala celou noc. Když už to vypadalo, že usne, a Nivi se jí pokusila uložit, začalo to nanovo. To dítě prostě jen řvalo a řvalo. Nivi už nevěděla kudy kam. Oči měla tak těžké, ruce ji bolely. Nohy brněly od samého chození sem tam. S vycházejícím sluncem si položila malou k sobě na postel. Přiložila si ji ke svému srdci a zpívala ji. Dittuška se během vteřiny uklidnila. Zavřela svá očička a spokojeně oddechovala. Následně zavřela oči i Nivie a usnula. Konečně. Jenže ne na dlouho. Za dvě hodiny ji zvonil mobil. Volala Anet.

„No,“ řekla ještě se zavřenýma očima.

„Jaký no? Copak jsi zapomněla, že máme jít dneska s malou k doktorovi?“

„Do prdele!“ vyjekla a začala zmatkovat.

„Takže zapomněla. Hele, kašli na to už je stejně pozdě. Zavolej tam a přeobjednej se. Hlavně klid.“

„Jo,“ dotkla se svého čela. Přišlo jí, že celá hoří a prsa ji strašně bolela. „Jau,“ dotkla se jich a zaskuhrala.

„Co je?“

„Bolí mě prsa, takže nic, co by tě mělo zajímat. Jdu volat tomu doktorovi, tak zatím,“ zavěsila a hned na to volala lékaři. Přeobjednala se a pak si zas sedla. Nebylo jí nejlíp. Hlava jí třeštila a celá se potila. Do toho jí doslova hořela prsa a při každém pohybu ji bolela. Rozhodla se je tedy odsát. Jakmile však přiložila odsávačku k bradavce, projela jí ostrá bolest. Zasténala, ale rozhodla se to přetrpět. Udělala to rychle. Strašně to bolelo, ale trochu se jí po tom všem ulevilo. Maličká ještě spala, a tak se rozhodla, že se taky ještě prospí.

 ****

Asi po hodině se Dittuška zas ozvala. Nivie byla ještě víc rozsekaná, než když vstala poprvé. Bylo jí ještě hůř. Byla tak slabá, že se bála, aby malé neublížila. Opatrně ji vzala do náruče a přiložila ji k prsu, které podivně změkké. Maličká se u kojení strašně vztekala. Tohle vše přišlo Nivii divné. Prostě její mateřské já, vědělo, že se něco děje. Zkusila si odstříknout prso, ale nic.

„Co to má znamenat?“ stáhla nad tím obočí, zatímco se dítě rozeřvalo ještě víc. 

„Ježíši Nivi, já se snažím spát!“ vyjel po ni Rice. „Bolí mě hlava.“

„Něco se děje?“ zoufale se na něj podívala.

„Jo děje. Mám kocovinu jak prase.“

„Ne, ty mě nezajímáš. Já asi přišla o mlíko,“ zkusila zas odstříknout. Nic. „Musím jí dát to, co jsem odstříkala. Vrátila řvoucí dítě do postýlky a šla do lednice pro mlíčko. Ohřála ho a nalila do lahve s dudlíkem. Když se vrátila, Rice se snažil malou utišit, ale nedařilo se.

„Asi jí něco bolí,“ hledal u Nivi pomoct.

„Má hlad, tupče,“ převzala si od něj dceru a dala jí do pusinky dudlík. Hned začala sát a hltat každý lok. „Já nemám mlíko,“ chtělo se jí plakat. „A asi mám horečku.“ Rice se dotknul jejího čela.

„Ne asi ale určitě. Celá hoříš,“ zděsil se. Dojdu ti pro léky.“ Nivi se od něj odtrhla.

„Já nemůžu léky, kojím,“ málem ho zabila pohledem.

„Nekojíš, podle všeho jsi přišla o mlíko.“

„Ne! Já nemůžu přijít o mlíko. Všechno jsem dělala správně. Jedla jsem zdravě, pila mlíko, nepila kafe. Dávala jsem si pozor,“ chtělo se jí plakat. „Já chci nakrmit své dítě,“ pokud by přišla o tu možnost, co by byla za matku? Honilo se jí hlavou.

„Nivi, nakrmíš ho, ale pokud nemáš mlíko, musíme přejít na umělou výživu,“ jen to dořekl, rozplakala se. Byl to pro ni konec světa. Tolik si přála kojit, dá své maličké to nejlepší a teď tohle.

„Je to tvoje vina. Jenom mě rozčiluješ. Jsem z tebe na prášky. Nemám klid. Všechno je jen na mě. S ničím mi nepomůžeš!“ vybila si na něm nervy. Rice na ni jen koukal, jako by nevěřil vlastním uším. „Ne, to není pravda,“ fňukla. Jsi skvělej chlap, a ještě lepší táta, omlouvám se,“ setřela si obrovské slzy a trhaně se nadechla. „Jsem hrozná. Já jsem hrozná máma, když nedokážu nakrmit svoje dítě a horší manželka, když si to vybíjím na tobě,“ plakala, až se zajíkala.

„Nivi, zlato, tak to přeci není. Jsi jen teď trošku rozhozená,“ pohladil ji po tváři a setřel jí slzy. „Já se na tebe přeci nezlobím. A být na umělý výživě není tak špatný. Nemusíš se starat o to, kde vytáhneš prso a já nebudu muset zabíjet každýho chlapa, co by mi tě očumoval,“ usmál se, čímž rozesmál i Nivii. „Miluju tě, ty moje trdlo.“