Z ráje na zem ✔️

17.

Domů se Rice dostal až za tmy. Pořád nedokázal pochopit to, že je Nivie těhotná. A ještě se ho snaží svádět. Měl co dělat, aby se na ni nevrhl. Musel prostě zdrhnout jako srab. Strčil klíč do zámku, otočil, rozsvítil a leknutím vykřikl, když se v jeho domě objevilo plno lidí a zařvalo: „Překvapení!“

„No do prdele!“ držel se za srdce.

„Ale no ták. Přeci by sis nemyslel, že zapomenu na narozeniny svého syna,“ objala ho Veronica. „Všechno nejlepší, zlatíčko.“

„Děkuji, maminko,“ políbil ji na tvář a pak děkoval každému, kdo mu přišel na narozeninovou oslavu. Až mu zbyla jen jedna poslední dáma. Stála k němu zády. Zlaté vlasy jí splývaly po zádech. Bílé šaty, jí obepínaly dokonalý zadeček a v náruči držela další lásku jeho života. Otočil se a chtěl raději odejít, aby se jí vyhnul, ale marná to snaha.

„Ty se mě vážně bojíš,“ zasmál se škodolibý hlas. Rice se usmál a zakroutil hlavou. Otočil se k ní a shlédl na svou dokonalou dceru, která se na něj bezzubě usmívala s prstíkem v puse. Nemohl jinak, než si ji vzít do náruče a pomačkat se s ní. „Ať už ti konečně vyrostou vlasy, vypadáš jak moje barbienky, co jsem jim jako malá stříhala vlasy,“ pousmála se.

„Ty jsi ze mě udělala lebkouna,“ nechtěně se jí podíval do očí.

„Proč jsi dneska utekl?“

„Neutekl,“ raději se podíval na dceru.

„Normálně jsi zdrhl, jako vždycky, když jde o něco vážnýho,“ založila si ruce na prsou.

„Dobře, tak jsem zdrhnul. Víš, nechci být hnusnej. Pořád jsi moje žena a pořád tě miluju, ale stalo se toho moc, abych to hodil za hlavu a dělal, že nic,“ zvážněl. Už bylo načase, aby si jasně řekli co a jak. „To, že jsi se mi zkurvila…,“

„Jako ty mně,“ skočila mu do řeči.

„Já byl opilý.“

„To je jako omluva?“ zamračila se na něj.

„Bože,“ zavrčel. „Nech mě sakra domluvit,“ vyjel po ní. Nivie tedy zmkla a nechala ho mluvit. „Jde o to, že já jsem nevěděl, co dělám, tys to moc dobře věděla. Takže to je ten důvod, proč ti to nemůžu odpustit. Vážím si toho, cos pro mě udělala. Já ti všechny peníze do posledního centu vrátim,“ Nivie protočila oči a už otevřela pusu, ale on ji zastavil zavrčením. „Ten rozvod myslím vážně. Už s tebou nechci nic mít, takže jsem taky trochu přemýšlel a přišel jsem na to, že ten potrat bude nejlepší možnost,“ řekl to s přímým pohledem do jejích očí, jako by o nic nešlo.

„Vrať mi mou dceru. Já odcházím,“ natáhla ruce k Dittušce snažíc se udržet pláč na uzdě.

„Nivi, já tě ale nevyhazuju.“

„Dej mi malou!“ zvýšila hlas. Dál držela ruce natažené a čekala, až jí Rice vrátí dceru.

„Niv, nech toho. Chtěl jsem jen…,“

„Vrať mi moje dítě!“ vykřikla, až se Ditta leknutím rozplakala, a všichni se na ně otočili. To už jí tekly slzy proudem. Dívala se na toho chlapa, co býval jejím manželem, s nenávistí jako ještě nikdy. Rice jí tedy předal uplakanou holčičku a otevřel pusu, že něco řekne. Nivi si přitiskla dítě k tělu a přistoupila k němu tak blízko, aby to, co mu řekne, slyšel jen on.