Prophecy of fire : Zvolena ohněm

26. Annie

#„Nevím , asi ne”#

I když jak říkám moc jsem nad tím nepřemýšlela , ale beru ho jako kamaráda

Takže to bychom měli

S Roxií už jsme se pak bavit nemohli protože šla na doučování (ona má něco trochu jiného než já takže chodí pořád)

Tak jsem si šla udělat řekněme úkoly a začala se učit na předměty

Po obědě máme totiž ještě školu

Nakonec jsem si zkusila pár cviků z obrany a ukončila "studium"

Pak jsem se ale v pokoji začala sama nudit tak jsem se rozhodla jít ven

Na zahradu školního pozemku

Je tam plácek co vypadá jako louka , pak nějaké záhonky a skleníky

Procházela jsem se po loučce a sedla si pod jeden z devíti stromů co tu byli

Koukala jsem do dáli ze zahrady bylo vidět na moře a dál za obzor

Viděla jsem spíš jen moře a hory v dáli

Zajímalo by mě co tam je za ostrov

Vlnky se z dálky vlnili a mě to přišlo uklidňující

Uvolnila jsem se a opřela se o strom

Asi po dvaceti minutách koukání na moře jsem se zvedla a šla se zase projít po zahradě

Strávila jsem tu asi 45 minut

A už mi to stačilo

Nakonec jsem tedy se vydala zpátky do školy

Do oběda zbývala ještě přibližně hodina

Já jsem se tedy pomalu sunula po schodech a přitom si tiše pobrukoval

Došla jsem na pokoj
A pořád jsem neměla co dělat

Začala jsem se nudit a z nudy jsem si začala vybavovat všechny své smutné vzpomínky

Když mého bratra srazilo auto
Sice se nesnášíme , ale i přes to jsem o něj měla strach

Nebo když mi umřelo morče . Jmenovalo se Červenka , protože mělo na světle nazrzlou srst

Nebo když jsme se s mojí kamarádkou pohádali a už se od té doby neviděli . Jmenovala se Annie.
Bylo to kvůli tomu že si myslela , že před ní něco skrývám . Byla to pravda , skrývala jsem pravdu o mé rodině , ale nemohla jsem jí to říct a tak se mnou už nemluví.

Nebo jak teď umřela babička. Moje jediná babička.

Samovolně mi začali téct slzy

Nebránila jsem se bylo mi všeho líto

Ale slzy raní jen poražení , ano občas se člověk musí vybrečet , ale já brečím až moc často

Utřela jsem si slzy a šla se podívat do zrcadla

Bylo by to vcelku normální , kdyby mi nezářili oranžovočerveně oči

Úplně jsem se zděsila

Myslela jsem , že se mi to jen zdá tak jsem se rozběhla po pokoji

A z plna hrdla zakřičela
Nevím co to do mě vjelo. Nebyla jsem to já , ale zároveň byla.

Jako bych měla záda jako v ohni

Začalo se to zhoršovat. Chtěla jsem se za ně chytnout , ale něco mi v tom zabránilo.

KŘÍDLA

_#_#_#_#_#_#_#_#_#_#_#_#_#_#_#_#_#_

Tak jak sem slíbila že bude v neděli tak mi rodiče vzali mobil takže se omlouvám ale já i přes to vydávám novou kapitolu

už se blížíme ke konci

Bude tak 30-35 kapitol nevím zda se mi to chce "protahovat"

Ale zase se mi nechce končit sice jo bude druhý díl ale stejně

Doufám že se kapitola líbila budu ráda za * nebo za nějaký komentář klidně i kritiku co změnit nebo co naopak se vám líbí

PS: 533 slov

Tak zatím ahoj všem 😍

PS2: udělám si nenápadnou reklamu
Na mém 2. účtě NicolMakov začínám psát nové Story ovšem kapitoli nevychazi tak často jako tady (konec reklamy)