my dear bully // taekook

5

O naší nemoci jsem přemýšlel pořád. Ve dne, v noci, doma, ve škole... prostě všude. A ještě zvláštnější bylo to, že jsem se pořád koukal na Taehyunga. Vždycky jsem se třeba uprostřed hodiny přistihnul, jak na něj civím. Doufám, že si toho nevšiml, protože by se to dost špatně vysvětlovalo. Vlastně to nedokážu vysvětlit ani sám sobě. Mám pocit, jako by mě Taehyung ovládal.
Rozhlédl jsem se po třídě, abych se ujistil, že mě profesor nesleduje, a vytáhl si mobil. Tohle bych nikdy předtím neudělal, ale od té doby, co jsem se o nemoci dozvěděl, jsem se hodně změnil. Měl jsem jednu nepřečtenou zprávu od Taehyunga. Poslední dobou mi píše celkem často, ale jen kvůli tomu, že si ze mě dělá hračku.

Kim Taehyung: Nudím se :(

Voodoo panenka: a co já s tím?

Kim Taehyung: Ale ale, nemáš mít telefon v hodině vypnutý?

Voodoo panenka: jo, mám, stejně jako ty

Kim Taehyung: Seš nějakej zlobivej ne? :)

Voodoo panenka: jasně...

Kim Taehyung: Ta černá dlouhá mikina byl dobrý nápad ;)

Voodoo panenka: já vím

Voodoo panenka: ty máš zase krásné obvazy

Voodoo panenka: aby si všichni mysleli, jak jsi strašně zraněný

Voodoo panenka: ty chudáčku

Voodoo panenka: chceš jen pozornost, přiznej si to, Taehyungu

Zazvonilo.
Chtěl jsem se zvednout a odejít do bufetu, ale někdo mi zaklepal na rameno. Otočil jsem se a zjistil, že to je Taehyung. Vzal mě za ruku, ani jsem nestačil nic říct a už mě táhl pryč.