my dear bully // taekook

6

Taehyung mě zatáhl až na záchodky, kde mě přitlačil ke zdi a začal na mě křičet.
,,Kdo si jako myslíš že seš? Myslíš, že jsi něco víc?" Jednou rukou mě začal škrtit. Snažil jsem se vykroutit, ale on ještě více stisknul. ,,Pusť mě, prosím! Taehyungu!" zakřičel jsem. ,,Nepustím, dokud si neuvědomíš, co děláš, idiote!" zařval on. ,,Ty obvazy nemám kvůli pozornosti, ale nemůžu ty ruce nechat jen tak..." řekl už s klidnějším hlasem. ,,Můžeš, já je taky mám bez obvazů. Zas tak strašný to není." řekl jsem a ironicky se usmál. Vážně nevím, co se to se mnou děje a proč se chovám jako on.
Taehyung mě pustil, opřel se vedle mě a svezl se po zdi až k zemi. Zabořil si hlavu do dlaní a zašeptal: ,,Já... já už nemůžu...". Znělo to, jako kdyby brečel. Posadil jsem se vedle něj. Po chvíli zvedl hlavu a koukl se na mě svýma zarudlýma očima. ,,Už nemůžu dál lhát a ubližovat nevinným lidem. Musím ti říct pravdu..." zašeptal a zavřel oči.