Soused Smusa 2/Jiný život (DOKONČENO)

Časoprostorová trhlina

Budík. Opět jsem slyšela ten známý zvuk. Zaklapla ho a unaveně se zvedla z postele. Než jsem se rozkoukala, uvědomila jsem si, co se stalo. Tak počkat... Něco tu nesedí. Řekla jsem pro sebe. Venku byla tma a v mém pokoji nebyly věci na svém místě. Najednou se do mého pokoje přiřítila osoba. Než jsem zaostřila, osoba mě držela v objetí.

,,Uh, Same, jsi v pořádku..."

Řekla jsem šťastně, ale docela dost mě mačkal, takže jsem měla problém se vůbec nadechnout, natož mluvit. Po chvilce mě pustil a držel mě za ramena.

,,Proč jsi to proboha udělala?"

Neodpovídala jsem. Vzpomněla jsem si na prsten, který mi dal Šimon. Podívala jsem se na ruku a on tam opravdu byl.

,,Hele... To, co se stane v té... Jiné realitě, než se zabiju, tedy kromě smrtí... Tak se s mou smrtí restartuje, že?"

,,Ano, to ano. Proč?"

Ukázka jsem mou ruku s prstenem.

,,Dal mi ho Šimon v tom snu..."

Sam na mě udiveně koukal a vypadalo to, že se mu slzy začínají hromadit v očích.

,,Něco je tu špatně. Musíme co nejdříve najít Šimona a ostatní. Věci v mém pokoji jsou přeházené, venku je tma..."

,,A nejsou tu stopy po tvé rodině. Jakoby nikdy neexistovali..."

A teď se začaly slzy hromadit v mých očích. Cítila jsem neskutečnou bolest na hrudi... Padla jsem Samovi do náruče a on mě nechal se vybrečet.

,,Dostanu je zpět. Teď musíme jít. Ale kde začneme?"

,,Venku mám auto. Pamatuješ si na tu budovu, která se zřítila v té první realitě?"

Nejistě jsem kývla hlavou a zamířili jsme k autu. Po cestě jsem ho navygovala až do nemocnice těsně za městem.

Vystoupili jsme z auta a běželi jsme přímo do nemocnice. Sam vykopl zamčené dveře a my běželi naprosto prázdnou nemocnicí do vrchního patra. Vběhla jsem do místnosti a jako první jsem si všimla Šimona, který byl přivázaný na židli. Před ním stála nějaká dívka a za nimi dvě mrtvoly.

,,Mami, tati!"

Zakřičela jsem a ztuhla. Teď ne, to se neděje. Musíš to napravit!

,,Kdo to je?"

Řekl Sam a ukázal na dívku před Šimonem.

,,Moje dříve mrtvá sestřenice... Tedy aspoň jsem si myslel, že byla."

V ten moment mi všechno došlo. Je to přesně naopak. V té první realitě jsem tam seděla já a má 'mrtvá' sestřenice přede mnou, když tam vběhl Šimon a Ella, nyní Sam a já. Vše bylo naopak. Pak mi to došlo... Pokud jsem předtím zemřela já... Teď zemře Šimon!

Nemohla jsem se hýbat, jen jsem dál sledovala své mrtvé rodiče... Sam běžel rozvázat Šimona a naléhal, aby utekli. Šimon ze země vzal injekční stříkačku a píchl ji jeho sestřenici do krku. Ta okamžitě usnula.

Než jsem se nadála, slyšela jsem výstřely. Otočila jsme se a viděla jsem Šimona, který střelil Dereka do hlavy.

,,Ne! Vše se to tu rozpadne!"

Nechtěla jsem opakovat své chyby. Bohužel mi to bylo předurčeno. Začalo bombardování a střílení. V zemi se udělala prasklina a půlka budovy spadla. Mí rodiče, mrtvola Dereka i sestřenice Šimona. Rychle jsem kluky vzala za ruku a běželi jsme směrem ke schodům. Po chvilce mě ale Šimon zastavil.