Soused Smusa 2/Jiný život (DOKONČENO)

Časová smyčka

,,Pitomý budík..."

Řekla jsem pro sebe a zaklapla budík. Otráveně jsem se zvedla z postele, protřela si oči a měla namířeno do koupelny. Napustila jsem vanu, sundala jsem si oblečení a rychle do ní skončila. Nalila jsem tam pěnu do koupele a jen tak ležela.

Uslyšela jsem zavření dveří. Bylo hlasitější a tak jsem s sebou trošku cukla. Otevřela jsem oči a stál tam Smusa.

,, Panebože!"

Rychle jsem k sobě nahrnula pěnu a vyděšeně na něj zírala.

,,Musíš mi pomoct..."

Neodpovídala jsem. Jeho pohled probodával mé nahé tělo a já mi věnovala pouze vyděšený pohled.

,,Adel poslouchej mě... Musíš mi pomoct!"

,,Jak víš, jak se jmenuji?!"

Nechápala jsem, co tady dělá ani co se děje. Z ničeho nic vykřikl a škubl s sebou. Lekla jsem se... Začala mu vytékat krev z trupu a on si tam přiložil ruce.

,,Ne!"

Rychle jsem se zvedla, obmotala kolem sebe ručník a on mi spadl do náruče.

,,VZPOMEŇ SI!"

Zařval a zčervenaly mu oči. Najednou ks vše viděla. Vše, co se stalo.

,,Panebože..."

Měla jsem slzy v očích... Vše se zase opakuje! Podívala jsem se do náruče a Šimon byl pryč. Nebyla po něm nikde ani stopa.

Vyběhla jsem na chodbu a do pokoje. Právě byl čas, kdy měl Šimon přijet. Rychle jsem seběhla schody a dole jsem se zastavila. Chytla jsem se za hlavu a zakřičela bolestí. Viděla jsem se na nemocničním lůžku...

*flashback*

,,Áďo nemohli jsme nic dělat..."

Chtěl mě chytit za ruku, ale uhla jsem.

,,Ryane, Šimon je mrtvý! JE MRTVÝ!"

,,Adel uklidni se... jsem tady, u tebe..."

,,Vím jen, že jsem ležela na gauči... Řekl mi, co se stalo, když jsem byla mimo... Uviděla jsme auto a pak vrazilo do domu... A pak..."

,,Adel, tvůj tep... Panebože... ADEL! ADEL!"

***

Rozbrečela jsem se ještě víc.

,,Mami?!"

Nikdo neodpověděl... Vyběhla jsem ven a nikde nikdo. Žádné auto, nic. Rychle jsem běžela zpět do svého pokoje a podívala se na mobil. Žádný kontakt, na nikoho. Jako kdybych vůbec neexistovala. Nejvíc hystericky jsem se rozbrečela a spadla na zem.

***
Slyšela jsem prásknutí dveří a to mě probudilo. Ležela jsem ve vaně a byla celá zděšená. Rychle jsem si vzala ručník a seběhla ze schodů.

,,Mami?!"

Stála jsem tváří v tvář Samovi. Vykulila jsem oči a ještě víc jsem na svá ňadra přitiskla ručník.

,,Adel! Ahoj!"

Objal mě a já neřekla ani muk.

,,Adel ven Sama nahoru a popovídejte si, máte si co vyprávět!"

Vzal mě za zápěstí a vyběhli jsme nahoru. Zavedl mě do pokoje, jakoby přímo věděl, kde ho mám.  Zavřel dveře a rychle se na mě otočil.

,,Takže oči..."

Povídal se mi do očí a začal se chovat opravdu divně.

,,...Kolik vidíš prstů? Zorničky... Není ti blbě? Jak dlouho jsi vzhůru? Nemáš halucinace? Byl tu Šimon?..."