Soused Smusa 2/Jiný život (DOKONČENO)

Historie se opakuje

Upozorňuji, že pro čtení je důležité přečíst si předchozích 12 kapitol 1. knihy!

Vše jsem vyprávěla Elle a ta na mě každým slovem koukala víc zmateně, jako kdybych byla zralá na psychiatrii. Vlastně se jí ani nedivím... Řekla, že si o tom promluvíme později a šly jsme se nachystat. Udělala jsem si vysoký culík, vzala jsem si na sebe modré kraťasy, do kterých jsem si zastrčila bílé tíl... Tak počkat... Začala jsem vyvádět na Ellu, že to stejné jsem udělala i v tom snu a začala si celý začátek vybavovat. Ella mě uklidňovala a říkala, že si to mám nechat. Že ten 'sen' mohl něco znamenat a že bych ho měla následovat, až na pár výjimek. 

Když jsem se uklidnila, dala jsem si řasenku a pomalu jsem se loučila s Ellou. Když jsme se loučily, zmínila svého přítele, se kterým pojeden na chatu. Okamžitě jsem zbystřila a chtěla jsem vědět jméno. Jmenuje se Aaron. Pokývala jsem hlavou a slíbila jsem, že budu celou konverzaci nahrávat a pak jí to pustím. 

Když odešla, utíkala jsem do kuchyně to vše sledovat. Viděla jsem to samé auto, jako ve 'snu'. Přijel před ten stejný dům a vystoupil. První, čeho jsem se lekla bylo to, že nebyl sám. Z auta vystoupil i s nějakou dívkou. Hned na to jsem poznala, že je to jeho holka, Míša. V hlavě mi začalo blikat velké červené světlo a všechno a všichni začali běhat jako splašení. Jop, má hlava se naprosto zbláznila a všude vyskakoval obří nápis 'PROBLÉM'. Viděla jsem, jak je máma s tátou radostně přivítali. Mamka jim dala koláč a pozvala je OBA na večeři. Moc jsem neslyšela, ale bylo zřejmé, že Míša nebude mít čas, protože studuje jako doktorka a... Tak počkat... Ona studuje na doktorku?! Proč jsme si podobnější, než bych čekala?...

Utekla jsem nahoru do pokoje, kde jsem sledovala pokoj naproti mému. No, vybrali si přesně ten pokoj, který si vybral i Šimon v tom snu. Proč tomu vůbec říkám sen? Měla bych době říkat vědma a začít se srovnávat se svou nastávající smrtí. Dal Míše pusu a tak po chvilce odjela autem pryč. Sledovala jsem, jak utírá poličky a představovala jsem si nejhorší možné kombinace, jak tohle skončí.

Jak jsem přemýšlela, ani jsem si nevšimla Šimona, který na mě z okna zírá. Okamžitě jsem se vzpamatovala a chtěla jsem uhnout doleva, ale tam končila postel na které jsem stála a spadla jsem dolů. ,,No bezva, nějaká novinka. Tohle se ještě nestalo... A teď přijde ma-'' nestihla jsem si pro sebe ani doříct větu, když do pokoje vtrhla mamka.

  ,,Zlato proč jsi ještě nešla pozdr... Co děláš na té zemi?''

 Podívala jsem se na ni a usmála se jako největší retard. Asi pochopila, co jsem dělala a tak raději odešla a dodala: ,,Stejně se tomu nevyhneš!..''  

Udělala jsem skoro to stejné, jako ve 'snu' a mamka řekla také to stejné. Byla jsem až vyděšená, jak se ty dvě reality moc podobají. 

***

Blížil se večer a to znamenalo i čas večeře. Klasika - Odešla jsem do koupelny a snažila jsem sama sebe uklidnit, abych se nezbláznila. Slyšela jsem zvonek a následně zvučné ,,Dobrý den.''. Slyšela jsem, jak si posedali ke stolu a máma řekla něco, co mě naštvalo - ,,Stydí se.''. Řekla to úplně identicky stejně, jako ve snu. Nechci tomu říkat sen... Budu tomu říkat... Jiný život. Řekla to v jiném životě. Ale jo, zní to přijatelně.

Odešla jsem z koupelny a ladným krokem jsem sešla ze schodů. Když jsem přišla do kuchyně, pozdravila jsem a nemohla jsem se na něj přestat vyděšeně dívat. Byl úplně stejné, jako v jiném životě. Seděl dokonce i ZASE na mém místě! To už byla poslední kapka. Vydržela jsem večeři, při které se na mě Šimon jen letmo podíval, ale nevěnoval mi moc pozornost. Štvalo mě, jak jsem mu ukradená. 

Po večeři jsme šli ukázat Šimonovi naše nové auto a pak jsem přemluvila rodiče, aby mě tu nechali. Šimon se nabídl, že mě klidně pohlídá, že Míša bude na tu stejnou dobu u rodičů a pak pojede někam na zkoušky. Že se přistěhoval jen on, ale ona bydlí ještě jinde. Nejvíc mě znervóznilo slovo ještě. 

Po chvilce jsem se vytratila a celé dva týdny jsem sledovala Šimona a snažila se zjistit, co se to děje. Neustále jsem volala s Ellou a přesně den před odjezdem mých rodičů se jí zdál sen. Sen, který se zdál i mně. Jen to bylo vše z jejího pohledu. Ona byla ona a já.. Prostě jen já.

***

Nastal pátek a já vyprovázela rodiče ven k autu. Když ovšem přišel Šimon, ani se na mě nepodíval a rozloučil se s rodičema. Odjeli a Smusa vypadal, jako kdyby ho přejel parní válec. Usmál se na mě, ale ne upřímně.

,,Šimone? Co víš o té jiné realitě?''

Koukal na mě jako na debila a bez odpovědi odešel. Následně jsem ho celý víkend pronásledovala a snažila se z něj dostat informace o tom jiném životě.

***

,,Šimone já vím, že o tom něco víš!''

,,Ne Adélo, nevím o tom nic, takže přestaň! Chováš se jako blázen... Byla chyba to přijmout.''

Dívala jsem se do jeho chladných očí a cítila jsem první kapky, co dopadají na můj obličej. Začalo moc pršel a oba jsme utekli k sobě domů. Asi půl hodiny jsem brečela a pak jsem to chtěla skončit. Vyběhla jsem ven do deště a v krátkém rukávu s kraťasy jsem běžela do nedalekého lesa. Běžela jsem rychleji, než kdy před tím. Přeskakovala jsem spadlé stromy a někdy je i podlézala. Všude byla tma a před déšť v očích jsem toho moc neviděla.

Sedla jsem si na nedaleký strom a přemýšlela nad tím, jestli se dá udusit deštěm. Seděla jsem tam asi sedm minut a pak jsem něco slyšela. Bylo to křupnutí větviček a najednou se v dálce, odkud jsem přiběhla objevila černá postava. Vylekala jsem se a ve strachu se rozběhla dál. Slyšela jsem, jak za mnou postava běží a stále se přibližuje. Začala jsem trošku ječet a zrychlila jsem na nejvyšší možnost, na kterou jsem jen mohla. Stále se to přibližovalo a já neměla sílu běžet dál. Otočila jsem se, abych viděla jeho vzdálenost. Byl asi patnáct metrů za mnou, ale před tím byl asi padesát nebo i víc. Nevím, neumím to odhadnout. Chtěla jsem se otočit před sebe a v tom jsem o něco zakopla a spadla před sebe. Letěla jsem dobré tři metry a dopadla levou rukou na nějaký šutr.

Měla jsem v ní nejspíš velkou ránu a viděla jsem jen, jak mi sklouzává noha z prudkého kopce, nebyl to úplně sráz. Byla tam tráva a stromy, ale bylo to velmi příkré. Začala jsem zase ječet a docela komicky se kutálet dolů. Ovšem za dané situace to moc komické nebylo. Po opravdu asi deseti sekundách jsem tvrdým nárazem ucítila v zádech bolest. Narazila jsem do stromu... Byl ovšem hodně vyviklaný, vratký a křivý, takže můj náraz mu pomohl a já viděla strom, který na mě padá. Začala jsem přemýšlet o tom, že tohle v tom snu teda opravdu nebylo. Najednou se mi všechny myšlenky proplétaly hlavou a já stihla myslet na všechno možné. Strom se blížil blíž a blíž a já začala brečet. To bylo to jediné, na co jsem se zmohla. Měla jsem nejspíš vyražený dech, byla jsem promoklá, špinavá, měla jsem díru v ruce a když jsem padala z toho kopce dolů, tak jsem potkala i pár trní, větví a kamenů.. 

Z temné smrti se vynořila ta tmavá postava a v rychlosti mě vytáhla ze skoro poza stromu. Hned na to strom tvrdě dopadl na zem.