Soused Smusa 2/Jiný život (DOKONČENO)

Nenávist

Najednou začal zvonit budík a já se otráveně otočila na bok. Vypnula jsem ho a položila ruku na duhou stranu postele, kde měl spát Šimon. Podívala jsem se na prázdné místo na posteli a pak znovu na budík. Už bylo půl sedmé a já nestíhala školu. Rychle jsem si udělala snídani, osprchovala jsem se, oblékla jsem se, nějak ze sebe udělala člověka, vyčistila jsem si zuby a rychle běžela k autu. Pozdravila jsem se letmo s Chloe a s rychle bijícím srdcem jsem sedla do auta. Dala jsem klíčky do zapalování, otočila a.. Motor nic. Zkusila jsem to znovu. Nic. 

Neměla jsem čas hledat problém v autě, zamkla jsem ho a běžela na vlak. Jen tak tak jsem si štípla jízdenku a naskočila do vlaku. Všude bylo plno a tak jsem vlezla do jediného kupé, kde byl jen jeden člověk. Seděl hned u dveří a vypadalo to, že spí. Zavřela jsem dveře a sedla jsem si na druhou stranu sedaček k oknu. Nebylo té postavě vidět do obličeje, u okna byly závěsy zatáhlé a ten člověk měl něco přes hlavu.

Chvilku jsem seděla a koukala do mobilu. Pak ta postava vstala... Zamkla dveře, zatáhla závěsy u dveří a otočila se na mě. Předvolala jsem si 158 a klepala se strachy. Ta postava se blížila, byla blíž a pak jsem cítila zátřes vlaku. Mobil mi vypadl z ruky a sjel přímo k té postavě. Sehnula se k mobilu, vzala ho a vyndala baterku. Pak mi ho hodila zpátky a šla zase blíž. Už jsem chtěla začít ječet ale pak se u mě zastavila. Otočila se k oknu a rozhrnula závěsy. 

Rychle jsem si dala ruku před obličej, protože náhlý přísun svitu mě docela oslepil. Pak jsem si odkryla ruku a jen jsem vykulila oči.

,,Promiň, moc dramatické... A za to auto se taky omlouvám a taky že jsem ti posunul budík.. Tohle byl jediný způsob, jak si s tebou promluvit.''

Já koukala na Sama jako na zjevení a jen jsem tam seděla a koukala. Pak se posadil naproti mně a začal:

,,Hele.. Nemusíš mi věřit.. Ale já to dělal kvůli Keylie a je mi líto, že jsem tě a tvé přátele vystavil nebezpečí. Hrozně bych to chtěl vrátit, ale nejde to.. Musím ti něco říct, ale musíš mi pomoct...''

,,Já ti s ničím pomáhat nebudu Same, ne, prostě už ne.''

,,Má moje rodiče.''

Pak jsem viděla slzy, jak mu tečou po tváři. Úplně jsem si vzpomněla, když jsem jako malá trávila čas na jejich zahradě.. Jeho rodiče byli úžasní... Stejně jako on..

,,..A prostě já-já-..''

Rozbečel se tam a já nemohla. To Derek ho změnil.. Sedla jsem si k němu a on mi brečel na rameno.

***

Když jsme přijeli na nádraží, se Samem jsme se vydali ke škole. Cesta byla krátká a my jen tak tak stihli první hodinu. Se Samem jsme si sedli na naše obvyklá místa a začala hodina dějepisu. Učitel nám vyprávěj nějaké kecy o druhé světové a všichni jako ovečky znuděně poslouchali, co jim taky jiného zbývalo. Já měla ovšem papír a tužku a tak jsem si dělala občasné zápisky, ale hlavně jsem kreslila. Na konci hodiny jsem skoro dodělala jelena v lese. 

Po zazvonění jsme měli se Samem jednu volnou hodinu a pak už jsme měli každý jiný rozvrh, měli jsme se potkat až na obědě. Času jsme měli poměrně hodně a tak jsme šli do obchoďáku nedaleko školy. Hodně děcek mělo volnou a tak jsme se navzájem potkávali. 

Ve středu nákupáku bylo pódium a všichni se kolem něj mačkali. Původně jsme si chtěli jít do patra jen pro milkshake, ale nakonec jsme odtamtud sledovali i jeviště. Dlouho se nic nedělo, prostě jsme asi 20 minut seděli a čekali. 

,,Hele Same.. Tohle nikam nevede.. Už bychom se měli vrátit, brzy máme hodinu..''

,,Jo, máš pravdu.. ale počkej, hele!''

Na pódium vyšel tmavší chlápek, měl kamenný výraz a jen tam stál. Pak se podíval na mě. Jen na mě upřeně zíral, asi 10 sekund. Měla jsme z toho husinu.. Pak se ohnul ke svému kufříku a otevřel ho. Trošku se mu vyhrnulo tričko a měl na pánvi něco vytetovaného.

,,Hele, má tam něco vytetovaného.. D..M..Co to znamená?''

Řekl Sam a díval se na mě.

,,DM...''

Měla jsem úplnou vidinu.. jako kdybych vrátila čas a opět tam stála..

,,Tenkrát u řeky Sweet river.. Myslela jsem, že natírám záda tobě.. Pak ten někdo zastřelil ''tebe'' a měl jsi na sobě vytetováno DM..''

,,...Jako Derek a Mellisa..''

Podívali jsme se na sebe, ale už bylo pozdě. Podívala jsem se dolů a viděla trošku oválnou věc, kterou vytáhl z kufříku.

,,Panebože bomba! Všichni pryč!''

Zaječela jsem a rychle jsme se se Samem zvedli a utíkali k východu. Všichni začali křičet a utíkat. Jen jsem slyšela, jak ten chlápek řekl do mikrofonu:

,,Derek posílá pozdravy pro Samuela, Adélu a Šimona. Jeden z vás tří dneska zaklepe bačkorami.''

Pak jsme slyšeli lehoučké cink a pak bum. Totálně nás i věci okolo smetla tlaková vlna, celé to vybuchlo a zbořilo se společně s námi...

***

Ahoj! :) Všechny vás zdravím opět u další části... Omlouvám se za delší neaktivitu, ale znáte mě.. Ale je to tu! :) Pokud bych dlouho nic nevydala, tak mi napište a já vydám další část. :) Někdy mám tolik práce, že na wattpad zapomínám a já vám moc děkuji, že mě na mou nepřítomnost upozorňujete. :) Dnes je to trošku kratší, ale zato napínavější, ne? :) Tak co myslíte.. Kdo v příští části umře?  Díky moc a ahoj u další knížky nebo dílu <3