Milý Náměsíčníku II.

7. Krušné ráno

Rosie
,,Do pytle," zanadávám si, když mě ráno probudí hlasitý zvuk budíku. Vstanu jen velmi neochotně. V noci se toho hodně událo a popravdě mě z toho bolí celý člověk. Oba dva vlkodlaci byli po požití lektvaru klidní jako beránci, a tak jsme si vlastně užili noc plnou běhání po lese a skotačení na malé louce, která byla jediným světlým bodem uprostřed temného lesa.

Naše skotačení a pobíhání bylo tak intenzivní, až mě z toho bolí snad každý sval mého ne tak fyzicky zdatného lidského těla.

,,Rosie, už jsem si myslela, že se nevrátíš," probudí se spolu se mnou Meddie a v jejím tónu hlasu zaslechnu náznak tichých výčitek.

,,Doufám, že jsi na mě moc dlouho nečekala," odpovím omluvně.

,,Jen chvíli. Pak už jsem nevydržela a usnula jsem. Kde jsi vůbec byla?"

,,Musela jsem vyřešit s tátou a Andym jednu rodinnou záležitost." Jojo, taková naše malá rodinná ochlupená záležitost s ostrýma tesákama a hladem po krvi.

,,Aha, tak dobře. Jen mě to dost vyděsilo, když ses zničehonic oblékla a šla. A pak ses ještě nevracela... Měla jsem o tebe strach." Medeline Daviesová je se svými světle hnědými až skoro blonďatými vlasy a upřímným pohledem svých pronikavě zelených očí jednou z nejhezčích dívek v našem ročníku. Kromě její krásy je její velmi pozitivní stránkou také její inteligence a starostlivost. Medeline má všechno, co kluci chtějí, což ve mně sice občas vyvolává menší vlny žárlivosti, ale zároveň jsem na svou kamarádku hrdá. Vůbec se bratrovi nedivím, že na ní už od prvního ročníku visí očima. A nebude sám, až budeme starší.

,,Já vím. Ale pravděpodobně se tato situace bude ještě častokrát opakovat, tak buď připravená, že sem tam zmizím ven," oznámím jí raději dopředu, abych se do budoucna vyhla dalšímu složitému vysvětlování.

,,A řekneš mi někdy, co s tátou a bratrem řešíte tak důležitého?" Achjo, Medeline. Ani nevíš, jak těžké to pro mě je, když ti musím tajit něco tak obrovského.

,,Třeba jednou..." odpovím neurčitě. Abych zakryla svou nervozitu, začnu se soukat do školního oblečení. Už jen pátek a konečně budeme mít víkendové volno od učení.

Maia

,,Proběhla noc v klidu? Neublížila jsem ti?" zazní z mých úst první slova hned, jakmile se proberu. Uvědomím si, že neležím na chladné zemi lesa, ale jsem pohodlně uvelebená na pohovce a zabalená do teplé deky.

,,Ne, všechno bylo naprosto v pořádku. Nemusíš mít žádný pocit viny," ujistí mě pevným hlasem Sirius, který zrovna sedí v křesle a poklidně snídá, a tak mi nezbývá než mu uvěřit. Navíc, kdyby lhal, poznala bych to. ,,A abych nezapomněl... ráno ti to ohromně slušelo," dodá.

Polije mě vlna náhlé horkosti a zřetelně cítím, jak se mé tváře barví do ruda.
,,Tichošlápku, ty šmíráku jeden!" vyjeknu, když si uvědomím, že po své přeměně jsem byla vlastně úplně nahá.

,,Jakýpak šmírák? jsem zadaný muž, Rychlonožko."
,,Hlavně jsi pěkné prase, Blacku," namítnu s rukama založenýma na hrudi. Když si vzpomenu, jaký Cassanova to byl v Bradavicích... ,,Radši ani nechci vědět, jak dlouho jsi mě takhle očumoval."

,,Prosím tě... To si myslíš, že jsem tě viděl poprvé bez oblečení?" uchechtne se Sirius a s klidem si usrkne horkého čaje. ,,Už jsem u toho párkrát byl, když jste se i s Remem přeměnili zpátky. A byl u toho dokonce i James-"

,,Jenže Dvanácterák nebyl takové čuně jako ty," odseknu a musím se tak tak držet, abych mu nevrazila, když vidím ten jeho ledový klid.

,,Já se náhodou umím moc dobře hlídat," obhajuje se. Nesnaž se, chlapečku. U mě máš ten boj předem prohraný.
,,To vykládej holubům!"