Milý Náměsíčníku II.

10. Mise Medeline

Jakeova rodina bydlí v menší vesničce zvané Kančí hrdlo. Je to jedna z méně známých kouzelnických vesnic, ale přesto ji obývá poměrně hojný počet kouzelníků, kteří dnes vyráží na mistrovství. Poté, co se ráno vzbudíme a již napapaní a připravení se vyšplháme do vysokého kopce kousek od vesnice, setkáme se s dalšími šesti početnými rodinami, které jsou oděny v mudlovském oblečení. Westonovi se se všemi vesele zdraví a já s bratrem se snažíme ztratit v zadu za nimi.

,,Támhle je přenášedlo," řekne tiše Andrew a ukáže před nás, kam zatím nedohlédnu, protože mi výhled zakrývají pan a paní Westonovi.
,,Jak vypadá?"
,,Nejsem se jistý," odpoví tónem, který naznačuje, že jeho samotného by to šíleně zajímalo. Je to vzrůšo. Přenášedlem jsme nikdy neletěli. Nadechnu se čerstvého ranního vzdoušku a cítím, jak mi přejede mráz po zádech z myšlenky, že se nadzvukovou rychlostí řítíme vzduchem ze středu Anglie až daleko na jihozápad do Dartmooru.
,,Už to taky vidím." Je to velká plechovka od fazolek. Stejně mi není jasné, jak se k ní máme nacpat všichni. Zdá se, že Andyho napadla ta stejná myšlenka.

,,Vždyť to nepůjde. Je nás šíleně moc." No nejsme my dvojčata?
Pan Weston zaslechne bratrovu domněnku a otočí se na nás s hravým úsměvem. No na to, že právě vyšlapal takový kopec, je nějaký moc veselý.
,,Nebojte. Přenášedla jsou tu kousek od sebe tři. A tohle je naše a Summerbergových. Zbytek lidí ještě pokračuje o kousek dál."

Naše šestičlenná skupinka se společně se Summerbergovými shlukne okolo konzervy. Summerbergovi jsou dohromady čtyři. Postarší pán s hnědými vlasy a lehce zmateným výrazem a jeho tři synové, kteří jsou zhruba stejně staří jako Jakeův bratr Ben nebo starší.
,,Carlosi," pan Weston si se zmateným pánem potřese rukou. ,,Žena tě k tomuhle donutila?" zachechtá se pobaveně.

,,Starý Summerberg je mudla. Jeho žena je lékouzelnice u Munga a nastěhovali se do Kančího hrdla teprve před pár měsíci," zašeptá Jake tak, abychom to slyšeli jen já a Andy.

,,Bohužel..." zahuhlá v odpověď pan Summerberg. ,,Na sporty moc není."
,,Neboj, Carlosi. Ta atmosféra je nezapomenutelná. Tvá žena nakonec bude litovat, že se nepřidala." Tak to tedy bude. O mistrovství se v Denním věštci mluví už dlouho. Šéf odboru kouzelných her a sportů, Ludo Pytloun, slibuje velké zážitky a kopec srandy. A navíc mám takový vnitřní pocit, že Irové letos rozsekají Bulhary na pidi midi kousíčky a podají si je k večeři.

Paní Westonová se podívá na zašle vypadající hodinky na ruce. ,,Je čas!" zašveholí.
Prstem se dotku konzervy a dávám si dobrý pozor, abych přitom alespoň maličko zavadila o Jakeovu ruku. Jo! Povdlo se. A ne jen jednou... Vtom se tak jakoby zvednem ze země. Ale ozve se při tom taková rána, až mi podivná vlna projede celým tělem. A pak letíme, točíme se, fičíme, všemožně do sebe narážíme. A přistaneme. Velice tvrdě.

*     *     *

Poté, co se ubytujem v tábořišti, Andrew trvá na tom, abychom se všichni tři, tedy já, on a Jake, porozhlédli po okolí. Takže jinými slovy: Hon na Meddie může začít! Vedle našeho stanu se postupně začínají hromadit další a další kouzelníci a na to, jak brzy jsme sem dorazili, už tu bylo i dost lidí před námi. Tisíce a tisíce famfrpálových fanatiků všude okolo nás.
Jsem v ráji.

,,Přestaňme předstírat, že jdeme na procházku, a pojďme zkusit logicky uvažovat, kde bychom Meddie našli..." řeknu zadumaně a zastavím na místě. Jake se pobaveně uchechtne.
,,C-co-" Andrew zaraženě vykulí oči. Děs, který lze spatřit v jeho tváři, jsem u něj naposledy viděla, když na něj v prváku na nádraží bafl Hagrid.
,,Notak, bratře..." zavrtím znalecky hlavou. ,,Jsme dvojčata."
,,Rosalie, já-" Ale kuš, ty stydlíne.