Sedíme tu spolu,
ale přitom tak sami.
A když stoupnu si já,
stoupneš si taky.
Jdeme spolu,
pěkně vedle sebe.
A když pak,
chci se dotknout Tebe...
Slunce zapadá.
A já jsem opět sám.
Protože i Ty - můj stíne.
Bojíš se tmy.
ČTEŠ
Doba Divů
PoetryVšechny básně jsou všem známy, neboť všechna bolest patří všem. Avšak, každému se jinak příčí pomyšlení na spasení - bolesti a muk zbavení. Bolesti každý by chtěl málo, ale po pozornosti prahne - ne srdce, to mozek je chudákem.
