Vidím tvůj strom,
strom tvého života.
A když na něj udeřil skon,
postihla mě samota.
A tak ho stále zalévám,
jeho zbylé kořínky.
Jednou, až vyroste,
rozkvetou i jeho květy.
A Ty budeš opět žít.
ČTEŠ
Doba Divů
PoetryVšechny básně jsou všem známy, neboť všechna bolest patří všem. Avšak, každému se jinak příčí pomyšlení na spasení - bolesti a muk zbavení. Bolesti každý by chtěl málo, ale po pozornosti prahne - ne srdce, to mozek je chudákem.
STROM
Vidím tvůj strom,
strom tvého života.
A když na něj udeřil skon,
postihla mě samota.
A tak ho stále zalévám,
jeho zbylé kořínky.
Jednou, až vyroste,
rozkvetou i jeho květy.
A Ty budeš opět žít.
