Nazván jsi byl jediným mým světlem,
sám ses uhasil svých slz deštěm.
Dobrovolně a bez výčitek.
Když pak bloudila jsem,
ze světla do tmy
a ze dne do noci.
Život jsi již neměl ve své moci.
Tvé rozhodnutí padlo.
Zpřetrhání našich nitek.
ČTEŠ
Doba Divů
PoetryVšechny básně jsou všem známy, neboť všechna bolest patří všem. Avšak, každému se jinak příčí pomyšlení na spasení - bolesti a muk zbavení. Bolesti každý by chtěl málo, ale po pozornosti prahne - ne srdce, to mozek je chudákem.
