Dvě nejlepší kamarádky ze Střední školy se domluvily, že pojedou v létě na 14ti denní tábor.
Potkají tam mnoho nových přátel. Nina se rozešla se svým klukem a na chvilku si od randění chce dát pauzu. Zato její nejlepší kámoška Summer, je ráda obklop...
,,Pusť mě!" Křičela jsem na toho upířího parchanta. Byla jsem v tmavé a chladné místnosti s ocelovými dveřmi. Bezva, jsem v nějaké blbé cele. U mřížkovaného okénka ve dveřích se objevil jeho ksicht. Usmíval se a nejspíš si to i užíval. ,,Nene. Ty nikam nepůjdeš. Hezky tu zůstaneš. ,,Proč?! Proč já ty parchante!" On se rozesmál. ,,Co je na tom sakra vtipnýho?! Unesl jsi mě!" Zvedla jsem se a přišla k němu. Dívala jsem se na něj vražedným pohledem. ,,Tak unesl jo? Kdybys mi nepatřila, pak bych tě teprve unesl." Co to mele? Já mu nepatřím! ,,Já ti nepatřím a nikdy nebudu patřit! Takže jsi mě unesl!" Samuel se opět ušklíbl. ,,Promiň zlato, ale podle toho co se stalo v minulosti mi patříš." Jeho oči mě sjely od hlavy až k patám. ,,Nečum na mě! A řekni mi už konečně proč tu jsem!" ,,Tak zaprvé, nečumim na tebe, ale koukám. Za druhé, měla bysis šetřit hlasivky a za třetí, už jsem ti řekl proč tu jsi." ,,Fajn." Zkřížila jsem si ruce na prsou a koukala na něj zamračeně. Vůbec se mi tu nelíbí. ,,Tak mi řekni aspoň co se mezi vámi stalo." On se ušklíbl a já protočila očima. ,,Měla byses asi posadit. Není to moc krátký." Rozložila jsem si ruce a šla si sednout dozadu cely. On otevřel dveře s hlasitým vrzáním a vešel dovnitř. Opět za sebou zavřel a šel ke mě. ,,Takže. Všechno to začalo v roce 1862." Panebože! Oni jsou z 19.stoleti?! Dala jsem si ruku před pusu a Samuel se tomu samozřejmě zasmál. ,,Copak on ti neřekl, co je zač?" ,,Nemusel, protože je člověk jako já a všichni ostatní. Jenom ty jsi zrůda." ,,Tak poslouchej děvenko." On si přisedl blíž ke mně a já si nechala kamennou tvář. ,,I on je zrůda. A víš proč? Je to upír jako já." ,,Ne není." ,,Ale ano. Dokonce tě chtěl prý i zabít." Teď mi ruply nervy. Moje ruka vystřelila a dala mu, tak velkou facku, až se málem dostal do lehu. ,,Téda, ty facky máš fakt dobrý." Jasně, ještě vtipkuj blbče. ,,Tak fajn. Určitě to chceš dál slyšet." Povzdechla jsem si a zady se opřela o studenou zeď. ,,Takže byl rok 1862. V té době jsem byl ve vojsku a Damon taky. Stali se z nás nejlepší přátelé. V každěm boji jsme si chránily záda společně. Docela douho nám to přátelství vydrželo. Pak v roce 1864 se opět vrátil do vojska, protože byla válka." Pozorně jsem ho poslouchala a nevydala ani hlásku. ,,Furt mluvil o nějaké dívce jménem Katherine. Popisoval mi, jak je krásná, svůdná a sexy a dokonce mi dal i její fotku." Ach jo. Nezajímá mě nějaká sexy, svůdná a krásná dívka z 19.století. Samuel vytáhl nějakou fotku z kapsy a ukázal mi ji.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Podívala jsem se na ni a málem mi zaskočilo. Ona vypadala úplně stejně jako já! Co se tu sakra děje?! ,,Proč vypadá úplně stejně jako já?" On si tu fotku vzal a opět si ji dal do kapsy. ,,Ani nevím, ale pro mě je důležité, že existuješ." ,,Co? Proč? Protože vypadám jako ona?" ,,Upřímně ano. Ale mohu to doříct?" ,,Jo." ,,Fajn díky. Jednoho dne při válce mě párkrát střelili do nohy a vedle srdce. Damon byl poblíž a chtěl mi pomoct. Pomohl mi se zvednout ze země a pak mi najednou ruplo v bedně a prostě mě tam zahodil!" On si stoupl a pěstí bouchl do zdi. Trošku jsem nadskočila a on se na mě otočil. ,,Prostě mě tam nechal postřelenýho ležet. Svého nejlepšího přítele. A víš proč? Protože si nejspíš uvědomil, že kdyby mi pomáhal se dostat přes bojiště někam kde by se ty rány mohly ošetřit, určitě by nás oba dva sejmuly a byl by konec. A Damon se chtěl zachránit. Sebe. Takže já tam jen, tak s tou nohou a dírou u srdce ležel a on odběhl někam se schovat. Zbabělec." Byl už trošku klidnější. Okey asi bych udělala to, že bych Samuelovi pomohla a bylo by mi jedno, jestli mě zabijou. Teda kdyby byl můj nejlepší přítel jako Damona. Ale to se mezi mnou a Samuelem nikdy nestane, abych za něj klidně položila svůj život. On se posadil přede mě a opět začal mluvit. ,,Nakonec jsem to přežil díky tomu, že mě našla nějaká žena jménem Pearl a přeměnila mě na upíra." ,,Aha. A furt jsi neřekl proč, jsi mě sem vzal." ,,Na to se teď dostanu." Poposedla jsem si, protože mě z té tvrdé země bolel zadek. ,,Když jsem ho jel pak jel navštívit do jeho rodného města, zjistil jsem, že to bylo kvůli té Katherine. To kvůli ní mě tam nechal. A pak jsem si ho našel a do očí mu slíbil, že tu jeho slečinku zabiju. Nebo její potomky." Proboha. Já jsem jako její potomek nebo co? ,,No a ukázalo se, že jsi její dávný potomek. Katherine byla tsky upír, a tak Damona a jeho mladšího bratra přeměnila. Ona pak uhořela s dslšími upíry v kostele a oba bratři odešli. A já Damona pronásledoval. Tedy on pronásledoval jeho bratra a já jeho. Konec." ,,To je tedy vše? Takže ty mě tu teď držíš jenom proto, že se na tebe Damon při válce vykašlal kvůli osobě, se kterou jsme stejné?" ,,Jo. Přesně, tak má milá. A teď jdi spinkat. Zítra budeš mít téžký den." Ušklíbl se a odešel. Opět mě tu nechal samotnou s myßlenkama o tom co mi právě řekl.
To, jak mi řekl, co mu udělal Damon, bych do Damona opravdu neřekla. Na první pohled vypadá nevinně a mile. Taky se mile chová. Nechápu to. S těmito myšlenkami jsem se ponořila do snu.
