9. Záchrana?

89 10 0
                                    

Probudily mě hlasité hlasy dvou kluků. Byl to Samuel a... Damon?! Co ten tu dělá?
,,Au." Řekla jsem si pro sebe a snažila se posadit. Tělo mě bolelo od té tvrdé a kamenné země pode mnou. Nějak se mi podařilo se posadit a já se snažila zaslechnout co nejvíce toho co si říkají. No říkají, spíš co na sebe řvou. Zaslechla jsem něco jako 'kde je Nina!' To patřilo nejspíš Damonovi.
Pak jsem slyšela hodně ran o zeď, a tak podobně, ale moje myšlenky zabloudily k Summer. Doufam, že je v pořádku. A snad mě nepůjde hledat.  Zajímalo by mě taky, kde skončil můj oblíbený kapesní nůž. Jako dost by se mi hodil. I když jsem teď zavřená.

Oni se nejspíš prali a řvali na sebe a já tam  jen, tak seděla a přemýšlela. V hlavě jsem měla plno otázek na Damona. Například: Mám mu i teď věřit když je taky upír? Jak se bude chovat až zjistí, že vím co je zač? A dokonce i , jestli mě zabije. Ke každé otázce jsem měla  odpověď: mohla bych mu věřit. Zachránil mi život když mě napadl Samuel. Dokonce i sem přišel. Doufám, že bude hodný upír a nevyvraždí celý tábor včetně mě. A Summ. Okey ta druhá odpověď byla i na tu třetí otázku. Ale to je jedno. Najednou se ozvala taková rána, že jsem z toho i nadskočila. Co tam tyjo dělaj? Se chtějí zabít? Ehm...asi jo. Přece jenom to jsou upíři, kteří mají ne moc dobrou minulost.
Z mého žaludku se ozvalo mručení a já protočila oči. Jako tohle mi tu ještě scházelo. Mám hlad a nic tu nemám. A ještě k tomu jsem sama jídlo.
Postavila jsem se na nohy a šla ke dveřím. Podívala jsem se přes ty mřížky, ale nic moc jsem tam neviděla. Byla tam tma a já neměla super zrak jako ti dva. V tu chvíli se přede mnou objevil obličej Damona a já se ho lekla. ,,Bože Damone!" Uklidnila jsem se a přitom si prohrábla rukama vlasy. ,,Promiň, to mám dupat, jak slon, abys mě slyšela?" Ušklíbl se a snažil se odemknout mou celu. ,,Jo proč ne. Aspoň bych se tě nelekla." Opět měl ve tváři úšklebek, ale i úsměv. Přecházela jsem z jedné strany na druhou a přemýšlela, jak se odsud dostat. Damon se pořád snažil povolit zámek. Zastavila jsem se a podívala se na něj. ,,To neotevřeš. Samuel má klíč." Od Damona se ozval smích a já to nechápala. ,,Proč se směješ?" Zvedl hlavu a najednou se ozval zvuk praskání zámku. A pak zvedl ruku a v ní držel ten zámek. Překvapená jsem na něj koukala a on otevřel dveře od cely. ,,Samueli, máš líp zamykat." Řekl jen tak a já se na něj koukla.
,,No já jsem ráda, že zamkl tak, jak zamkl." ,,Tak pojď ne? Za chvilku se asi probudí." Vyběhla jsem z cely a spolu jsme věželi ven.

Camp or death?Kde žijí příběhy. Začni objevovat