Bylo nebylo

Červená Karkulka

VAROVÁNÍ:
vysoké riziko smrti na cukrovku

Za třemi horami, patero řekami a třinácti údolími byl rozlehlý les. V tom lese byl malý domeček a v tom domečku byla babička čekající na svou vnučku. Stařenka měla ten den narozeniny a její vnučka Karkulka jí měla donést nějaké to pohoštění, aby se v ten den měla dobře.

Tento příběh nás, ale nezajímá, protože to hlavní se odehrává na vzdáleném zámku, který obepíná planá růže. V zámku už tisíc let spí princezna Růženka, protože se stará ježibaba přeřekla.

Je rok 2019, vypukla 3. světová válka a skotské vojsko hledá vhodný úkryt, proto se vojáci vydají do již zmíněného zámku.

Tam jeden z vojáků, po probití se dovnitř, nalezl bezvládné tělo Růženky. V očích mu zajiskřilo, pomalu popošel k princezně, sklonil se k ní, natáhl k ní ruku a... vrazil jí facku.

Princezna otevřela oči, zmateně zamrkala a podívala se na cizince.

Ten se jí představil jako Matthew a zářivě se na ni usmál. Stále nechápající Růženka se pomalu, po tisíci letech, zvedla. Kolena se ji však podlomila. Čekala, že ji její zachránce zachytí, vezme ji do náruče a něžně ji políbí, ale nic z toho se nestalo.

Princezna bolestivě dopadla na zem a
při tom bolestí vykřikla. Matt se snažil zadržovat smích, ale marně. Po několika okamžicích se konečně uklidnil. Až teď si princezna všimla toho, co má voják na sobě.

Byl oděn do skotské uniformy, u pasu několik pistolí a přes rameno samopal.

Růženka na něj vyjeveně hleděla.

Matt se otočil na patě a odešel za svými druhy, kteří stejně jako on, měli za úkol prohledat zámek.

Princezna se - s pomocí židle - zvedla a vydala se stejným směrem jako její zachránce. Došla do korunního sálu, kde byla další desítka vojáků, stejně vybavených jako Matt.

S otevřenou pusou na ně hleděla avšak nikdo jí nevěnoval ani kapku pozornosti, která jí tak scházela po těch tisíci letech, které prospala. Asi by se měla cítit odpočatě a plná energie, ale ona byla unavená jako nikdy před tím.

Když si jí Matt všiml, přistoupil o krok blíž k ní. Vzdálenost mezi nimi se zmenšovala. Matt jí položil ruku do vlasů a začal si s nimi hrát. Při tom se jí pořád díval do očí a v jeho očích se již podruhé za tento den zajiskřilo.

Růžence se divoce rozbušilo srdce a zrychlil se jí dech. Už si myslela, že Matt vzdálenost mezi nimi zruší a políbí ji, ale místo toho se odtáhl a v ruce, kterou měl až dosud v jejích vlasech, držel obrovského pavouka, který s největší pravděpodobností pobýval v jejích vlasech.

Celá rudá sklopila princezna pohled k zemi. Netušila, co se to s ní děje. Matt byl velice pohledný. Jeho sametový skotský přízvuk ji okouzlil. I když ho znala krátce - půl hodiny - milovala ho. Možná to bylo absurdní, ale ona ho milovala. Tolik si přála ochutnat jeho rty, probouzet se každé ráno vedle něho a po jeho boku i usínat. Jenže nevěděla, jestli to on cítí stejně. Když po chvíli svůj pohled znovu zvedla, všichni ji sledovali. Na sucho polkla. Otevřela pusu, že něco řekne, ale z jejích úst vyšlo pouze tiché zachraptění.

Matthew se tedy ujal slova. Představil jak sebe celým jménem, tak celou svoji četu.

Po zbytek večera Růženku seznamovali s touto dobou. Princezně se v tu chvíli zastesklo po době, kdy byli všichni její příbuzní živí. Po tváři jí stekla slza. Matt si toho všiml, palcem ruky ji setřel a povzbudivě se usmál. Oplatila mu úsměv, avšak ten její byl plný bolesti. Bolesti ze ztráty nejbližších.

Princezně se již klížily oči a tak si položila hlavu na rameno Mattovi, který seděl vedle ní a pomalu, ale jistě usla.

...

Už několik dní je princezna vzhůru. Už několik dní se pokouší pochopit tuto dobu.

Lhala by, kdyby říkala, že se netopí v depresích. Vše bylo nenávratně pryč. Jediné, co ji drží nad vodou je on. Její Matt. Kdykoliv je v jeho blízkosti, srdce jí poskočí radostí. Ona ho nenapravitelně miluje. Klišé jaké svět ještě neviděl.

Ve chvíli, kdy zrovna přemýšlela o svých citech, uslyšela ránu. Rychle tedy běžela za ostatními. Ti všichni mezitím bojovali proti nepřátelskému vojsku.

Napadli nás, pochopila. V ten moment si jí všiml Matt. Křičel na ni, ať uteče, ať se schová, ale ona ho neposlouchala. Nemohla ho opustit. Znovu se na ni otočil, ale to neměl dělat. Nepřítel ho trefil do hrudi. Princezna vyjekla a do očí jí vyhrkly slzy.

Doběhla k němu a klekla si. Jeho hlavu si položila do klína. Hrála si s jeho vlasy a šeptala mu uklidňující slova. Cítila pocit viny. To ona mohla za jeho smrt.

Po tvářích ji stekla slza, kterou následovaly další. Z úst jí vyšla jen dvě slova - miluji Tě. Na to se Matthew usmál, protože na slovní odpověď neměl dost sil a pomalu zavřel oči.

Princezna se k němu naklonila a políbila jeho mrtvolně. ledové rty, slané od jejích slz.

Asi se pobleju.

Je vidět, že to psaly puberťačky. Ano, bylo nás víc. Dokonce čtyři - @Deamondshine, @anicka4u, ještě jedna spolužačka a já. Sry ale nejde mi vás označit, holky.

O hodině českého jazyka jsme dostali za úkol napsat moderní pohádku. A vyšlo u toho toto. Doufám - za nás za všechny -, že to není zas taková katastrofa, jak se mi momentálně zdá.