The Girl » h.s./Czech translation ✔

[2] 1/2

''Co prosím?'' nechápavě se zeptá. Její mysl je zaplněná otázkami, ale potřebuje to slyšet ještě jednou, aby si tím byla jistá. Harry sklopil pohled dolů, bylo mu jasné, že ho asi teď nenávidí a odsuzuje. Ale kdyby jen věděl jak se teĎ Seraphina cítí. Dívá se na něj upřeně a touží po odpovědi. Našpulila rty, protože věděla, že musel slyšet asi něco špatného, před tím než sklopil zrak.

Jeho nefritové oči, plné emocí. Seraphina prostě nemůže přehlížet stěnu, oponu která byla pravděpodobně postavena v jeho hrozné minulosti. Jedna, která se chce zoufale rozbořit a dostat se na druhou stranu. I v případě že ho nezná tak dobře.

Jeho mysl je plná myšlenek. Jak na to bude reagovat? Bude se jí to líbit? Hlas v jeho hlavě mu radil, aby šel za ním. Řekni jí vše, co se týče toho obrazu. Bez ohledu na to, jestli to je pravda. Řekni jí přesně všechno jak je. Ikdyž si to možná nepamatuješ, udělej to. A tak se taky stalo.

''Já vím, že teď budu vypadat jako blázen, ale chci abys mi věřila.'' zašeptal a vyhledával její oční kontakt. Seraphina mu vložila svoji drobnou leovou ručku do jeho Vyčkávala, aby mohl najít správná slova, kterými jí to vysvětlit, což bylo to, co Harry dělal. Hledal ta správná slova, kterými ji nevystrašil. Ona mu stiskla ruku pro uklidnění, protože to chce opravdu vědět.

''Znal jsem tě před tím Seraphino.'' začal. ''Před pěti lety.''

Poznal, že se snaží na své tváři schovat překvapený výraz. Ale nedařilo se jí to. Rozhodl se pokračovat, už jen proto, že její oči byly plné zvědavosti.

''My- byly jsme perfektní. Všichni říkali, že jsme jim doslova volali lásku.'' pokračoval, a Seraphina ho v úžasu poslouchala. Chtěl ase ho zeptat na tolik otázek, až ji to všechno uvnitř začalo bombardovat. Rozhodla se, že ho nechá pokračovat. Zhluboka se nadechoval, jeho žaludek byl úplně zauzlovaný. Měl strach z její reakce.

Po roce, nebo tak nějak, jsme jeli na večeřu k mým rodičům.'' Jeho hlas byl sotva slyšitelný, protože lidi okolo hlasitě diskutovaly o obrazech  v galerii. ''A uh, měli jsme nehodu.''

Polk knedlík v krku, který se mu tam vytvořil. Searphininy oči byly rozšířené, z návalu nových informací. Snaží se vzpomenout si na něco, co jí tu řekl.

''Byla jsi v bezvědomí několik měsíců, byl jsem u tebe každý den. Čekal jsem na to až otevřeš oči, abych se do nich mohl dívat.'' nejistě a zhluboka dýchal. ''A když si to konečně po nějaké době udělala, byl jsem šťastný stejně tak jako tvoje rodiče .. Ale, ty si mě nepamatuješ.''

Seraphina sklopila svůj pohled dolů, přemýšlejíc jak to tehdy asi bylo. Ona, na nemocniční posteli, přidělaná k různým přístrojům. Jen přemýšlení o tom jí zvedá žaludek. Nikdy neměla ráda jak doktory, tak krev.

''Snažil jsem se. Všichni jsme se pokoušeli ti pomoct, aby sis vzpoměla. Doktor říkal, že to bude chvíli trvat, ale ono se nic nestalo. Nevzpomlěa sis.'' Podíval se na jejich nevědomky propletené ruce. ''Tvoji rodiče říkaly, že by bylo lepší kdybych odešel, odešel a začal od začátku. Ale nechtěl jsem.''

Seraphina si povzdechla a nevěnovala žádnou pozornost jejich propleteným rukou, o kterým věděla.

''Musel jsem. A bylo to těžké. Udělal jsem to jen pro tebe. Do školy si nastoupila později a tvoji přátele byly jak u vytržení, že si je pamatuješ.'' pokračoval Harry a ignoroval zákazníky.

''Nemohl jsem si pomoct, řekla jsi že nemáš ráda, když se na tebe lidi dívají, a já nemohl přestat. Tak jsem začal malovat, abych s tebou byl navždy.'' Seraphina se cítila divně, když zjistila, že by to pro ni někdo udělal. A zároveň cítila roj motýlků v břiše, který tam vypukl.

''Miloval jsem tě, opravdu.'' zašeptal a pohledem vyhledával ten její. ''A navždy budu.''

''Harry já-'' začne, ale on ji stopne. Myslí si, že přesně ví co řekne. Jejich rty byly od sebe vzdálené jen několik centimetrů, než se odtáhl, přestože opět chtěl cítit její rty na těch jeho. Seraphina se cítila zraněně, ale to hned přebil pocit viny. Neměla by být zraněná, to on byl zraněný po celé ty dlouhé roky. její mysl to nedokázala zpracovat. Oni byly spolu? Proč jí to rodiče neřekli?

Harry byl smutný, to bylo zřejmé. Čekal že mu ještě jednou znovu skočí do náruče, že se bude společně s ní ještě jednou smát, že ona se bude smát s ním, s tím jejím nakažlivým smíchem, kterým dokázala každého rozzářit. Že si namotá konečky jejích vlasů na prst, zrona když se budoou dívat na hvězdy. To byly dny,kdy bylo všechno ještě perfektní.

*