The Girl » h.s./Czech translation ✔

[2] 2/2

Jasně věděl že by to neudělala. Ikdyby si ho trošku pamatovala. To nebude fungovat. Všechno co za ty roky udělal bylo čekání. Čekal na ni, aby se k němu vrátila. Aby se s ní mohl smát, a hrát si. Ale tyto dny jsou už pryč. Zbyly jen vzpomínky.

Kéž by se mu jen podařilo vrátit čas a vše změnit. Kdyby ji mohl zabalit si do náruče. V bezpečí a zdravou. Nic by mu nestálo v cestě. Měl pocit, jako by tu mezi nimi byl atlustá zeď, kterou chce zoufale zhodit. Udělá cokoliv-cokoliv, jen aby si ji mohl vzít zpět.

Seraphina to cítí stejně, tu zeď která tu mezi nimi je, a kterou touží protrhnout. Ale nemůže. Napětí ve vzduchu bylo jasné. Harry se přesunul k jinému zákazníkovi, vyjednávajíc s ním cenu dalšího unikátního portrétu.

Byl to obraz páru, který ležel v zelené trávě a hleděl na hvězdy, které se bylštily na obloze. Kolem dívky se rozprostíraly dlouhé blond vlasy,  rukama zakrívajíc si její obličej a chlapec si s konečky jejích vlasů  hrál. Seraphina si to představovala v hlavě a usmála se nad tím.

Harry si toho všiml a svitl v něm malý plamínek naděje. Možná že si začíná vzpomínat? Poté co Harry prodal další své dílo za dobro cenu, se vrátil k ní. Napští se o hodně snížilo. Jako by Seraphina nikdy neslyšela to, co na ni Harry vybalil.

 Ikdy ona, mu nevěří. Možná z malé části ano. Věří že možná má pravdu. Věří, že jí tu pravdu opravdu řekl. Cítila jak se jí na rameni ocitla cizí ruka, načež se lekla dokud nezjistila že je to Louis. Automaticky se usmála, když jí Louis úsmě opětoval.

Myslel si, že Harry má prvadu. Její úsměv je opravdu nakažlivý. Mohla rozjasnit něčí den pouhým blikajícím úsměvem. Podíval se na Harryho, který svůj zrak upíral na Seraphinu. Louis v jeho očích viděl tu pravdu. Způsob jakým jeho oči zářily, nikdy ho takhle od té nehody neviděl.

''Tak co, jak se máte?'' rozbije Louis to ticho, které tu bylo, ikdž se okolo rojilo několik jiných lidí. Seraphina se podívala na Harryho, který svůj úsměv ještě rozšířil, když viděl jak o něj zavadila pohledem. Louis věděl že do toho  Harry padá znovu. Sice nedokázal rozeznat to co Searphina Harrymu řekla, ale to, jakým způsobem se Harry zasmál. Věděl že je to dobré znamení. Způsob jak u vnějším okraji jeho očí byly malé vrásky,

Způsob jak jeho ruka byla omotana okolo jejího pasu, udržujíc ji v neustálém teple. Vzhledem k tomu že ti dva žertovali spolu, Louis se s nimi občas zasmál. Ale nemol se přestat usmívat, když viděl jeho nejlepšího přítele konečně šťastného. Jak skutečně štastný je. Celé ty roky se sotva usmál. Jen kreslil a kreslil, vzpomínky na něj se Seraphinou.

Po malé chvíli se dav v galerii stával menším a menším. Seraphina už pomalu zapoměla, proč jsem vlastně šla. Cítila se tu jako doma. S Louisem a Harrym. Když se začalo stmívat, další umělci se už sbalili a odešli. Jen Harry se nikam ani nehnul.

Nechtěl odejít, chtěl tu zůstat s ní. On neví jak moc se změnila. Hraje pořád na piano? Pořád ráda sportuje? Pořád ráda čte? A co je nejdůležitější, je pořád tak šťastná? Jeho mysl byla zabariérovaná otázkami, které okamžitě zmizely a jeho hlava se pročistila, když vstala ze svého místa.

Cítil se celkem neklidně když zjistila, že si celou tu dobu prohlížel její krásné rysy. Malinko se usmála a začervenala, což se snažila schovat za svými vlasy. Sledoval, jak si s ní Louis vyměňuje telefoní číslo a objímáji na rozloučenou. Seraphina se otočila a přemýšlela, zda ho obejmout, nebo ne.

''No, uvidíme se pak.'' konečně promluvil Harry, houpajíc se na patách zepředu dozadu. Seraphina se taky cítila nesvá.

''Jo,  už je tma. Musím si ještě jít půjčit další knihu.'' odpověděla. On se jen usmál. Opravdu jí nezmizela její láska ke knihám.

''Opravdu?'' usmál se. ''Co je to za knihu?''

''Ach, je to fakt dobrý. Zrovna jsem se dostala do části...'' Seraphina začala vášnivě vyprávět. Hluboce se zasmál, vžy miloval její vzrušení nad knihami. Když si balil své věci, pečlivě ji u toho poslouchal.

Kráčeli po dlážděném chodníku, stejným směrem. Knihkupectví se nacházelo přímo pod Harryho bytem. Ten se tam přestěhoval záměrně a čas od času to tam chodil kontrolovat. Jeho rodina to tam vlastnila, ale záměrně předstírali že ji neznají.

Vždy Harymu řekli jaké knihy si pujčovala, nebo co měla na sobě. Jak byla učesaná a Harry to namaloval. Doufejme že nebude chtít jít k němu domů. Bylo by to trapné, když by přišla k cizinci do bytu a bšude okolo by byly její portréty.

Ale on zjistil že ej to uklidňující. Harry si uklidil své věci, zatímco Seraphina letěla mezi regály hledat svoji knihu. Když se vrátila k pultu, strhla se hádka o tom, kdo bude platit. Samořejmě že vyhrál Harry.

''Děkuju Harry.'' vykřikla. On se jen zasmál nad jejím vzrušením.

''Žádný problém zlato.'' odpověděl. Seraphina ztuhla, jako by se něco rozkliklo. A něco stalo. Vzpomínky si s ní hrály, byly rozmazané, ale pro ni dost jasné.

''Seraphino.'' Harry zašeptal a otřel jí slzy z koutku očí. Neodpověděla. Nesnášel když nevěděl co se děje, když plakala. Což ona jen zřídka, jen když měla nějaké své chvilky. Měla by to zamluvit, vymlouvat se. Ale na to ji Harry znal dobře.

''Vzpoměla jsem si.'' zašeptala. ''Vzpoměla jsem si.''

Harry se šťastně usmál z těchto nových zpráv. Ale proč plaká?

''Pak ale není důvod plakat Seraphino.'' odpověděl. Podívala se na něj s lesklýma a opuchlýma očima, před tím než se dotkla dveří od knihkupectví. Svírala knihu a běžela.

Bolest, to je to co by měl cítit. Tak či onak. Harry to všechno cítil.

Znovu.

 *