The Girl » h.s./Czech translation ✔

[1]

Ve frustraci zabouchla knihu. Její mysl obsazuje nekonečné množství otázek o tom, co se může stát příště. Nemohla zvládnout to, co bombardovalo její mysl, proto opustila dům. Svůj teplý svetr bezpečně zabalila okolo svého těla, snažíc se, aby se jí studený vzduch nedotkl její pokožky. Toužila najít pokračování skvělé knihy.

Ikdyž nikdy nechtěla opustit pohodlý teplé a útulné postele, zvědavost byla větší. Stejně jako každá kniha, kterou čte, i tato musí mít pokračování. A pokud ne, bude autora bombardovat e-maily jako blázen. Kladením otázek na to, co by mol apříští kniha ukrývat. Jaké dobrodružství.

Dobrodružství, které je vždy jen v její mysli. Zatímco čte kniu, předstírá, že je tou osobou, která to vše prožívá, všechny ty dobrodružství. Nikdy nebyla na jednom sama. Když se postava zamiluje, už nevěří. Nevěří na lásku. Blázen, co?

Ona nechce prince v lesklé zbroji na bílém koni, se kterým by se do sebe zamilovali, jako v pohádce. Ale to jí nevadí, ráda je jedinečná. Všechno o ní bylo vždy jedinečné. Její styl, její mysl, jak mluví, vlasy, a co je nejdůležitější: její oči. Každý je z nich uchvácen a donucen dívat se do nich.

No ne doslova, ale jen zírat. Upřeně, do jejích krásných duhovek. Na jiskru a barvy v nich. Zelená, modrá a fialová, směsice. Je to vzácné vidět člověka jako je ona, jeden z milionu. Kluci jsou z její krásy úplně vedle.

Ale to ji neovlyvní, nepotřebuje skákat z chlapa na chlapa. Střídat je jako ponožky. Nikdy neměl ažádného přítele. Ano, jak by holka jako ona nemohla mít přítele? Je to divné myslet si že taková mladá krásná dívka se nemůže zamilovat. Každý koho potká, umírá s nadějí hledání perfektního kluka.

Seraphina oputí kavárnu s horkou kávou v jejích studených rukách, míříc si to do nejbližšího knihkupectví. Když se otočí za roh, jjí mysl putuje do rušné ulice. Stovky pěkně oblečených lidí. Muži v trenčkotech, ženy v krásných šatech.

''Madam.'' někdo zvolá a Seraphina se otočí, hledajíc onu volájící osobu. Chlapec s hnědými vlasy a modrýma očima se na ni dívá a usmívá.

''Ahoj, jsem Louis.'' představuje sám sebe a ruku natahuje přes dřevěný pult k Seraphině.

''Seraphina. Těší mě.'' zdvořile mu potřásla rukou a usmála se.

''Připadáš mi strašně povědomá. Nebyla si tu už někdy předtím?'' ptá se Louis zvědavě. Dříve ji zahlédl, ale ne osobně. Pozorně ji sleduje, když pije zesvého kelímku kafe a hlavou vrtí, že ne. Svraštil obočí a zapřemýšlel se, zrovna když Seraphina rozpačitě stála a zkoumala prostory kolem sebe.

''Pojď, ukážu ti to tu.'' pokynul jí aby ho následovala. Tiše kráčela vedle něj, zatím co on si pokládal ruku na její malá ramena, upozorňujíc a ukazujíc jí věci okolo. Seraphina si nikdy nedopřávala nic jiného než knihy.  Obrazy a kresby, autoři do toho vložili hodně, třeba čas, něhu, city, což je částka za kterou by si zasloužili být známí. To je to, co si myslela.

''A toto je náš neznámější a poslední umělec, Harry Styles.'' usmívá se Louis, když rukou opouští Seraphinina ramena a nechá ji spadnout dolů k pasu.

''Ahoj.'' promluvil hluboký hlas s britským přízvukem, když se zvedá z jeho místa. Dostává se blíže k Seraphině a přeměřuje si ji. Čím více se přibližuje, tím více ví, že je to ona. The Girl.

''Dobrý den. Vítejte v mé galerii.'' usměje se na ni Harry když jí potřásá rukou na pozdrav. Seraphina se zdvořile usmvá, a Harry ji lehce políbí na hřbet dlaně. S červenými tvářemi sklopí pohled dolů na zem. Nikdy ji kluk nedonutil se začervenat. Po ni je to něco nového. Harry si toho všimnul a na jeho obličeji se ukázal úsměv, který ale rychle odstranil, když znovu vzhlédla. A to si všiml barvy jejích očí.

Byly to ty nejkrásnější barvy vůbec. Čím více je pozoroval, tím více se Seraphina cítila nepohodlněji. Narovnal své držení těla a odkašlal si.

''Chtěly byste, uh, vidět některé z mých kreseb?'' zeptal se Harry zdvořile. Přikývla a Louis se uráčil je nechat samotné. Harry vytáhl složky a plátna za dřevěným pultem. Seraphina se usadila na barové židličce a sledovala jak se mu napínají svaly pokaždé, když zvedne nějaký portrét. Mnoho tetování, které byly napuštěny v jeho opálené pleti, schované pod pěknou košilí. Tyto složky otevřel jen pro ni.

''Tady.'' řekl. ''Toto jsou mé nejlepší.''

Opatrně je vytáhl ze složky. Některé byly malované, a jiné zase vypracované s grafitem. Harry ji sledoval, jak se její oči brouzdaly po obrazech. Užívala si každý detail. Usmál se. Jemné pramínky jejích vlasů jí zakrývaly tvář, ale ona je jedním tahem zastrčila za ucho. Její nehty na rukách nebyly namalované, ale určitě o ně bylo dobře postaráno. alo by se říct jen při pohledu na ni, že o sebe dostatečně pečuje.

Nemá make-up, al estále vypadá krásně. Před tím než přejde na další snímek, opět stiskne svůj šálek kávy před jejími plnými rty. Harry si hrál s tužkou, aby se zabavil, ale nemohl od ní odtrhnout oči. Jediné na co mohl myslet, bylo jak dechberoucí je. Nejen oči, ale vše na ní.

Searphinino obočí se stáhlo k sobě, když hleděla na obraz, ještě před tím než se otočila k Harrymu. On ví, že nalezla obraz, ten obraz, na kterém pracoval celá léta. Musel míchat tolik barev dohromady aby to bylo perfektní. Ale pokaždé když se na to dívá, nemůže se udržet aby se neztrtil v očích. V Seraphininých očích.

''Co je to?'' ptá se. Jjeí hlas je tak jemný a hladký.

''Obraz.'' odpovíd, jako by to nebylo jasné.

''Jo, ale proč to vypadá stejně jako já?'' ptá s eho znovu. Harry se na chvilku zamyslel nad tím jak jí to vysvětlit?? Že se jedná o dívku jeho snů, a že teď sedí před ním. Úplně ztratil slova.

''To jste vy, Seraphina.'' zašeptal.

*