SeeDark |TWILIGHT|

1. kapitola

pohled 1.osoby

Sedla jsem si do křesla. Prý mi to vše vysvětlí. Pche! To určitě. Všichni se na mě žalostně dívají, což neznamená nic dobrého.

Po chvíli kdy potřetí přejde Edward můj obývák od jednoho konce ke druhému to nevydržím a prostě se zeptám.

,,No tak se vymáčkni Edwarde !"zařvu.

,,Karis, ty víš, že kdyby to nebylo nutný..." jak jinak ho přeruším.

,,Pak tedy nechápu co tady děláš, protože ať je to cokoliv tak to nutný není!" odbydu ho a zároveň snáším pohled všech v místnosti.
Cítím jak na mě zkouší Jasy svůj dar, ale nezabírá to. Po tolika letech by mohl pochopit, že to nepůjde.

,,Prosím, potřebujeme tvojí pomoc." ozve se Bella. Na to, že se momentálně krčí za Edwardem má dost kuráže.

,,Buď rozumná." dál se snažíš, tak třeba to k něčemu bude Carlisle.

,,Carlisle něco jsme si domluvily." upozorním ho. Stejně by si Jase neopustila.

Rosalie se za mě postaví a dá mi ruku na rameno. Dodává mi odvahu.

,,Má pravdu! Proč by měla kvůli ní ohrozit všechno!" celou dobu se Rose dívala na Bellu. Byla jsem ráda, že mě podpořila.

,,No tak, prosím Is." teď i Esme. Jí nedokážu vzdorovat. Je to příliš známé. Je pro tebe jako matka.

,,Dobrá." promnu si spánky a sednu si do svého oblíbeného křesla. ,,Ale nevím jestli vám budu užitečná." ušklíbnu se, slyším jak se Emmet směje.

Po chvilce když všichni utichli a nastalo trapné ticho jsem promluvila. ,,Víte, že je docela blbé žádat o pomoc. A pak mi neprozradit o co jde?" už to vážně nešlo vydržet.

,,Týká se to Belly." poznamenala naštvaně Rose, ale tohle mi došlo už dávno předtím. Kývla jsem na ní, aby mi to tedy vysvětlila ona. Nejdříve se podívala po Edwardovi. Jako kdyby chtěla svolení. Tohle vážně nechápu.

,,Victorie buduje armádu novorozenců, protože mě chce zabít. Chce se pomstít Edwardovi za to, že zabil Jamese." vydechla, nejspíš ji to hodně trápí. To mě, ale už v hlavě šrotovalo.
Porušení zákonů. Volturiovi...

,,Řekněte mi, že to nemyslíte vážně." zřejmě se k tomu neměli.

,,Kdy přijdou ?" doufám, že budu mít aspoň nějaký čas na přípravu. Na to vymyslet plán, jak po bitvě rychle zmizet.

,,Zítra." kdyby mi tlouklo srdce, tak by právě teď přestalo. Pomalu jsem se nadechla, ale to moc nepomohlo, protože jsem ucítila Bellinu krev. Zavřela jsem oči a pomocí mého daru přešla k Jasovi. Obejmula jsem ho a on mi to oplatil.

,,Proč bych to měla měnit?" podívala jsem se mu do očí, které měli zlatavou barvu. Neodpověděl.

,,Co by si měla měnit, vždyť jen pomůžeš tvé rodině." tak tohle už Isabella přehnala. Zavrčela jsem a přeběhla během vteřiny vzdálenost, která měla zaručit její bezpečí.

,,Tak zaprvé, ty nejsi má rodina!"  podívala jsem se jí zpříma do očí  a ztišila svůj hlas. ,,A za druhý nechápu proč bych ti měla říkat své důvody? Proč bych ti měla věřit, chránit tě ?" nasucho polkla, ale to už mě Edward odhodil stranou.

Praštila jsem se hlavou o stolek. Zvedla jsem se na nohy. Hned ke mně přiběhla Rose s Jasem. Oba dva propalovali Edwarda pohledem, stejně jako já.

,,Tak tohle si přehnal." nadzvedla jsem ho pomocí svého daru do vzduchu. Bella jen bezmocně klečela na kolenou. Ostatní se mě snažili uklidnit, ale já je neslyšela.

Až do chvíle než jsem ucítila něco zvláštního. Uklidnilo mě to, pustila jsem Edwarda.

,,Už nikdy tohle nedělej!" varovala jsem ho.

,,A teď všichni odejděte." poslechli mě a pomalu se trousili ze dveří. Rose mě ještě na rozloučenou objala a vydala se s ostatními včetně Jase pryč. Poslední co jsem slyšela byl hlas Belly. Ptala se Edwarda na můj dar a on jí odpověděl.

Umí ovládat atomy...

Tak jsem po dlouhé době zase tady. Doufám, že se díl líbil. Určitě pište do komentářů  !

IKNOWWRITER