Jiminuv pohled :
Přisel jsem za Yoongim a sedl si vedle něho na lavičku. Sklopil hlavu a možná se jemně usmál. "Čau" Řekl potichu. "Ahoj Yoongi." Dal jsem mu ruku kolem ramen. Nebránil se. Nikdy to nedělal. Trochu mě to znervózňovalo s Hoseokem se vždycky smál a vyzařovala z něj radost. Nastalo to trapné ticho. Přisunul jsem se blíž. Nic. "Ehm... Jak se máš?" "Jde to." Řekl tiše. Doufal jsem, že se alespoň zeptá jak se mám já. "Já se mám taky celkem dobře..." Podíval jsem se na něj. Taky se na mě podíval. "Tak ahoj" Řekl, ale nezvedl se. Zůstal tam dal sedět. Do očí se mi nahrnuly slzy. Určitě chtěl abych odešel. Už už jsem se chtěl zvednout, když se pamalu postavil. Moje ruka sjela níž po jeho rameni. Otočil se na mě a tím se naše ruce setkaly. Nic nedělal. Podíval jsem se mu do očí. Byly tak hluboké. Byl jako anděl jeho tyrkysové křídové vlasy mu padaly do očí. Tak krásný... Usmál se na mě pustil moji ruku, která pomalu sklouzla k mému boku a odešel. Díval jsem se za ním jak odcházel.
Suguv pohled:
"Tak ahoj" řekl jsem mu, protože jsem nechtěl, aby nastalo další trapné ticho. Ale ještě bylo brzo. Zůstal jsem tam ještě chvíli sedět. Cítil jsem, že moje náklonnost k němu byla jiná, než k ostatním, nebo Hobimu. Možná že se mi... To mě zvedlo. Jiminova ruka sjela po mém rameni. Otočil jsem se na něj. Naše ruce se spojily. Projela mnou elektrická vlna. Nehýbal jsem se. Tohle dělám vždycky, když jsem nervózní. Podíval jsem se na něj. Ty rty... Ne!?
Nesnáším svoje podvědomí. Usmál jsem se na něj. Potom jsem odcházel. Cítil jsem, jak na mě stále kouká. Musel jsem ale odejít. Nevím, co by se stalo kdybych tam zůstal dál sedět. Na tohle zatím nemám.
ČTEŠ
My mysterious Boy (YOONMIN)
Roman d'amourJimin: Už jsem si to říkal dlouho, ale až po tom, co jsem ho poprvé uviděl jsem si tím byl plně jist... Už od začátku byli Jung Hoseok a Min Yoongi nejlepší kamarádi. Yoongi byl spíše introvert. Byl tichý a moc se nezapojoval. Zato Hoseok byl sluníč...
