Měsíce utíkaly jako voda. S mojí matkou jsme konečně nalezli útočiště. Cítila jsem, že se se mnou snaží Jungkook nějak spojit, ale já ho odstřihla, úplně. Odstřihla jsem se od něj úplně. Elena mě naučila, jak můžu skrýt svůj pach, mysl, srdce, vše. Starala se o mě a mél hezky. Cítila jsem, jak už má energii a kope mě. Byla jsem šťastná, tedy aspoň na chvíli. Pak přišla noc a já tiše plakala do polštáře. Milovala jsem ho, tak strašně moc, že mé srdce se nyní rozpadalo na kousky. Byla to krutá bolest, ale jen díky myšlence na to malé jsem byla schopná dál bojovat. Už se téměř blížil termín mého porodu a já začala být opravdu nervózní. Chci aby malé přišlo na svět, ale zároveň ho chci chránit před vším co přijde. Bojím se, že nebudu dobrá matka. Elena mi pomáhá se vším. Jsem jí vděčná za hodně. Nosí mi krev i normální jídlo. Pomáhá mi se o malé dobře starat. Někde hluboko v srdci cítím, že uvnitř mě buší dívčí srdce. Zpívám jí vždy ukolébavky a vykládám jí příběhy. Už teď mé srdce buší jen pro ni.
5 měsíců od odchodu
Elena: Y/N, drahoušku, mohla bys sem za mnou přijít?
Zakřičela Elena z kuchyně.
Y/N: Hned jsem tam matko.
Usmála jsem se pro sebe a vstala z postele. Jakmile jsem to však udělala, tak se mi zatočila hlava a po nohách mi začala stékat jakási vodoá tekutina. Začali mě stahy a já vykřikla bolestí. Elena ihndd vrazila do dveří celá poplašená.
Elena: Co se děje?
Uviděla mě tam stát, chytajíc se za břicho a s kaluží pod sebou.
Elenou: Proboha Y/N, už je to tady.
Přikývla jsem a snažila se zhluboka dýchat. Eleně se rozšířily panenky. Položila mě na postel.
Elena: Doběhnu pro horkou vodu a ty mezitím dýchej zhluboka.
Na chvilku odběhla. Stahy se zhoršovaly a byly častější. Byla jsem cels orosená od potu. Elena hned přiběhla s tepkou vodou a ručníkem.
Elena: Tak a teď se zhluboka nadechni a zatlač.
Udělala jsem jak řekla. Byla to hrozná bolest. Můj křik se rozléhal po místmosti.Jungkook POV
Už 5 měsíců po ní pátrám všude. První 3 měsíce se mi snažili všichni pomoct, ale teď jsem na vše sám. Nehci ji opustit, vím že žije. Prostě to vím. Hlavou se mi šířily představy. Nechci aby jí Elena ublížila, ani našemu dítěti. Každý den mě to svazovalo. Už jsem ani skoro nejedl. Projel jsem spoustu krajů a všude se na ně ptal. Někteří lidé je viděli, ale to bylo vše, nic víc si nepamatovali. Byl jsem bezradný. Chtěl bych ji mít u sebe v náručí a už ji nikdy nepustit. Znovu jsem přijel na hrad. U dveří mě čekal Taehyung s lítistivým pohledem.
Tae: Dnes také nic.
Zakroutil jsem vyčerpaně hlavou.
Jungkook: Ne.
Taehyung mě chytl kolem ramen.
Tae: Jungkooku, třeba...
Podíval jsem se na něj nevěřícně.
Jungkook: Ani to nevyspovuj, vím, že žije. Vím to a nepřestanu ji hledat, dokud budu sám naživu.
Taehyung si povzdechl.
Tae: Tak jsem to nemyslel. Jen víš, třeba se vrátí.
Usmál se na mě vlídně, i když se v jeho očíh značil smutek.
Úsměv jsem mu opětoval, i když chabý.
Jungkook: Kéž by.
Najednou mě začala bolet hlava. Pocítil jsem šílenou bolest. Y/N. Zkolaboval jsem na zem. Ještě jsem slyšel Taehyunga křičící mé jméno.Y/N POV
Už jsem skoro nemohla, když Elena celá šťastná zvolala.
Elena: Už vidím hlavičku. Y/N, drahoušku, zatlač ještě trošku.
Tak jsem tedy udělala to, co mi řekla. Najednou se celou místností ozval dětský křik a pláč. Začala jsem plakat taky, když jsem uviděla, jak Elena drží mé dítě. Přestřihla pupeční šňůru a šla jej omýt. Celá vyčerpaná jsem s sebou pleskla zpět do polštářů. Byla jsem hrozně unavená, ale chtěla jsem nejdřív vidět dítě, než si půjdu odpočinout. Elena vzápětí přišla s miminkem zabaleným do plenek.
Elena: Y/N blahopřeju, je to holčička.
Celá šťastná jsem si ji vzala do náruče. Byla nádherná. Začala jsem ji hladit po naducaných tvářičkách. Ona tiše usnula v mém náručí. Plakala jsem a v duchu si přála aby tady se mnou byl Jungkook, ale to bylo nemožné.
Elena: Jak ji pojmenuješ Y/N?
Podívala jsem se na ni a usmála se, pak jsem se podívala na malou.
Y/N: Bude se jmenovat Liliana.
Jméno, které jsme vybrali s Jungkookem, jméno, které se nám oběma líbilo natolik, že mi ho ani daná situace nemohla vymazat z hlavy. Elena ho po mě zopakovala a dodala.
Elena: To je krásné jméno, malá Lili, měsíční dítko.
Nedokázala jsem od ní odtrhnout oči. Měla Jungkookovi hnědé vlásky i jeho tvar rtů. Políbila jsem ji na čelíčko.
Y/N: Nikdy se ti nic nestane, budu tě chránit můj poklade, to ti slibuji.
Usnula jsem s ní v mém náručí. Byla jsem šťastná. Opravdu šťastná.Jungkook POV
Probral jsem se ve své ložnici. Stál u mě Taehyung s Rose a Jiminem.
Jungkook: Co tu všichni děláte?
Podívali se na sebe navzájem. Jako první promluvila Rose.
Rose: Omdlel si a křičel si bolestí. Taehyung nevěděl co s tebou je a tak zavolal mě. Jungkooku, co se stalo?
Začaly se mi vracet vzpomínky. Y/N. Najednou my hlavou něco projelo. Uviděl jsem Y/N, jak se na mě dívá. Vypadala strhaně.
Y/N: Je krásná.
Podívala se pak na někoho nad postelí.
Y/N: Jemnuje se Liliana.
V tom se mi vrátil můj zrak, ale to pouto tam zůstalo.
Jungkook: Liliana.
Vydechl jsem a pousmál se pro sebe. Z oka mi ukáola slza. Všichni se na mě dívali nechápavě.
Jungkook: Já mám dceru.
Taehyung zalapal po dechu a Rose se mi vrhla kolem krku se slzami kapajícími na mé rameno. Lehce jsem ji po chvíli odtáhl.
Jungkook: A už vím kde jsou.Y/N POV
Vzbudila jsem se, protože jsem necítila teplo ve svém náručí. Otevřela jsem oči a uviděla před sebou Elenu. Její výraz však nebyl láskyplný tak, jako předtím. Zazmatkovala jsem.
Y/N: Kde je Lili?
Elena se uchechtla.
Elena: O tu se nemusíš bát, je v dobrých rukou.
Svraštila jsem obočí.
Y/N: Kde je moje dcera?
Řekla jsem příkře. Najednou se v místnosti začal objevovat stín.Elena se usmála.
Elena: No konečně. Y/N, chci abys poznala mého přítele.
Stín se zaostřil a já zalapala po dechu.Namjoon: Chyběl jsem ti, Y/N?
BloodyB: 안녕 사람ci 💙 Chi vás obeznámit se zprávou, že i 2.série Nemusíš se bát se pomalu blíží ke konci. Ještě nás ale čeká to nejlepší, tak nezoufejte. Jednou musí přijít konec, ale mnohé další příběhy vás čekají. Ta prosím užívejte každý douškem 💙 Vaše mučitelka, B 😊
ČTEŠ
Nemusíš se bát - 2.série [Jungkook FF/ BTS/ Wampires/BloodyB] ❤🖤 *DOKONČENO*
Fanfiction.....Nezáleží na tom, jak daleko utečeme, zlo si nás vždy najde a bude prahnout po naší krvi.....Né vždy ale čekáme, že vlk bude mít kůži ovce....🖤