In The Name Of Us [taekook] - paused

𝘊𝘰𝘳𝘰𝘯𝘢𝘵𝘪𝘰𝘯

↑↑↑

Coronation

Za okny hradu divočela bouře. Masivní kapky vody agresivně dopadaly na plata skel v doprovodu běsnících hromů a blesků. Vítr byl silný, kymácel s vysokými stromy do stran a děsil kdejakou živou bytost. Tma se rozlehla po celé zemi, jakoby ji někdo přikryl černou rouškou nicoty a strachu.

Taehyung si poupravil těžký rukáv zlatého roucha. Narovnal konce a svěsil paže podél těla, čímž se mu dlaně ztratily ve vzácné róbě. Kolem krku a ramen měl položený nelehký bílý kožich, jenž mu dosahoval kolen. Byl obdařen mnoha šperky, náhrdelníky i prsteny. Vše mu dodávalo na váze, ale i přes to stál vzpřímeně, se vztyčenou hlavou a odhodlaně stál naproti zrcadlu, kde bez emocí zhlížel svůj odraz. 

Viděl muže, brzy již krále, který převezme žezlo, právoplatnou korunu a symbolické jablko. Byl připravený? Nevěděl. Toužil vládnout? Netušil. Bál se? Necítil to.

Zhluboka vydechl a otočil se na matku, která mlčky seděla v měkkém, potaženém křesle.

Usmála se. ,,Je čas jít. Obřad za chvíli začne."

Princ pouze přikývl a s nezkrotně bušícím srdce se vydal z komnaty za královnou matkou. 

Přímo do hlavního sálu.

Stanul před vysokými dveřmi. Sám.
Jeho tep byl zvýšený, tlukot v hrudníku by snad mohl být i slyšitelný. Dlaně se mu potily, zatínal je úlevou v pěst. Na chvíli zavřel oči, roztřeseně vydechl, zhluboka se nadechl.

Pokynul strážím, aby křídla otevřeli. Skřípění, jež se následně ozvalo, oznámilo přítomným uvnitř, že nadcházející panovník přišel.

Taehyung pevně zatnul čelist a rozešel se vytvořenou uličkou vstříc čekajícímu trůnu.

Spočinuly na něm veškeré páry očí, které si jej zvídavě prohlížely. Pocítil i jeho osobu. Koutkem oka zahlédl mladého lovce, odtažitě stojícího od všech lidí s pažemi překříženými na hrudi. Sledoval ho.

Ale princ se na něj podívat nemohl. Nechtěl. Věděl, že kdyby o Jungkooka byť jen na moment zavadil pohledem, rozhodilo by ho to. Nesoustředil by se.

Přišel k bohatě zdobenému trůnu. V mysli se mu zjevil obraz jeho otce, jak na něj vždy pyšně sedával a panoval. A jak on vždy sníval být na jeho místě. Ironie?

Taehyung se otočil poddaným čelem, zpoza řas si je prohlédl a poté opatrně usedl na mohutnou desku.

Rázem se prostorem rozezněl hlasitý aplaus, sic ještě nebyl potřebný. Ne dokud princi na hlavě nečněla královská koruna.

Princ sklouzl zrakem na Jungkooka, toužebně se snažil jej vyhledat. Jeho už tak neklidné srdce se rozproudilo ještě více. Mírně pootevřel ústa, aby stačil s dechem. Levou ruku stlačil do pevné pěsti, až si konečky nehtů otlačil do dlaně. V očích se mu mihl strach. Tělem mu projelo nepříjemné mravenčení.

Jungkook byl pryč.

Jungkook POV.

,,Sláva novému králi! Nechť je jeho život dlouhý a panuje moudře!" Zaslechl lovec, když se vzdaloval od trůnního sálu a slepě následoval muže, který jej požádal o chvilku času.

Zastavili v zadní, nehlídané chodbě sálu, z něhož vycházel hluk a radostný jásot. Bylo zde přítmí a chladno, lovci od úst vycházely nepatrné obláčky páry.

Zkoumavě koukl na staršího muže v drahém rouchu, jenž si mezi prsty pohrával s velkou mincí.

,,Odkud pocházíš, Jungkooku?" Vyřkl svou otázku do ticha stařec. Mladíka zarazilo, kde neznámý přišel na jeho jméno. Už jen to mu přivodilo husí kůži.

,,Z Gwansaemu, pane," odpověděl lovec pravdivě.

,,Nemyslím si," uchechtl se muž a nesouhlasně pokýval hlavou, ,,nemáš tamější rysy."

,,Cože?" Nechápal Jungkook.

,,Jsi vysoký, tvá postava je samý sval, hbitá, lehká," stařec se odmlčel, ,,jsi chytrý, každý krok si promyslíš, s lukem si jako jeden a tvé hlavní útočiště je hluboký les, kam se mnozí z nás bojí i jen vkročit."

Lovec oněměl. Nemohl nalézt slova pro muže, kterého nikdy předtím v životě neviděl, a přesto on o něm tolik věděl.

,,A vůbec, nemyslím si, že jsi z našeho království."

,,Cože?" Podivil se hlasitě Jungkook a vytřeštil oči. Jak tohle mohl říct, když ani on sám neznal svůj pravý původ?

Muž pokračoval, jakoby mladíka ani neslyšel. ,,Celý svůj život jen kradeš, zasvětil si duši ďáblu.

Miluješ muže, dokonce s ním prožíváš i intimní chvíle! To je hřích všech hříchů, neodpustitelný, neodčinitelný, zasloužený akorát tak pro věčné zatracení, až i o smrt budeš prosit."

Jungkookův tep vynechal pár kol. Vyděsil se. Doslova a do písmene se vyděsil. Nevěděl, kdo ten muž byl. Nevěděl, jak jej znal. Nevěděl, proč o něm měl tolik informací, přestože si Kook vždy dával takový pozor, aby se nic z těchto věcí nedostalo ven. Ohrozilo by je to. Jeho a Jimina.

,,A teď, když byl princ slabý, si využil situace a dostal se k němu tak blízko, jak jen si mohl. Zamotal si mu hlavu, možná i okouzlil, ale lidé okolo něj nejsou hloupí, Jungkooku. My to vidíme."

,,To není pravda-."

,,Dávej si pozor, chlapče,

protože bouře se blíží."

👑

hihi, jak já ráda motám děj i hlavy
:3,

nuže,

kdo si myslíte, že byl onen tajemný muž?
co myslel blížící se bouří?
jak se Jungkook nadále zachová?

povídejte, přehánějte, na horách je nuda, když prší >.<

a kdo by chtěl, můžeme i pokecat ♥

ily, cukříci 💜

©binnain