In The Name Of Us [taekook] - paused

𝘜𝘯𝘴𝘶𝘤𝘤𝘦𝘴𝘴𝘧𝘶𝘭 𝘱𝘭𝘢𝘯

↑↑↑

Unsuccessful plan

Jak mladý lovec slíbil, tak i dodržel. Před pátou hodinou večerní si od svého přítele z kovárny vyzvedl hřebce, odpočatého a připraveného na zpáteční cestu.

,,A vyřiď Jinovi ať se za mnou laskavě staví," řekl Namjoon hnědovlásekovi, když se vyšvihl na hřbet grošáka, ,,nejlépe co nejdřív, to jeho bylinkářství počká."

Mladík přikývl na souhlas a podíval se na menšího chlapce, který jej jako vždy přišel vyprovodit.

,,Uvidíme se za sedm dní?" Zeptal se.

,,Za sedm dní," souhlasil ihned Jungkook, zapomínajíc na prosebná slova nevlastního bratra.

,,Miluji tě," dodal rychle Jimin, ,,prosím, buď opatrný."

,,Já tebe, Jiminie," usmál se na něj lovec a poposedl na nekryté drsné kůži, ,,budu, neměj strach."

Pobídl koně ke kroku, naposledy se ohlédl za dvojicí, než projel střeženou bránou města a po neznačené prašné cestě se vydal směrem k domovu.

Jízda byla dlouhá, nenáročná. Hnědovlásek jel po pěšinkách, zkratkách, aby se stihl do setmění opravdu vrátit. Splynul s okolím, zaposlouchal se do zpěvu ptáků, do šumění v korunách stromů. Míjel husté keře, divokou zvěř, i místního vlka samotáře, jenž lovce bedlivě sledoval z bezpečí své skalky.

Jungkook pocítil chlad, když se prostranstvím prohnal nevídaně silný vítr. Hřebec se ohnal ocasem, pokýval hlavou a značně zrychlil, sic to jeho jezdec nepožadoval. Chlapec pevněji uchopil otěže, zklidnil jej a dál zkoumal okolí.

Slunce líně zacházelo za obzor, na nebi se objevila šedá mračna a vše potemnělo. Les se potopil do roušky přicházející noci a klidu.

Mladý lovec na holé pokožce hřbetu ruky pocítil první kapku spouštějícího se deště. Následovala druhá, třetí. Zběsile padaly ze sivých oblak, až se z toho stalo pravidelné a stále se zvětšující tempo.

Jungkook si přes hlavu přehodil kapuci, aby se aspoň trochu ochránil před studenou vodou. V dálce už viděl světla zapomenutého statku, obývaného pouze jeho náhradní rodinou. Nikdo jiný o tomhle místě nevěděl.

Seskočil z grošáka těsně před vraty stájí, těžkými botami dopadl do rozmělněného bahna a koně zavedl do slaměného boxu. Uvnitř panovala tma, déšť bubnoval do dřevěné střechy a vytvářel tak uklidňující melodii.

Sundal zvířeti uzdu, pověsil ji na hřebík na sloupu a za poslušnost dal hřebci červené jablko, schované ve lněném pytly u zadní stěny.

Vděčně jej poplácal po krku a vydal se ke krčmě, kde ho ihned přivítalo příjemné teplo z plápolajícího krbu.

Sundal si mokrý plášť, který přehodil přes prázdný věšák, a posadil se na lavici u stolu se zbytky večeře. Do jediné volné misky, určené jemu, si nabral již vychladlé maso a tenký krajíc domácího chleba.

,,Jdeš pozdě," vyrušil lovce z nicotného hodování Jin, opírající se o zábradlí, jež vedlo do pokojů v horním patře, ,,ostatně jako vždycky."

,,Ale vrátil jsem se," utrousil Jungkook, ,,taky jsem u Jimina mohl zůstat přes noc."

Starší se uchechtl nad lehkomyslností chlapce a sešel zbývající schody, usazujíc se naproti němu.

,,Pozdravuje tě Namjoon," sdělil lovec, ,,máš se za ním stavit a dorovnat nevyřízené účty."

Jinovi se v tváři mihlo nepochopení.