TWINS

2.

V květnu, přesněji 2.května jsme oslavili 11.narozeniny ale nebyla to žádná změna, prostě jsme byli zase o rok starší. Na začátku letních prázdnin si nějaká rodina odvedla Claire, bude mi chybět. Bráška, občas stával na nádvoříčku, jak jsme tomu se smíchem říkali i když to byla větší verze předzahrádky, a čekal jestli si pro nás někdo taky nepřijde. Zatím se to nikdy nestalo. Já teď dávala přednost čtení, vždycky jsem se zahrabala do knihovny a až do večeře jsem z ní nevystrčila nos.

Jednou v druhé polovině léta, za mnou bráška přišel do knihovny a tvářil se tajemně, prý ať jdu za ním, plížili jsme se po chodbě a nakonec vylezli na zahradu, odkud byl dobrý výhled skrze plaňkový plot na příjezdovou cestu. Kdosi po ní kráčel ale ano fakt kráčel, vypískla jsem vzrušením, protože mi připomínal jednu postavu z knížky. ,,Vypadá jak Brumbál z Harryho Pottera" sdělila jsem bráškovi, měli jsme na něm přilepené oči dokud nezašel dovnitř. Pak jsme se dali do běhu, jenže ten Brumbál mezitím asi vešel do ředitelny. Pomaloučku jsme se přikradli ke dveřím a poslouchali. ,,Jak už jsme se dříve domlouvali, jsem tu kvůli dvojčatům Johnsonovým. Máme pro ně místo v naší škole." museli jsme se držet, abychom neryčeli vzrušením, a pak jsme utíkali ke mně do pokoje.
,,Chápeš to?" Oddychovala jsem a začala něco hledat. ,,No to přece nemůže být člověk z knížky ne ? A navíc, určitě je to úplně někdo jinej." fantazíroval bráška a sedl si na mou postel. ,,Ne, úplně ten popis na něj sedí" vytáhla jsem knížku a strčila jsem mu ji pod nos. ,,Harry Potter a Kámen mudrců" přečetl nahlas a listoval dál ,,Kapitola první Chlapec, který zůstal naživu."

Vtom se ozvalo zaklepání a my strnuli, protože knížky se nesmí vynášet z knihovny. Rychle jsem ji tedy schovala pod peřinu. ,,Nathalio, Benjamine přišla za vámi návšteva" otevřela dveře paní Campellová a za ní šel ten muž.
,,Dobrý den děti" pozdravil nás mile, strach mě trošku opustil ale můj bratr si ho znepokojivě prohlížel, především ten dlouhý plášť co měl na sobě. Pak paní Campellová odešla a nechala nás o samotě. Jelikož už jsem se nedokázala zarazit vykřikla jsem ,,Vy jste Brumbál, učíte ve škole čar a kouzel v Bradavicích". Bráška na mě sykl a já se provinile chytla za pusu. ,,Promiňte jí to, ona si myslí, že jste nějaká postava z knížky." Snažil se bráška pohlédnout do těch jasně modrých očí za půlměsícovými brýlemi. ,,Ale vůbec se neomlouvejte, já jsem skutečně Brumbál, ale jak to tady ta mladá dáma poznala, to vskutku nevím." rozesmál se ten muž. Myslela jsem, že si z nás střílí, prostě že je to nějaká sranda. ,,Neuvěřitelné" řekl po chvilce když si nás prohlížel ,,Prostě neuvěřitelné." To mi znovu nedalo, abych se nezeptala ,,Co je neuvěřitelné?"

,,S jakou přesností se podobáte své matce a otci." Vtom vykulil oči i bráška ,,Vy jste znal naše rodiče ? A víte kde jsou? Nebo proč jsme se my ocitli tady?" Brumbál se pousmál ,,Ano znal jsem vaše rodiče, vím, že vaše matka zemřela u porodu a váš otec poté zmizel neznámo kam. Mohu vás však ujistit, že vás hluboce miloval a kdyby ho k tomu nedonutily jisté okolnosti,  nikdy by vás neopustil." Sundal si brýle a začal si je leštit o lem hábitu. Vytáhla jsem pomalu knížku zpod peřiny ,,Takže, je to pravda? Všechno tohle existuje? Existují kouzla a všechny tyhle věci?" Teď se na mně dívá překvapeně i Brumbál i bráška. ,,Samozřejmě, že existují" a pak listuje knihou a něco si pro sebe brouká.

,,Nath to je blbost, kouzla přece neexistují" pošeptá mi bráška, já však záporně zakroutím hlavou ,,Ale ono to existuje doopravdy, Benny my jsme kouzelníci, copak to nechápeš ? Ty všechny věci co se nám staly, za to může magie." Snažila jsem se ho přesvědčit ale marně. ,,Tvá sestra má pravdu, jste kouzelníci, i vaši rodiče byli kouzelníci i já jsem kouzelník" zvedl Brumbál oči od knížky a podíval se na brášku.

,,Tak to dokažte" vyhrkli jsme oba unisono, ale já si byla jistá, že v tom nám Brumbál nevyhoví. Opak byl pravdou, vytáhl hůlku, opravdu skutečnou hůlku a namířil  na knihu, ta se rázem vznesla a plachtila vzduchem. ,,To je Wingardium Leviosa, to je v knížce" zasmála jsem se. Najednou mi z hlavy vyrašily parohy ,,Tohle kouzlo znáte také slečno?" Usmál se a parohy zmizely, bráška jen vyjeveně koukal neschopen slova. ,,Ne bohužel neznám pane." ,,No ukázek už bylo dost" schoval hůlku a vyndal dva totožné dopisy napsané jasně zeleným inkoustem.

Oba jsme si je převzali a já jsem ho hned otevřela zatímco bráška si ještě prohlížel pečeť a civěl na svoje jméno.
ŠKOLA ČAR A KOUZEL V BRADAVICÍCH
Ředitel: Albus Brumbál
(nositel Merlinova řádu první třídy, Veliký čaroděj, Nejvyšší divotvorce, Nejhlavnější hlavoun, Mezinárodní sdružení kouzelníků)

Vážená slečno Johnsonová,
s potěšením Vám oznamujeme,
že ve Škole čar a kouzel
v Bradavicích počítáme se
studijním místem pro Vás.
V příloze Vám zasíláme
seznam všech potřebných
knih a vybavení.
Školní rok začíná 1. září.
Očekáváme Vaši sovu nejpozději
31. července.

Se srdečným pozdravem
Minerva McGonagallová
zástupkyně ředitele

,,No to je nádhera, už se nemůžu dočkat až uvidím Příčnou ulici, vy  tam půjdete s námi pane?" pohlédla jsem na Brumbála, který se zase začetl do knížky. ,,Ale jak to všechno zaplatíme ? Vždyť nemáme žádné peníze, teda něco málo jo, ale to nebude stačit." řekl téměř plačtivě bráška. ,,S pěnězmi si nemusíte lámat hlavu, rodina z které pocházela vaše matka sice má u Gringottů trezor ale pro začátek vám postačí peníze z fondu pro studenty, kteří nemají na zakoupení učebnic a hábitů. Možná si budete muset některé některé učebnice a další věci koupit z druhé ruky." Podal jim těžký váček s pěnězi.
Pak jsem se znovu začetl do dopisu a bráška si prohlížel mince, Brumbál zničehonic zmizel.