TWINS

3.

Dneska je 1.září a my odjíždíme do Bradavic, hrozně se tam těším a bráška docela taky. Hlavně budu pryč od Adeline Varensové, ta už teď soptí vzteky. Bráška měl za úkol, přečíst si tu knížku aby to celé pochopil a já studovala učebnice, takže už umím jedno kouzlo a tím je Reparo, což je užitečné když chceme něco opravit.
,,A jak se prosím tě dostaneme na nádraží King's Cross?" Zakroutí bráška hlavou, sotva do kufru dobalím poslední věc. ,,Má pro nás přijít Brumbál" zafuním když zvedám těžký kufr, pak se s něma dovlečeme na chodbu před vstupní dveře a čekáme.
,,Už ho vidím" vyskočím a oba za ním vyjdeme ven i s kuframa. ,,Dobrý den pane" pozdravíme oba. On se jen usměje ,,jste připraveni na přemístění?" Uchopí nás za ruce a celé to s námi škubne, najednou je svět kolem nás jako rozmazaná šmouha. Najednou přistaneme přímo před budovou nádraží King's Cross a mně se chce zvracet. ,,Velmi dobře" řekne Brumbál a zmizí, asi se znovu přemístil. ,,Jak nás tu mohl jen tak nechat? Co máme teď asi dělat ?" zakvílím. ,,V klidu, půjdeme prostě dovnitř a najdeme to nástupiště a prosím tě vyhrabej tu knížku radši. " utěšuje mně bráška zatímco se po nás lidé ohlížejí. Jdeme dovnitř a hledáme nástupiště 9 a 3/4 i když to zní jako blbost, mezitím si ještě vezmeme vozíky na kufry.
,,No jo vlastně, vždyť my musíme jít na nástupiště deset a projít tou zdí" plácnu se do čela a pro jistotu ještě listuju v knížce, když vtom z jedné stránky vypadne složený lístek papíru

Z prozatím neznámého důvodu jste byli jako novorozenci přemístěni k mudlům do r. 1991, teď však jakmile projdete na nástupiště 9 a 3/4 ocitnete se zpátky v našem čase pozn. 1971.
A.P.W.B.Brumbál.

,,Cože? Ještě jednou? Jak ? Ono se dá cestovat časem?" Otočí se na mě bráška a vytrhne mi z ruky tu knížku i se vzkazem a čte si to znovu. ,,Wtf?" ,,No prostě jdem projít zdí není to vtipný?" usměju se a obrátím se směrem k přepážce mezi čísly 9 a 10. ,,Společně" zazubí se na mně bráška a oba se rozeběhneme proti zdi. Docela chápu jak to Harry v té knížce popisuje, je to děsivej pocit a najednou jsme na nástupišti.
Všude bylo plno lidí, a především bylo slyšet houkání velké parní lokomotivy, na které byl zepředu nápis Bradavický expres. ,,Jo dokázali jsme to" zavýskli jsme a rozesmáli se jak dva blázni. Kouř z lokomotivy se kroutil nad hlavami brebentícího davu a mezi nohama se všem pletly kočky nejrůznějších
barev. Sovy rozladěně houkaly jedna přes druhou tak nahlas, že je bylo slyšet i přes všechnu tu vřavu a šoupání těžkých kufrů.
Přední vozy byly už plné studentů; někteří se vykláněli z oken a bavili se se svými rodinami, zatímco další se ještě prali o sedadla. Oba jsme tlačily své vozíky dál po nástupišti a hledali volné místo.
Všude jsem se rozhlížela jestli neuvidím někoho koho bych mohla znát z knížky. ,,Co když to Brumbál s tím časovým posunem myslel vážně" vyslovil bráška to na co jsem právě myslela. ,,Hmm možný to je." pokrčím rameny a začnu strkat svůj kufr po schůdkách nahoru. Nakonec je tam společnými silami dostali oba.
Sedneme si do prázdného kupé a furt nemůžeme uvěřit tomu, že opravdu jedeme do Bradavic. ,,To je prostě úžasný, není to sen?" zeptá se bráška sotva se vlak rozjede. ,,Je to božský, ale jestli se z toho snu vzbudím tak Adeline praštím knížkou po hlavě." Chechtám se zase jak blázen. ,,No tak už na ni nemysli, jestli jsme opravdu v jiné době tak ani neexistuje" přemýšlím o jeho slovech ale vyruší nás nějaká holka co otevírá dveře. ,,Promiňte máte tu volno, ti kluci se kterými jsme seděli uráželi Seva" promluví a táhne za sebou asi stejně starého kluka. ,,Jo jasně" odpoví bráška, protože já mám moc práce s maskováním té knížky, ještě aby ji viděli, to by dopadlo. ,,Já jsem Lily Evansová a tohle je Severus Snape" představila je oba ta holka sotva si sedli naproti nám. ,,Do háje" zaúpím potichu, protože ty jména jsou mi povědomá a bráškovi zřejmě taky. Lily má zelené oči a dlouhé zrzavé vlasy a Sev zase mastné černé. To snad není možné, my jsme natrefili na profesora Lektvarů a Harryho mámu jako vážně. Nervózně se podívám na brášku pohledem co teď?
,,Já jsem Benjamin Johnson a tohle je moje sestřička Nathalia" ujme se představování bráška, protože já jsem furt v šoku, vůbec jsem netušila že by se mohli znát a vůbec být stejně staří.
Lily vyprskne smíchy ,,nejste vy dvojčata? " a kouká pohledem z jednoho na druhého. ,,Jasně" vyhrkne Benny a ušklíbne se na mě.

Cesta ubíhá dál a já jsem povětšinu času schovaná za Dějinamy Bradavic. Lily se zase snaží bavit se Snapem ale ten je takový nemluvný, občas se baví i s Bennym a ten už jí vyžvanil celý náš příběh až doteď, ovšem v upravené verzi.