Lukasi vstávej! Utíkej co nejrychleji a už se nevracej! Ani se neohlížej!!! Běž!
,,Tati!''
Zase noční můry. Probudil jsem se úplně zpocený. Uklidni se. Zhluboka dýchej. Otec, matka i sestra žijí a čekají na tebe.Nesmím věřit v pohádky.
Až jsem se uklidnil, tak jsem vstal a šel se osvěžit do řeky.
Voda hučela jako každý den. Pořád stejně.
Už mi z toho hrabe. Potřebuji do civilizace! Už mě nebaví si pořád povídat sám se sebou nebo se stromy nebo se zvířaty. Stejně mi nerozumí...
Musím jít dál. Musím najít nějakou vesnici. Nějakou osadu. Prostě něco! Už je to rok co jsem neviděl žádného člověka. Nikoho kromě sebe.
Po dlouhé době (asi až po týdnu) jsem se oholil. Zkrátil jsem si vlasy a vousy mi nejdou skoro vidět.
Oblékl jsem se,omyl se, zkontroloval jsem si zbraně a jídlo.Už mi dochází jídlo. Musím projít pastičky.
No a jak jsem řekl, tak jsem udělal.
Jenže v pastičkách nebyl ani jeden zajíc, ani veverka!
Musím nutně najít nějakou tu vesnici neb osadu a slušně poprosit o jídlo a o nocleh. Ale nejprve bych musel nějakou tu osadu najít.
Jak jsem procházel lesem, narazil jsem po půl hodině na cestu. Že by vedla do nějaké vesnice?
Po několika krocích jsem si všiml stop po kolech.Nějaký kupec? Nebo obchodník?
Vydal jsem se po stopách. Šel jsem dlouho. Nebo se mi to jen zdálo? Z přemýšlení mě vytrhnul křik. Bolestný a prosebný křik. Vydal jsem se za zvukem. Běžel jsem. Ten zvuk byl čím dál tím blíže.A pak jsem zahlédl nějaké postavy, jak mlátí nějakou ženu.
To je bastard! Jen počkej až tě budu mít v rukou. Zakroutím ti krkem a tvoje vnitřnosti dám prasatům! Které sice nemám.... ale to je jedno.
Skryl jsem se za keř. Čupl si a čekal na vhodný okamžik. Vytasil jsem své sekery (teďka už byly moje) a vyskočil jsem na nic netušícího banditu. Zase ti sráči!
Bylo jich jenom 8. Párkrát jsem máchl mečem a všichni padli. Samozřejmě všichni kromě mně a té ženy. Jakmile jsem osvobodil tuto ženu, všiml jsem si že je vlevo klec s malým dítětem. Otevřel jsem i klec.
,,Děkuji ti statečný muži! Bůh ti to oplatí! Jak ti to mohu splatit?''
,,Nijak. Nó, i když něco by se našlo. Zavedla by jsi mě prosím do vesnice?''
,,Jistě! Je jenom kousek odtud! Pojď Igore. Zavedeme tohoto pána domů jo?''
,,A neublíží nám mami?''
,,Nemusíš se mně bát prcku. Jsem hodnej strejda Lukas jo?''usmál jsem se na něj.
Měl stejné oči jako jeho matka. Modré. Oba měli blonďaté vlasy. Tažena Byla střední postavy. Na rukou a na obličeji jsem si všiml nějakých jizev.
,,Lukas? Ten Lukas z Lithinu?''
,,Ano, copak jsem hledaný?'' znejistil jsem
,,Ale ne! Zachránil jste rychtářova syna! Přepadli ho banditi a vy jste ho zachránil!''
,,To byla maličkost. Už od malička jsem byl vychovávaný v tom že mám bránit slabší''
,,Opravdu?''divila se
,,Ano''
,,Ježíši promiňte! Já se ještě nepředstavila! Jsem Sandrea''
,,Sandera?!''
,,Ne, Sandrea'' řekla a podezíravě si mně prohlížela
Co je? Proč se na mě tak divně díváš?
,,Můžeme už domů mami? Chci ukázat strejdovi pokojík a Bimba''
,,Co?'' očividně ji to vyrušilo
,,Chci už domů''
,,Ano miláčku. Jdeme'' a v poslední chvíli si mně ještě jednou prohlédla
Na co asi myslí? To ještě neviděla chlapa nebo co?
Šli jsme asi hodinu.
,,Na těch koních se to nezdá'' ospravedlnila se Sandrea
,,A kde máte manžela? Jak to že vás nepřišel zachránit?''
,,Tatínek utekl. Neměl maminku rád'' smutně se na mně podíval Igor
,,Aha...''
,,Tak! A už jsme tady!'' oznámila Sandrea
,,Lidičky! Podívejte! To je ten co mi zachránil život!!!''
,,Hele, ať už se stalo cokoliv, neber to nějak osobně. Nestojím o žádnou slávu. Jsem normální člověk, který se zastal druhého člověka v nesnáz-''
,,Ale nekecej! Jsi o polemistís tou Théou!''
,,Ale už opravdu dost!'' Rozkřikl jsem se, už se to nedalo
Všichni najednou ztichli a dívali se na mně jako kdybych jim řekl, že vypadají jako kříženci prasete s veverkou.
,,Byli byste tak laskaví a zavedli mně někam, kde bych mohl přespat?''
,,A jak dlouho se zdržíš?''
Kdo to řekl? Byl to hluboký hlas. Otočil jsem se a uviděl tlustého chlapíka.
,,Kdo jste?''
,,Jsem Valerius z Hundu. Vítej cizinče.'' díval se na mě jako by mně znal. Někoho mi připomíná. Ale koho?
,,A ty jsi kdo cizinče?''
,,Já jsem Lukas z Lithinu''
On se zamračil. To nebude dobrý.Nastala dlouhá chvíle.
,,Hmmm... Tak Lukas z Lithinu... No co se tak blbě čumíte! Doneste mu někdo vodu a jídlo!''
,,Ano rychtáři!''ozval se mladý kluk
,,No nestůj přede dveřmi a pojď dál ne?'' pousmál se na mně
,,...'' Nevěděl jsem co říct. Všichni se na mně dívali jako kdybych spadl z nebe.
Jakmile jsem vešel dovnitř, žasl jsem. Už dlouho jsem neviděl takový nábytek. Podobný jsme měli doma. Dřevěný nábytek potažený kravskou kůží. Vlevo byl stůl ve tvaru obdélníku a okolo bylo 6 židlí. Vlevo od stolu byla velká skříň. Vedle ní byla linka.Vpravo byla malá kaplička a nad ní kříž.Už zase křesťané...
Vedle kapličky byl vchod do ložnice. Bylo tam neuvěřitelných 10 postelí!
U Valeria jsem si dal opravdu skvělou večeři. Potom jsme šli spát.To bylo tak úžasné ležet v posteli s peřinou...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
