deštivý den
Ležím někde v trávě. V ranní rose. Travička je krásně zelená. Otevírám oči a vidím východ slunce. Ty krásné barvy...
Rozhlížím se po okolí a všímám si stromů. Ty lesy jsou mi nějak moc povědomé. Procházím se po louce uprostřed lesa? No každopádně jsem byl na nějaké (mně až moc povědomé) louce a okolo byly stromy. Borovice a smrky.
Najednou jsem zaregistroval pohyb na kraji lesa. Stojí tam nějaká postava. Černá postava.
Ta postava mně nejspíš sledovala. Každý můj krok. Každý pohyb.
Přemýšlel jsem co dělat. Ale ta postava mi byla taky povědomá.
Vánek větru mi pročechral vlasy a přinesl mi pach této osoby. Fialky.
Znám jedinou osobu, která ráda ráno lehá ve fialkách... Nebudu dělat ukvapené závěry. Nebo jo?
„Anno?"
Nic se neozvalo. Nic ta postava neřekla.
„Anno?"
„Lukasi?"
Hnedka po tom co to dořekla jsem se za ní rozběhl. Její hlas poznám i na tom největším náměstí. Byla to ona. To vím určitě.
„Lukasi stůj!"
Zastavil jsem se.
„Proč?"
„Uteč!"
Z křoví se vynořila nějaká černá postava. Mířil přímo k mé sestře!
„Nech moji sestru!" Rozběhl jsem se za nimi.
Běžel jsem ze všech sil.
„NE LUKASI! UTEČ!"
„Nenechám tě v tom samotnou!"
Jak jsem běžel, tak jsem automaticky vytahoval meč, jenže jsem ho neměl...
Skočil jsem zezadu na černou postavu a začal ji mlátit pěstmi. Černá postava se překulila a svalila mně na zem.
Praštil mně do hlavy a mně se zatemnilo před očima. Po chvíli jsem se zase vzbudil. Moje sestra tam ležela na trávě a ta černá postava se chystala na poslední ránu...
„ANNO!!!"
Klid. Byl to JENOM sen.
Adrenalin, který se mě předtím zmocnil mě opustil.
Musím je najít. Prostě musím! Musím rychle dodělat hradby a král mně třeba potom pustí. Třeba. Nebo utéct? Co mám dělat!?
Až teď jsem si všiml, že mám promočené oblečení. No, spíš hadry, které mi dali.
Asi jsem to propotil. Jsem celý mokrý. Uřícený a propocený.
Jenže pode mnou byla obrovská louže. No snad jsem se nepoč-. Neé..
Podíval jsem se po své cele a opravdu zjistil, že.....
....že jsem se nepomočil.
Vzhlédl jsem k oknu. Ha! Ono prší! Snad nás nechají v celách...
„Vstávej ty lenochu!"
„Nejsem žádný lenoch ty tlustý prase!"
„C-C-CO SI TO DOVOLUJEŠ!"
„Tlust- Pchachachachachachachachacha!" začal se smát jiný strážný opodál
„Co je tu kurva k smíchu!"
Ten druhý strážný se snažil něco říct, ale očividně měl záchvat smíchu. Tlusté prasátko se ufouklo a uteklo napapučené pryč. Za ním se vydal ten druhý.
Za chvíli přišel jiný strážný a řekl, že už mám vypadnout z cely a jít pracovat. A ještě k tomu mně nazval Darebákem...!
Po tomto ranním dobrodružství, jsem si aspoň na chvíli zlepšil náladu... Ale ten sen... Co když jde sestře opravdu o život? Musím prostě utéct...
Šli jsme na stavbu, dali nám krumpáče, lopaty, rýče a šup na stavbu!
Šli jsme blátem, totálně pršelo takže jsme se během chvilky promočili...
Kopali jsme základy na hradby "pana krále". Nedokázal jsem se soustředit. Pořád jsem přemýšlel nad tím snem... Jak utéct? Co mám udělat? Tolik nevyrešených otázek...
Jak jsem kopal, tak mě z přemýšlení vytrhl řev strážníka...
,, Co se tady děje? "
Všichni se začali otáčet okolo sebe...
,, A kde je můj přítel?!" Úplně jsem na něj zapomněl...
,, Podívejte! " řekl jeden chlápek
Všichni se podívali tímto směrem...
,, Tak ty nebudeš pracovat ty mrdko!"
,, Ach.... Auuuuu... "
Zase ti zasraní strážní...
,, Já ti ukážu, že nemůžeš, budeš makat až zčernáš! "
,, Prosím! Nechte mě... "
Následovala spousta kopů do břicha
Tak to Teda ne!
Ihned jsem se rozběhl tomu chudákovi na pomoc.
,, A co TY tu chceš ty hajzle!"
,, Ty zmrde! Co si myslíš!? Mlátíš tady ubožáka, kterej tady maká, zatímco Ty si tam vyhříváš svou prdel! "
,, Co si to dovoluješ! Já ti dám mě urážet! "
Ihned na mě zaútočil. Kopl jsem ho do břicha a on se svalil bolestí na zem...
,, Co to?"
Přišli další strážní, a pak další a další. Začala tam obrovská rvačka... Viděl jsem jak tam všichni ostatní stojí a nečinně na mě zírají...
Mlátili jsme se tam hlava nehlava...
Krev stříkala úplně všude...
,, STOP!!!"
Všichni se ihned podívali směrem, odkud šel tento hlas...
Byl to král...
