Labyrint : New Girl(s) [Dokončeno]

1.Noc v Labyrintu

Slyším hluk, cítím jak sekavým a však rychlím pohybem stoupám nahoru, rychle otevírám oči a vidím jak okolo mě blikají světla postavím se na nohy a všimnu si, že tady v týhle kleci nejsem sama... je tady ještě někdo, další holka. Klec začala nebezpečně zrychlovat a ta holka se taky probrala a rychle zacouvala do protějšího rohu. ,,K-kdo seš?! A kde to jsme?! A co tady vůbec dělám?!" Zeptala se mě vyděšeně. ,,J-Já nevím, a kdo seš vůbec ty?!" Zeptala jsem se jí taky. ,,Já jsem.... já nevím, nevzpomínám si. Nevzpomínám si na nic, proč?" Najednou jsme obě dvě vyskočily na nohy a začaly tahat za horní část klece a řvát o pomoc. Začali jsme se přibližovat k červenému světlu nahoře. Velká rána, klec se zastavila a mi obě dvě spadly na zem a světlo se změnilo na zelené.
*******************************
Začaly se otevírat jakési dveře společně s klecí. Dovnitř proniklo denní světlo.

,,Co že?" ,,Však to je holka!!" ,,To není možný"

Slyšela jsem jen samé udivené klučičí hlasy a k nám do klece skočil nějaký kluk, blond vlasy, hnědý oči a byl fakt pěknej🤤❤️. Najednou promluvil ,, Není sama"
Podíval se na tu druhou holku a ukázal na ní aby se na ní podívali všichni.

Pak přišel ke mě a pomohl mi vstát, podal mě těm ostatním klukům. Když mě vytáhli, tak jsem počkala až vytáhnou i jí a pak jsem jí vzala za ruku a ,,Rychle uteč!!!!" Zařvala jsem na ní a začali jsme utíkat k vélkému otvoru mezi zdmi.
,,Bažanti uměj běhat!!" Zařval jeden z těch kluků. Utíkali jsme co nejrychleji jsme mohli. Ale najednou vyběhly z toho "otvoru" dva kluci. My se k nim začali přibližovat a ta holka začala zpomalovat a já jí rychle vzala za ruku. ,,Nepřestávej!" A utíkali jsme dál ty kluci nám běželi naproti a chtěli nás zastavit ale mi jsme proběhli mezi nima do toho "otvoru"(😂) . Běželi jsme ještě asi 30 metrů ale najednou jsme se zastavili, před námi se tyčila taky asi 30 metrová zeď po které rostl břečťan.
Stáli jsme tam s otevřenou pusou. A najednou jsme slyšeli jak na nás řvou ty dva ,, Hej!! Vraťte se, ihned!!! Zachvíly se to zavře!!" ,,Co ale?!" Zeptala se ta holka . ,,Labyrint!" ,,Cože?" Podívala jsem se na ní a pořád jsme tam jen tak stáli ale najednou se za náma ty kluci rozeběhli. Za malinkou chvíli k nám přiběhly a vzali nás za ruce a začali s námi utíkat. Ale teď jsme slyšeli strašný hluk a ten "otvor" se začal zavírat. Najednou se zavřel a mi to nestihli. Zastavili jsme se ale já jsem to nestihla ubrzdit a narazila jsem hlavou o zeď a spadla jsem na zem. ,,Jseš v pohodě?" Zeptal se mě jeden z těch kluků. ,,Jo jsem." Pomohl mi vstát a já jsem si očistila kalhoty. Pak jsem se koukla do jeho očí a myslela jsem že se v nich utopím🤤. ,,Natasha..." ,,Co? Zeptal se mě ten druhý. ,,Natasha, jmenuji se Natasha" pousmála jsem se. ,,Super, a ty si vzpomínáš jak se jmenuješ?" ,,Ne" podívala se smutně do země. ,,To nevadí, za chvíli si vzpomeneš. Zatím ti budeme říkat "Bažo" ". A mrknul na ní ten co stál u ní. ,,A kde to vlastně jsme? A kdo ste vy?" Zeptala jsem se jich. ,,Já jsem Thomas" řekl ten co byl vedle mě a já se pousmála. ,,A já jsem" nestihl to doříct a slyšeli jsme jako by zavrčelo nějaké zvíře. ,,Co to bylo?!" A 'bažo'se postavila do bojového postoje se zatnutými pěstmi s úpně tím drsňáckým pohledem. ,,To byl Rmut." ,,Jakej Prut?" ,,Ne prut ale Rmut, takový pavouk s železnými nohami." ,,Cože?!! P-Pavouk??? Proč to nemohl být třeba motýl? Proč zrovna pavouk?" Řekl vyděšeně 'bažo' ,,Neboj se, já tě ochráním." Dodal zatím mě neznámí a mrknul na ní. ,,Takže po druhé noci v labyrintu" pousmál se Thomas. ,, Musíme běžet, pojďte za mnou." A my jsme ho následovali když jsme běželi asi tak pět minut tak 'neznámí' běžel vedle baža tak jí za běhu řekl ,, Minho, jmenuju se Minho" pousmál se a ona mu úsměv oplatila, já jsem běžela vedle Thomase který se na mě pořád ohlížel aby mě 'náhodou' neztratil. Pak jsme ale potkali toho Rmuta, vlastně byli dva, bažo málem omdlela při pohledu na ně. Rmuti se rozeběhli za námi a mi byli na rozcestí takže jsme se nechtěně rozdělili. Já běžela vpravo, bažo vlevo a Thomas s Minhem rovně no a zrovna jako naschvál se ti rmuti rozeběhli za mnou a bažem.
*******************************
Běžela jsem zpletitými uličkami labyrintu, při zatáčkách jsem pokaždé narazila do zdi. Nakonec jsem doběhla do opravdu velké uličky naproti mě běžela bažo. A uprostřed té velké uličky stál Thomas a Minho kteří nás pozorovali. Když jsem zastavila tak jsem se podívala na baža a pak za sebe a ten rmut akorát vyběhl za rohem. Tak jsem kývla na baža a ta na oplátku mě, obě dvě jsme se rozeběhli proti sobě, když jsem se koukla za sebe, tak jsem viděla jak rmut si připravuje něco jako jehlu ale o hodně větší, rychle jsem přidala a pak jsem zařvala na baža ,,Zklouzni se po zemi!!!" ,, Dobře!!" Když jsme byli těsně před sebou, tak bažo zklouzla po zemi a já jsem jí přeskočila a pak jsem dopadla na zem. Rmuti se díky tomu srazili a sami si do sebe píchli ty jehly a jen leželi na zemi bez pohnutí. Thomas se s Minhem k nám ihned rozeběhli s údivem. ,,Panebože ste obě v pohodě?" Zeptal se Thomas. ,,Jo jsme." ,,Já si vzpoměla na svoje jméno" pousmála se bažo. ,,A jak se teda jmenuješ?" Zeptal se Minho. ,,Lucy" zasmála se. ,,No tak aspoň ti nemusíme říkat bažo." A mrknul na ni. Bože ty by se k sobě taaaak hodily😂.
,,Dýchají?" Zeptala jsem se Thomase když se šel podívat na rmuty. ,,Ne. Vy ste je dokázali zabít." S otevřenou pusou jsem se podívala na Lucy a ona na mě. ,,Gratuluju" dodal Minho. ,,Díky" řekli jsme s Lucy.
*******************************

Mezítím v Placu:
,,No tak ty už se nevrátí" ,,Proč myslíš? Thomas a Minho už to jednou dokázali." ,,Jo to jo, ale ne s dvěma holkama na krku. Radši pojď spát Chucku." ,,Dobře ale ráno sem radši ještě zajdem".
Druhý den ráno:
,,Hele! Labyrint se otevírá!" K 'otvoru' 😂 se seběhli úplně všichni. ,,Vídíte je?" ,,Ne" asi takhle tam stáli pět minut a v tom se najednou objevili.

Z pohledu Natashy:
Už se začalo rozednívat a mi se rozeběhli k 'otvoru'.
*******************************
Už jsme byli před 'otvorem' a viděla jsem jak se začali všichni rozcházet zklamaní. ,,Hele támhle běží!"
Akorát jsme vyběhli z labyrintu, tak se nás začali vyptávat jestli jsme v pohodě. ,,Co rmuti?" Zeptal se tlouštík. ,,Zabili je" řekl Thomas. ,,Kdo?" Zeptal se ten kluk co skočil do klece za námi. ,,My dvě." Odpověděla jsem a ukázala jsem na Lucy.

————————————
Takže toto je pro dnešní první kapitolu vše doufám že se vám kapitola líbila a budete chtít abych v této tvorbě pokračovala😇

— 1124 slov

}PetraRomanovoff{