Part 11

3.1K 200 2
                                    

Liamův stav se ani nezlepšil a naštěstí ani nezhoršil.Navíc doktoři ještě ani moc neví co mu je,a taky mi nechtějí nic říct..

,,Jdeme na to kafe?"zeptá se Luke který stojí poklidně vedle mě.

,,Mhm"brouknu.

Potichu společně dojdeme do Starbucks,kde si dám své oblíbené karamelové latté a Luke si dal oříškové. Sedneme si naproti sobě na volné místo v kavárně a on začne s otázkama,které v sobě asi za celou tu dobu dusil.

,,Ehm..My už jsme sice spolu venku byly,ale skoro nic jsem se o tobě nedozvěděl.Uhm..Kolik ti je let?"vychrlí.

,,Je mi osmnáct,a tobě?"zeptám ae taky.

,,Mně je taky osmnáct..Vím že je to asi hloupá otázka,ale kde jsou vaši rodiče?Nikdy jsem je ještě neviděl na žádném z koncertů a ani Liam o nivh nikdy nemluvil.."právě se trefil do otázky na kterou s Liamem nikdy nikomu neodpovídáme.Naši rodiče jsou 'bůhvíkde' a nám je to jedno.Oni nás opustili a nechali nás samotné i v dobách kdy jsme je nejvíc potřebovali..Je to už asi deset let..Do dětského domova jsme ale naštěstí jít nemuseli,postarala se o nás naše babička,která bohužel už před rokem umřela.

,,HOPE! Jsi tady?"Mává mi Luke před obličejem.

,,Jo,promiň.Jen jsem se zamyslela"řeknu a dál se mu snažím věnovat pozornost.

,,Řekneš mi teda kde jsou vaši rodiče?"ptá se znovu.

,,Nevím."odpovím jednoduše a uskrnu si ze své kávy.

,,Aha...no a kdo se o vás teda staral?"ptá se dál na pro mě citlivé téma.

,,Promiň,ale myslím že do toho ti nic není.Jestli mě omluvíš,už budu muset jít.Ahoj"řeknu rychle,nechám mu na stole peníze za kafe a vystřelím z kavárny.Hned poté slyším jak za mnou běží Luke.

,,Hope promiň,máš pravdu,nic mi do toho není ale...Ale prostě se mi líbíš a chtěl jsem o tobě vědět co nejvíc." vypadne z něj mezitím co se ke.mné nebezpečně přbližuje.Jsme od sebe jen málo centimetrů až se naše rty úplně spojí.Obmotám mu ruce kolem krku a on mně kolem pasu.Probojuje se do mých úst,a já mu stále oplácím polibky.Po nedostatku kyslíku jsme nuceni se od sebe odtáhnout.Ani jeden z nás nic neříká a jen si mlčky hledíme do očí.A teď mě napadá,udělala jsem správně?

Ahooooj :D Tak je tu další krátká část :3 A dokonce se nám tu Hope trochu odvázala 3:) Nebudu tady zase vypisovat dlouhý komentář,vy už všechno víte :D Děkuju za každý přečtení,hvězdičku a koment...:) Andd hope you like iiit! :3 -VYN

FriendzoneKde žijí příběhy. Začni objevovat