•4•

46 1 0
                                    

Když jsem mu řekla jméno zarazil se. Proč? Tato otázka mi prolétla hlavou.

,,Těší mě já jsem Phillip." jen jsem kývla a podívala se na obsah mého talíře. No moc tady toho nebylo. Stejně jím jako vrabec tak mi to mohlo být jedno.

Když všichni dojedli sklidila jsem ze stolu. Ostatní se mezi tím přesunuli do obývacího pokoje. A já? Já šla do svýho pokoje. No, jestli se tomu tak dá říkat. Padla jsem do postele a zírala do stopu. ,,Asi se půjdu projít." řekla jsem si pro sebe a oblékla si černé tepláky, černé tílko a na vrch si přetáhla černou mikinu.

,,Mami já jdu ven." křikla jsem do obýváku. Ta se hned přiřítila ke dveřím a kladla mi na srdce, ať jsem do osmi doma jinak ať si ji nepřeju. Má hlava udělala lehké kývnutí a nohy se samovolně rozešli k jednomu úžasnému místu.

Na prahu života ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat