•25•

25 1 2
                                    

,,Víš Angel já...já jsem dostal za úkol od táty, abych si vybral jednu z tvých sester a proměnil ji...jenže...jenže já si vybral tebe. Netuším proč si bez tebe už si nedokážu představit další den a když sis tehdy na tom kopci sundala mikinu pochopil jsem o co jde. Matka ti zřejmě ubližuje a využívá tě. Ty sis nejspíš ubližovala i sama a když jsem to viděl málem se mé srdce rozpadlo. Nechápu proč. Musel jsem tě proměnit. I když jsem věděl, že se to otci nebude líbit. Nejspíš už spíš, ale musel jsem ti to říct alespoň takhle. Já tě opravdu potřebuju Angel. Netuším, jak je to možné, že mi moje vlčí instinkty říkají, že bych bez tebe nepřežil už ani den..."

Při těch slovech se mi srdce poskočilo. Nevěděla jsem, že na mě může někomu záležet natož, aby mě nutně potřeboval. Úsměv zdobil moji tvář. Otočila jsem se čelem k němu. Zřejmě byl zaskočený, ale pak se usmál.

,,Nejspíš si mě slyšela co?"

Kývla jsem.

,,Teď si musíš myslet, že jsem cvok."

,,Ne to si nemyslím asi bys svým vlčím instinktům věřit měl." Usmála jsem se.

,,Děkuju." usmál se také.

Na prahu života ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat