Loving The Alpha King (cz)

10. kapitola

Layla Cortdale

Xavier klečel na zemi, a držel svého strýce který lapal po dechu. Z jeho hrudi trčel šíp, kdo to mohl udělat? Už jsem se chtěla rozběhnout ke Xavierovi, ale někdo mě chitil za ruku a tím mě zastavil.

"Denny, pusť mě" křičela jsem

"Nemůžu Laylo, není to tu bezpečné, musíš zpátky do domu" řekl

"Ne, já potřebuju vědět jestli jsou v pořádku!"

"Laylo, neper se se mnou a běž zpátky do domu, dám ti vědět kdybych se dozvěděl něco nového" řekl přísně

"Ale-" začala jsem, ale někdo mě přerušil

"LAYLO" zařval někdo

Otočila jsem se a viděla jak k nám běží táta. Nevypadal noc šťastně. Přišel k nám, chytil mě za ruku a přísně se na mě podíval.

"Děkuju ti beto Danny za to že jsi zastavil mou dceru, a omlouvám se pokud tě nerespektovala"

"To je v pořádku, ale vem jí radši dovnitř"

Táta pokýval hlavou a vedl mě zpátky do domu, proč se mnou zachází jako s malou holkou?

"Tati, můžeš mě pustit já umím chodit i sama"

Pustil mě, a povzdychnul si.

"Poslouchej Laylo, nechci aby jsi s někým mluvila, všechny ignoruj, a nikomu nevěř"

Zmateně jsem se na něj podívala

"Tati, proč by si tohle říkal?" Zeptala jsem se a udělala pár kroků dozadu.

"Jsou některé věci které je lepší neříkat"

"Dobře, trochu mě začínáš děsit, chováš se divně od tý doby co jsme vyjeli z domova a já chci vědět co se děje, nechci být ta která nic neví" zaječela jsem šeptem

"Některé věci ti neříkám jen pro tvé dobro, snažím se tě držet v bezpečí"

Začínala jsem být hodně frustrovaná

"Udržet mě v bezpečí před čím? Prosím prostě mi to řekni, jsem si jistá že to zvládnu"

"Laylo-" začal mluvit ale pak zavřel pusu

"Tati řekni mi to, třeba ti s tím mužů pomoct"

"Tady ti to říct nemůžu, ale měla by jsi jít do svého pokoje, vypadáš unaveně"

Můj vlk byl čím dál tím víc naštvanej a já taky, nikdy jsem takhle svého tátu neviděla. Obvykle je v šťastnější a víc v pohodě, ale teď vypadá hrozně unaveně a vystresovaně.

"Dobře, ale až přijedeme domů všechno mi to rekneš, ok?"

"Dobrá, a teď jsi běž odpočinout"

Kývla jsem hlavou a šla nahoru do mého pokoje. Jen co jsem vešla, skočila jsem na postel a začala jsem si dělat starosti o Xaviera, jestli je v pořádku, chtěla bych ho vidět. Vypadal tak nešťastně když držel svého strýce, jediné co jsem chtěla v tu chvíli udělat bylo jít a držet ho v náručí, a říct mu že všechno bude v pořádku. Dneska to byl velice stresující den.

Vzbudila jsem se a sluníčko mi svítilo do obličeje, vůbec si nepamatuju kdy jsem usla. Otevřela jsem oči a viděla jak slunce stoupá vzhůru na nebe, chtěla jsem se zvednout abych mohla jít do koupelny, ale něčí ruka byla okolo mého pasu, a držela mě na místě. Čí to je ruka? Vr chvíli kdy už jsem chtěla ječet, cítila jsem jakoby mnou prošla elektrika, uklidnila jsem se. Otočila jsem se na druhou stranu a viděla obličej který jsem chtěla vidět každou chvíli už od včerejška. Dala jsem ruce podél jeho obličeje, vypadal tak klidně když spal. Přejela jsem svými prsty přes jeho rty, přiblížila se a dala mu jemnou pusu, když jsem se chtěla odtáhnout chitil mě za pas a držel mě na místě.

"Bez tohohle jsem nemohl vydržet" řekl chraplavě, a otevřel jeho modré oči.

Posadil se, jeho vlasy trčely do všech stran a jeho holá hruď byla krásně vystavena mému pohledu. Moje oči přejížděli po jeho vypracovaných svalech, chtěla bych po nich jezdit rukama a už nikdy neprestat. Zakousla jsem se do svého rtů a moje vlčice byla najednou vzhůru a už přemýšlela nad všema ruznejma né zrovna slušnějšíma věcma, je prostě zkažená. Moje oči se vrátili k těm jeho, viděla jsem v nich lásku a chtíč. Jeho ruka se dotkla mých rtů.

"Prestaň to dělat" řekl zhruble, a já věděla že musí bojovat se svým vlkem nad vládou jeho těla.

"Dělat co?" Zeptala jsem se nevinně

"Kousání tvého rtu, nemůžu ho kontrolovat jestli v tomhle budeš pokračovat, sakra, ani nevím jestli mužů kontrolovat sám sebe" řekl

Podívala jsem se dolů a zčervenala jsem, přitáhl si mě k sobě a obejmul mě a položil si hlavu na moje rameno.

"Tolik jsem se včera bál, když strýce střelili do hrudi, nevěděl jsem co mám dělat, cítil jsem se sám a tak bezbranný, ale vzpomněl jsem si že mám tebe a to je vše na čem záleží"

Moje oči se začali plnit slzami

"Xaviere, ty nikdy nejsi sám, to si pamatuj"

Pokývl hlavou

"Předtím než mi strýc zemřel, dal mi jeho titul a udělal něco co bych od něj nikdy nečekal"

"A co to bylo?" Zeptala jsem se

"On se omluvil, omluvil se úplně za vše. Za to že tu pro mě nebyl a ignoroval mě, a prostě za to že byl špatným strýcem. Já vím že nebyl zrovna ten nejlepší člověk na zemi, ale nezasloužil si zemřít takhle"

"Shhh, nikdo si nezaslouží takovou smrt, ale teď je na lepším místě s tvou tetou" řekla jsem zatímco jsem ho hladila po rukách

"Já vím, ale až zjistím kdo to udělal, tak ho roztrhám na cáry"

Kyvala jsem hlavou, na znak že mu rozumím

"Umm Xaviere, kdy jsi vlastně přišel do mého pokoje?"

"Přišel jsem asi okolo půlnoci, víš o tom že chrápeš?" Řekl pobaveně

"O můj bože"

"Co? Já si myslím že je to roztomilý"

"Buď zticha, ale neviděl tě nikdo sem jít že ne?"

"Ne, všichni spali"

"Dobře, no tak to aby jsi šel než se někdo vzbudí"

"Odejdu asi tak za patnáct minut"

"Xaviere běž, teď hned" řekla jsem

"Ne"

"Xaviere, já si nedělám srandu kdyby někdo, nedejbože můj táta prošel těmahle dveřma a viděl mě a tebe na jednej posteli, nevypadalo by to moc dobře"

"Neboj se, včera večer jsem zamknul dveře" řekl s úšklebkem na obličeji

Otevřela jsem pusu že mu něco řeknu, když v tom někdo zaťukal na dveře, podívala jsem se na Xaviera s trochu starostlivým obličejem.

----------------------------------

Tak a je tu další část, chtěla jsem ji přidat už včera ale na to jsem byla moc líná tak ke tady až teď. Snad se vám bude líbit moc děkuju všem co tuhle story čtou a taky děkuju těm co dávají vote, nevím jestli mi to jen přijde ale určitě se zvýšil počet vote takže moc děkuju :) i nadále čtete, komentujte a sledujet od začátku Třem Wolf jinak se zblaznime z toho že pátá série má bejt až příští rok :D