Chtěný ~ Levi x Eren

VII. Lavice a židle

Usínal jsem na Leviho hrudi. Byl jsem šťastný. Měl jsem v sobě tolik pocitů a chtěl jsem mu je nějak vyjádřit, ale je moc brzo na tyto manévry.
Netušil jsem, že se tak rychle zamiluju nebo aspoň myslím, že je to láska.
Ve svých pocitech se díky němu přestávám vyznávat. Usl jsem šťastný s jeho přítomností. Bylo temno. Žádný sen, žádné světlo. Bylo mi to nepříjemné. Chtěl jsem pryč z té tmy. Probudila mě zima.
Zima? Sedl jsem si a promnul oči. Necítil jsem Leviho tělo vedle mě. Vstal jsem z postele, abych zjistil co se děje. Byl jsem obalený dekou, byla strašná zima. Bodejť by ne, když bylo otevřené okno do kořán. Všiml jsem si, že Levi není v posteli vedle mého místa.

,,Levi?" zavolal jsem od dveří mého pokoje. Myslel jsem si, že byl v koupelně nebo se šel potichu napít.

S hozenou dekou přes mé skoro nahé tělo, jsem vyšel z pokoje, abych zjistil kde je.                 V koupelně nebyl, tak jsem navštívil kuchyň, která se nacházela dole. Nikde nikdo, jenom kočka Carla. Podíval jsem se do chodby, kde neměl boty. Odešel?
Šel jsem zpátky do svého pokoje a podíval se z okna, zda tam není jeho motorka. Nikde nic. Byl pryč. Zavřel jsem okno a podíval se směrem na postel.
Peřina byla srovnaná a složená. Polštář na rozdíl od mého, byl načechraný. Uklidil to tu, aniž by mě dokázal vzbudit.
Přepadl mě smutek. Proč odešel? Proč nezůstal? Nechtěl tu se mnou být?
Lehl jsem si do postele a schoulil jsem se do klubíčka. Cítil jsem, jak mi po tvářích tečou teplé slzy. Nechtěl jsem brečet. Proč tak najednou? To jsem opravdu tak přecitlivělý? Co když si uvědomil, že to není to pravé ořechové? Nechtěl jsem usínat, ale mé tělo bylo z tohoto šoku unavené. V klubíčku jsem usínal s brekem. Chtěl jsem, aby mě tu uklidňoval, a je přitom pryč. Nenech mě padnout do spánku bez tebe.

Ráno:

Vzbudí mě jediná věc a to budík. Bylo mi hrozně. Chtěl jsem ještě spát. Podíval jsem se z okna a všiml si, že prší. Miloval jsem toto počasí. Otočil jsem hlavou směrem k posteli, abych se ujistil, jestli tam náhodou není. Ustlané místo po něm mi ujasnilo, že tam opravdu není.

,,Vstávej, Erene!" zařval na mě táta přes dveře.

,,Jo!" ozval jsem se mu. I z mého hlasu šla slyšet únava.

Vstal jsem a šel jsem se oblékat. Vzal jsem si černé jeany a šedé triko. Fakt bych si měl změnit šatník, než nosit ty nudné barvy pořád dokola.
I když mě to vlastně i baví. Promnul jsem si oči a vyrazil dolů do kuchyně. Táta seděl u stolu, dopíjel si svou kávu a ťukal něco do telefonu.

,,Dobré ráno, tati. Jak to, že jsi brzo vzhůru?"

,,Dobré, dobré. Potřebují  mě v práci dřív. Je tam milion papírů, které se musí vyřešit."

,,Jo to chápu," odpověděl jsem unaveně.

,,Tys tu včera někoho měl?" zvedl hlavu od telefonu a podíval se na mě.

,,Ne," snažil jsem se, aby to jedno debilní slovo nezněla, jako lež. Obrovská lež.

,,Aha. Dobře," usrkl si od své kávy.

Byli jsme slyšet? Zřejmě ano. Musím si příště dát větší pozor. Samozřejmě, jestli nějaké další příště bude.
Táta si odnesl kafe do dřezu a šel se oblékat. Nazul si boty a před tím než vyšel ze dveří jsme se rozloučili.
Šel jsem k lince a vytahoval mnou oblíbené cereálie s mlékem.
Když jsem si tak vzpomínal na ten včerejšek, tak můj smutek z toho, že tu nezůstal, mizel. Bylo to náhodou úžasný. Dlouho jsem nic takového nezažil. Sice mě hodně mrzí, že tu nezůstal.
Neměl bych mu zavolat? Ne, to nepřipadá v úvahu. Stejně se uvidíme ve škole. Není třeba nic k tomu dodávat.
Dojedl jsem, dal jsem obsah kapsičky pro kočky do misky na zem, kde se po chvíli objevila Carla. Pohladil jsem ji a šel si připravit batoh. To mi nezabralo ani 10 minut a už jsem stál na odchodu ve dveřích.
Cestou na autobus jsem pořád myslel na ten včerejšek. Na naši konverzaci, ve které mi bylo jasné, proč se Levi ke mně začal chovat jinak. Myslím si, že se všechno tak rychle seběhlo. Nebylo žádné rande, žádná pořádná konverzace, kde bych se o něm mohl dozvědět víc. Je to všechno na ráz a nemělo by to tak být. Asi bych měl říct Levimu, že to musíme trochu zkrotit. Nebo aspoň on.
'Ráno moudřejší večera.' To bude náš případ. Ne, že by mi na něm nezáleželo, ale jde jen o rychlí sběh situací, které by se měli dít postupně. Jak jsem tak přemýšlel, nedošlo mi, že jsem skoro už na autobusové zastávce. Už tam stál Armin opět s unaveným obličejem. Zamával jsem mu a on mě na zpět. Začal se usmívat a já také. Měl bych mu to říct co se včera stalo? Je to můj nejlepší kamarád.

,,Dělej Erene. Bus už je v zatáčce!" zavolal na mě Armin.

Otočil jsem se a opravdu už autobus jel. Popoběhl jsem ten kousek na zastávku  a pozdravil se s Arminem. Asi mu to neřeknu. Uvidím, jak se to s Levim rozvine. Třeba mu to mezitím řeknu.

,,Ahoj, Armine," řekl jsem sice zadýchaně, ale s úsměvem.

,,Nazdaaar!" Usmál se blonďák.

Autobus už zastavoval na naší zastávce. Při úplném zastavení otevřel dvoukřídlé dveře.
Nechal jsem nastupovat Armina prvního, aby nám vybral dobrá místa. Sedli jsme si a nějak bylo mezi námi zvláštní ticho. Pozoroval jsem dešťové kapky, narážející se na okno autobusu. Cesta není zas tak dlouhá. Stejně pořad bylo ticho. Nevěděl jsem, jak navázat s ním slovo. Chtělo se mi mluvit o Levimu, ale je mi to dost blbý.

,,Co si myslíš o Levim?" kurva Erene. Ty a tvoje prořízlá držka. Jen abys potom toho nelitoval.

,,Myslíš Ackermana?" zvedl jedno obočí.

,,Jo," řekl jsem už celkem tiše.

,,Dle mého, je moc tichý a takový samotářský. Však dokáže celkem překvapit. Pamatuješ si na to, jak zbil jednoho ze třeťáků?" zeptal se mě a já byl překvapený, protože jsem o ničem nevěděl.

,,Ne, nepamatuju. Proč je zbil?"

,,Šikanovali jeho kamarády. Klasické klišé, že přestali chodit, pak na tuhle školu a zřejmě přestoupili," odmlčel na chvíli.

,,Proč se vlastně ptáš na Ackermana?"

Zaskočilo ve mně. Musel jsem přemýšlet rychle, než si ta naše chytrá hlava Armin, bude něco myslet.

,,No jak jsme ho potkali v té kavárně, kde pracuje. Vzpomněl jsem si jen na něj." snad mi tuhle hloupou lež uvěří.

,,Vzpomněl?" tahá mě za slova. Něco tuší.

,,Jo, vzpomněl," bože, prosím ať už jsme u školy.

Armin ztichl, zřejmě nevěděl, co má na to dál říct.
Někdo mě vyslyšel a autobus už byl skoro u zastávky, kde jsme měli vystoupit. V dešti jsem viděl menší postavu muže. Čím blíž jsme byli, tím víc se mi rozjasňovala osoba. Levi. Stál tam opřený o lampu s cigaretou v puse. Zas a znovu se musím ptát. Proč tam stál? Kvůli mně, aby mě viděl? Žádné jiné otázky mě nenapadaly.
S Arminem jsme se zvedali z našich sedadel a vystupovali. Zas ten pohled. Snažil jsem se ho nevšímat, aby Armin nic nepoznal. Nedalo mi to, podíval jsem se na něj. Byl unavený s velkými kruhy pod očima. Vypadalo to, jak kdyby nespal celou noc.
Měl mokré vlasy od deště a stejně vypadal v nich úžasně. Cítil jsem, že něco není v pořádku. Litoval něčeho? Snad ho nemrzí ta včerejší noc. Musel jsem se odtrhnout a soustředit se, abych nezakopl nebo něco. Zůstal tam stát. Pohnul se jenom, aby mohl popotáhnout z cigarety a vydechnout kouř. Bože, co se to teď děje?

,,Erene?"

,,Mmh?" podíval jsem se na Armina, který byl přede mnou.

,,Nespi a pojď."

Musel to slyšet i Levi. Co když si myslí, že jsem to Arminovi řekl? Nechci aby si myslel, že jsem nějaká drbna. Proč mě tyhle posledí dva dny trestáš? Když teda opomenu tvoje opilé chování o prázdninách. Vešel jsem do školy a Armin se už hrnul ke své skříňce. Chtěl jsem jít taky, ale zkřížila mi cestu naše slavná Mikasa. Jo! To jsem opravdu chtěl. Další heart-attack po ránu.

,,Kam si myslíš, že jdeš?" řekla drze. Snaží se mě vyprovokovat?

,,Do třídy. Tak běž prosím na stranu," byl jsem klidný. Nechci, aby se mi dnešek posral víc.

,,A co si jako o sobě myslíš?" bože, zavři tu hubu.

,,Myslím si o sobě to, že si nezasloužím být po ránu buzerován svojí ex," snažil jsem se vyznít drze, ale i v klidu, aby ji to naštvalo ještě víc.

,,To si myslíš celkem dost," řekla úplně hrdě, aby si myslela, že mě nějakým způsobem pošpinila.

,,Hm," snažil jsem se ji ignorovat a šel jsem dál.

Slyšel jsem, jak na mě něco říkala, ale nezajímalo mě to.

,,Homosexuále zasranej!" otočil jsem se, abych se ujistil, zda to vyšlo z její pusy.

,,Měla bys držet hu-," nestihl jsem to doříct, když jsem viděl, jak Levi shodil Mikasu na zem.

To sedlo k mojí větě, ale opravdu jsem tohle nečekal.
Mikasa seděla na zemi opřená o skříňky. Levi měl nohu na jejím hrudníku.

,,Co děláš, Ackermane?!" zařvala na něj Mikasa.

,,Na to, že jsi tuhle osobu dřív milovala, jsou tohle poměrně silná slova," sundal z ní nohu a pokračoval svou cestou do třídy.

Měl celou cestu kamenný výraz a čuměl do země. Všiml jsem si, že na nás čumí celá chodba.
A jako bonus, začla Mikasa vyvádět. Měla celé její tričko od bahna. Zřejmě od Leviho podrážky z bot.
Dnešek je prostě skvělý! Nejhlubším sarkasmem už to snad ani říct nejde.  A vůbec to, co řekl Levi, mělo hloubku.
Šel jsem si odložit do skříňky svoje věci a připravil se na pár nudných hodin, které zatím na začátku roku budou o ničem.
Všiml jsem si, že za mnou celou dobu stál Armin.

,,Co to sakra bylo?" Měl hodně udivený výraz.

,,Co já vím? Mikase prostě už hrabe na maják," zasmál jsem se, protože co si budem, je to pravda.

,,Ale ne Mikasa, Levi."

,,Nevím. Popravdě Armine, nejsem všeználek, jako ty."

Byl potichu. Je to divný. Normálně bývá ukecanej až k nezastavení. Nechal jsem ho být, kdyby se chtěl bavit, tak by se bavil. Dneska jse fakt divný den. Do toho nechápu co to do Mikasi vjelo. Včera byla skoro ubrečená a bodala mě pohledy           a teď si otevřela hubu. Šel jsem do třídy. Armin včera řekl, že s ním mám sedět               v ty nudné hodiny. To jsou které? Přijdou mi nudné všechny.
Vešel jsem do třídy. Byli tam všichni až na Mikasu. Ta si určitě myla z trika skvrnu od Leviho. Levi byl na svém místě nebo spíš na mém.
Armin si šel sednout lavici před Leviho, jako včera. Teď jsem jenom nevěděl, kam si sednout.

,,Levi? Můžu si sednout k tobě?"

,,Sedni si spratku, kam jen chceš. Nech mě bejt," mluvil zas do lavice, když na ní polovinou těla ležel.

Pochopil jsem to ta, že nechce, abych u něj seděl. Tak jsem si šel sednout i Arminovi. Seděl a koukal z okna. Měl sluchátka a poslouchal nějakou hudbu. Odložil jsem si batoh na zem a nechal jsem ho tam válet. Opřel jsem si hlavu o ruce a začal jsem se taky dívat z okna, jako Armin. Uklidňovalo mě to, ale stejně ne dost, aby mě to odlákalo od včerejších myšlenek. Jak je dominantní i když je o hlavu menší než já. Usmál jsem se nad tou myšlenkou. Sakra! Mě se nesmí líbit. Mikasa mě nazvala 'zkurveným homosexuálem' aha. teplým či gayem. Ví snad, že byl včera Levi u mě? Nebo co se vůbec děje? Napadlo mě zeptat se Sashi, která ale seděla na druhé straně třídy a řvát jsem na ni fakt nechtěl. Zvedat se mi taky nechtělo. Nenapadlo mě nic jiného, než ji napsat zprávu na telefon.

,,Sashi, co je Mikase? Proč sprostě nadává na moje jméno?" klikl jsem na slovo odeslat a čekal jsem.

,,Co za to?" zeptala se. Mě bylo jasný, že něco bude chtít.

,,Dám ti celý svůj oběd se školní jídelny, tak už to vyklop," na nic jiného, než jídlo není a v naší jídelně vaří kupodivu dobře, ale není to zas to nejlepší jídlo.

,,Beru! Ale je to intimní."

,,Ježiš, dělej nebo mě naštveš," píšu to jenom, abych jí povyhrožoval. Na to být naštvaný už sílu opravdu nemám.

,,To vidím," podívala se na mě a já na ní taky. Prokoulel jsem očima a naznačil, ať to napíše.

,,Myslí si, že jsi gay, protože jsi s ní prý neměl žádný POHLAVNÍ styk. Já to, jako důvod nevidím. Bere to zřjmě, jako urážku," ulevilo se mi, že o nás neví, ale na druhou stranu i kdybych byl, tak ji to může být jedno.

,,Dobře, ty slušňačko. Děkuju, pak ti půjčím kartu a běž si koupit oběd," jednou jsem prohrál sázku a musel jsem jí celý měsíc brát obědy. Nedělá mi problém ji tu kartu i nechat. Já aspoň můžu jít dřív domů.

,,Díkyyy, díky, díkyyyyyy."

Hned jak jsem to dočetl, tak vešla do třídy Mikasa. Měla jiné triko. Zřejmě se převlékla a to se jí ani nedivím. A ani se nedivím, když to nešla říct vyučujícímu. Jednala radši sama a rázně. To se mi na ní líbilo, ale to stejně nenahradí ty její chyby.
Možná proto i na mě ráno vyjela sama. Všiml jsem si i vyučujícího, který vcházel akorát do třídy. Začalo zvonit na hodinu a všichni si stoupli na pozdrav učitele. Levi zůstal sedět a spal dál. Stoupl jsem si před něj, tak aby na něj učitel neviděl. A to se taky podařilo. Všichni si sedli a i já.

,,Díky," zašeptal mi ze zadu Levi. A já si myslel, že spí.
,,Za málo."

Zřejmě asi chápal, že jsem to udělal kvůli němu. Hřálo mě na srdci, že mi vůbec dneska něco řekl. Chtěl jsem se ho zeptat na ten včerejšek, ale uznal jsem, že teď není vhodný moment. Hodiny utíkali kupodivu a na jedné jsem i dokonce usl. Armin se mnou prohodil pár slov kolem učení a školy. Bylo mi ti trochu líto, ale co jsem měl dělat.
Skončila škola a já jsem Sashe dal svojí kartu na oběd, abych splnil to, co jsem slíbil. Odcházel jsem už ze skoro prázdné třídy. Těšil jsem se domů, až si dám vanu. Chtěl bych si ji dát i s jednou "nejmenovanou" osobou, ale jak říkám všechno chce čas. Kurva Erene, co to plácáš?! Máš se soustředit na úplně jiné věci, než na tebe a Leviho ve vaně.

,,Erene?"

Kurva. Kurva. Kurvaaa. Nemluv na mě. Jsem v rozpacích. Levi líp si to načasovat nemůžeš.

,,Ano?" otočil jsem se. Viděl jsem, že zbytek celé třídy už tu není a jsme tu jen my dva.

,,Sedni si na tuhle židli," ukázal na židli, která byla naproti němu přes lavici.

Šel jsem k ní beze slova. Sedl jsem si na ní obkročmo tak, abych si mohla dát ruce na místo, kde si většinou opírám záda.
Levi vstal a opřel se o lavici, která byla přede mnou.

,,Chci vědět," odmlčel.

,,Ano?" byl jsem zvědav, co z něj vypadne.

,,Chci vědět, co dokážeš s těmito rty."

Chrklo ve mně. Jednu ruku zvedl a chytl mě s ní za bradu. Měl zas studené ruce, ale bylo mi to příjemné. Začal se přibližovat a hned mi bylo jasné, co se bude dít. Neodporoval jsem. Dotkl se svými rty o ty mé a začal zapojovat jazyk. Chtěl jsem Leviho cítit víc. Chtěl jsem cítit jeho vůni. Chtěl jsem ho mít co nejblíž u sebe to jen šlo. Zvedl jsem ruku a pohladil s ní Leviho po vlasech. Snažil jsem se ho přitlačit blíž a blíž. Mám i takový dojem, že se mu to i líbilo, jak míč ho chci.

,,Do hajzlu!" slyším hlas za sebou.

Okamžitě přestaneme se vším a podíváme se ke dveřím, odkud jsme slyšeli s Levim hlas.
Stál tam snad ten nejhorší člověk z celé třídy. Jean.