Špetka mandragory/ Snarry

IV.

Nudné zasedání. Problesklo mu hlavou a zahnalo jeho pohled na bledou tvář vězně. Polovinu z nich ani neznal. Pche, co polovinu, sotva jednoho poznal a to byl neškodný smrtijed, který se k této"práci" zapletl omylem.

Harry začínal ztrácet naději, že by se snad řešil někdo důležitější, však měl takové neštěstí, že vždy vše zakřikl.

,,nape." Uslyšel cosi, co donutilo jeho zrak zvednout od rozmalovaného čehosi.

Před zraky všech se na židli v kleci objevil jakýsi pohublý muž. Harry by ho nepoznal, kdyby nespatřil jeho tmavé vlasy a rychlí pohled. Ten tvrdý studený pohled, který byl nezaměnitelný.

Svaly se napnuly a uši zbystřeli. Pohledem zkoumal každý záhyb pohublého těla.

Děsilo ho, že by to před ním, mohl být tak protivný učitel lektvarů.

,,Vyvolejte svého obhájce." Vyzval  Brousek
Snapea.

,,Vyzývám Harryho Pottera." Hlas byl ochraptělý, Snape neměl šanci příliš pít.

,,Co prosím?" Rufus Brousek nevěřil svým uším.
,,Vyzývám Harryho Pottera." Ozval se zas tichý zlověstný hlas, který Harryho přivedl do nechtěných rozpaků.

Potter ucítil temný zrak, který se zabořil do zad, když procházel kolem zapáchající postavy, nemohl mu to dávat za zlé, vždyť to je pár let, co pobýval v Azkabanu a Harry nebyl naivní aby si myslel, že mají právo na mytí.

Nechápal tento výběr, proč zrovna on? Byl Severus snad až tak zoufalí, že si na svou obhajobu vybral právě jeho? Nikdy ho neměl rád, zasedl si na něj a teď chce, aby mu pomohl z vězení.

Harry se opřel rukama o pult. Chtěl působit nad věcí, což mu podle pohrdavých pohledů lidí v místnosti fungovalo.

,,Prosím Harry, řekni, co jsi viděl v myslánce." Zasyčel prosebný hlas, linoucí se z prostřed místnosti.

Před očima mu problikla tmavě fialová krabička. Udělal chybu, měl se podívat, měl přijít na kloub tajemství učitele lektvarů, však on se bál, dítě které porazilo Voldemorta, ten vyvolený se bál pohlédnout do myslánky, jak patetické, pomyslel si.

,,Já se bál." Řekl potichu, skoro neslyšně, spíše chtěl přesvědčit sebe o tom, že je opravdu srab.

,,Co že ses?" Uslyšel temný hlas, mohlo ho napadnout, že uslyší, ten slyšel vše.

Překvapivě zvedl zrak, na celé ty roky v Azkabanu držel stále při smyslech, bylo  pozoruhodné, jak působí nad věcí i když mu mastné vlasy padají do špinavého obličeje. Odkašlal si a s předstíranou vervou započal vyprávění.

Velmi narychlo sepsané, takže se omlouvám za kvalitu, ale tak.

Harry to pohnojil, co si budem to si budem.

Erra∞