Špetka mandragory/ Snarry

VII.

Temnota prořídla a z ní se vynořili totéž postavy, teď však teď nebyly u temného lesa, ale v ředitelně.

Byla ponurá noc, což se dalo usoudit pouze podle temnoty v oknech, svíčky totiž osvětlovaly pracovnu ne jen ve večerních hodinách, ale také o slunečních dnech, takže rozpoznat den a noc činili o dost složitější než v běžných místnostech tohoto hradu.

,,Něco jsi mi slíbil Severusi."  Řekl rozzlobený hlas Albuse, poté se posadil do mohutného křesla k pracovnímu stolu a na stůl položil dva šálky na čaj.

Severus neodpovídal, bylo však na něm jasně vidět, že má spoustu narážek, které se však v tuto situaci bál vyslovit nahlas.

,,Máš štěstí, mohl tě vidět." Odsekl tvrdě a nalil horký čaj do koflíku. Poté přihodil dva cukry do každého hrnku a nalil mléko až po okraj.

,,Ale neviděl." Odsekl uštěpečně a přisedl si k pracovnímu stolu, chvíli hleděl Brumbálovi na ruce, jak pomalu míchají čaj a oklepávají lžičku na okraji hrnku.

,,Naštěstí. Co tě to vůbec napadlo Severusi? Už jen rok a uvidíš ho nezdravě moc." Pousmál se Brumbál hravě, jako by právě před pár okamžiky nesršel blesky a hlasitými hromy.

,,No právě." Zaskučel mrzutě Severus a též zamíchal svůj čaj, poté nasál omamnou vůni a přiložil šálek k rtům, pomalu se napil a zapředl pod návalem příjemného tepla v hrdle.

,,Už jsi to slíbil!" Zahřměl zas Albusův hlas. Zněl jako dítě, kterému rodiče řekli, že půjdou do cirkusu, ale pak to nevyšlo a dítě se zuby nehty brání.

,,Jak vím, je tvá zásada plnit sliby." Dodal Brumbál, ale nesmál se, této vlastnosti si totiž na Severusovi cenil, byla to jediná obstojná věc o kterou se mohl Albus při rozhovorech opřít a přinutit Snapea do věcí, které neměl zrovna v lásce.

,,Budu dělat Potterovi chůvu." Zasyčel, jako by právě vypil citrón.

Brumbál se nepatrně zamračil.

,,Né, chůvu ne Severusi! Jen na něj po očku dohlédni, nechci, aby to kdokoliv poznal." Po těchto slovech vzal sušenku, co ležela v misce a kousek odkousl.

Severus se ani nepídil, od kud se tu vlastně ty sušenky vzaly, protože si jich od začátku konverzace nevšiml, ale byl to Brumbál, ten měl při sobě vždy sladké.

Albus se šťastné pousmál, když dojedl třetí sušenku a poté nabídl Severusovi.

,,Jsem nezdvořilý, odpusť. Dáš si sušenku?" Otázal se a po té kousl do další.

,,Ne." Odsekl Severus, přece však po chvilce jednu uchopil, protože věděl, že by mu Brumbál nedal pokoj.

,,Takže jsme domluveni?" Zeptal se nakonec Albus, Severus pouze přikývl, nikdy nebyl na dlouhé proslovy, poté vstal,  poděkoval za čaj a sušenky, jak etiketa kázala a po té mravní šaškárně se konečně vydal do svého sklepení.

Vše se poté opět propadlo do chladné tmy.

Byla sranda, vygooglit si více synonym ke slovu šálek, zalíbilo se mi koflík, asi ho použiji častěji. Jinak také se podívejte, jsou tam moc  pěkné koflíky.

Erra∞