Špetka mandragory/ Snarry

VI.

,,Dobrý den paní ředitelko." Pozdravil Harry spěšně, když zmizel zelený dým z krbu.

Bradavice, stále krásné a stále stejné. Pomyslel si Harry, jeden by možná ani neřekl, že se tu stalo tolik špatných věcí.

,,Harry, ráda tě vidím, co tu vlastně děláš?" Tázala se Minerva. Harry často do Bradavic nezavítal, bál se minulosti a všech vzpomínek, nechtěl se vracet do časů, kdy lidé umírali jen pro jméno Harry Potter.

Měl umřít také, bylo by vše jednoduší, ale mohl tu nechat lidi, co se postavili za jeho jméno a přežili? Bylo by to vůči nim opravdu nespravedlivé a spravedlnost byla pro Harryho důležitá.

,,Můžu si jen něco prohlédnout v myslánce?"McGonagallová z celého srdce nenáviděla odpovědi otázkou.

,,No, dobrá, už jsem si já hloupá myslela, že jsi mě přišel navštívit." Odsekla káravě a vydala se ke dveřím, Harry ji totiž až skoro neslušně naznačil, že chce zůstat o samotě.

Ne jednou zvala Harryho, aby přijal místo učitele obrany proti černé magii, to však Potter stále odmítal, proč taky? Měl skvělé místo na ministerstvu, což mu umožnilo nemalé výhody.

,,Odpusťte, někdy vás pozvu na čaj k nám domů, vždy vás rádi uvidíme, né jednou jste nám moc pomohla." Prohlásil rozhodně Harry a vrhl se z kapsy vytáhnout lahvičku.

Poté co zaklapli velké dřevěné dveře, nalil obsah modravé tekutiny do myslánky. Nádech a výdech, poté už jen ponořit hlavu a nechat se unášet proudem temna.

Dopadl kam si na pahorek, byl zcela prázdný, obklopen jen temným lesem, který nepropouštěl mnoho světla na zem.

Nebe se zbarvilo do tmavě šedé a ve vzduchu zavoněl déšť. Blížil se podzim, což Harry spíš usoudil podle chladného vánku, který jemně pročesal Potterovi vlasy.

Zdejší okolí působilo příjemným dojmem, než se kousek od lesa zjevili dvě temné postavy.

Hlasy byly nezaměnitelné. Vidal se proto směrem k postavám, už mu bylo jasné, že ho Brumbál a Snape nemůžou vidět, byli to přece pouhé vzpomínky.

,,Severusi, žádám odpuštění, opravdu to nešlo." Uslyšel studený hlas bývalého ředitele. Nikdy takový tón neslyšel, ta bolest byla nepřehlédnutelná.

,,Albusi, sám dobře víte, že jste neudělal maximum." Zasyčel chladný hlas,Harry ho znal až moc dobře ze školních lavic, ale něco v něm bylo špatně, ta bolest.

Až teď si Harry všimnul dítěte, které se choulilo pod kabátem Severuse Snapea, ten ho ochranářsky a také trochu majetnicky tiskl ke svému tělu.

,,Severusi." Znělo to jako prozba, Harry nechápal k čemu, ale Snape zjeveně pochopil a vůbec se mu jen pomyšlení na to nelíbilo. Jednalo se o to dítě, nechtěl ho dát, proto ho uchytil pevněji, jako by ho chtěl Albus vytrhnout z jeho bledých dlaní.

,,Co s ním uděláte?" Bylo mu to jasné, věděl, že ho hodlá svěřit těm mudlům.

,,Hagrid se o něj teď na chvíli postará. Nebojte, uvidíte ho za deset let."

,,Pro někoho krátká doba a pro někoho celá věčnost Albusi." Řekl zoufalí hlas, poté Snape pohladil spící dítě a tím odkryl pramen vlasů, co zkrýval čelo, jasný rudý blesk ,,zdobil" chlapce.

,,Bude to těžké. Pro všechny, ale je to nutné a on podstoupí největší oběť." Přitakal Brumbál a také pohladil Harryho.

Poté ho opatrně převzal od teď už od uslzeného Severuse. Snape se zmohl jen na polibek na čelo, poté se jen díval, jak Hagrid mizí i s dítětem v dáli.

Pak se vše ponořilo do další a o mnoho temnější páry.

Klíží se mi oči, jdu i hned na kutě.

Erra∞