*tato kapitola bude napsaná i z pohledu dívky, rozlišíte to pomocí: Dívka/Diablo*
Dívka:
Ráno jsem se vzbudila a nemohla se dočkat než zase uvidím Diabla. Vždy je napruzený když tam přijdu ale mým plánem je ho ochočit. Dnes jedeme opět na vyjížďku do lesa s mojí dobrou kamarádkou Nikolou. Nikola má klisničku Scarlett myslím že Diablovi nevadí spíš si myslím že na něj má víc než dobrý vliv. Sbalila jsem si věci a rychle vyrazila ke stájím. Co nejrychleji jsem popadla čištění a běžela směr, Diablův box. U Beauty (což je mimochodem Diablova matka) jsem potkala svého kamaráda Martina, který se o Beauty pravidelně stará a jezdí ji. „Ahoj Tamaro" Pozdravil mě Martin a já jen přikývla a běžela dál. Mezitím co se Martin staral o Beauty a já obstarávala Diabla jsem mu podala návrh jestli s námi nechce na vyjížďku, vesele to přijmul a nasedal na Beauty. Společně jsme vyvedli koně a před stájemi už na nás čekala Nikča s Karlem. (Karel je Nikčin dobrý kamarád a má hřebečka Sparka) Bála jsem se že se Spark s Diablem nebudou mít rádi ale Diablo se celou cestu zajímal jen o Scarlett já se mu ani nedivím. Scarlett je kráska jen mi vadí že na ni Nikča dala růžovou, k smrti nesnáším růžovou.
Diablo:
Dost mě naštvalo že moje dívka sebou vzala další dva koně i když jedním z nich byla moje mamka to na tom bylo asi nejhorší....
Dívka:
Diablo byl celkem unavený když jsme přijeli ale já ho potřebuju ochočit takže jsem s ním šla ještě dělat práci ze země. Nejdřív jsem si ho vylonžovala jako vždy to mu jde, ale uhýbání ještě moc nechápe. Zkusila jsem s ním ještě cvik s plachtou (zbaví se tak strachu atd..) . Ten mi taky šel a po chvíli pochopil že se toho nemá bát.
Diablo:
Ráno už tam zase přišla postarala se o mě jako vždy nasedala. A vyjeli jsme tentokrát jen se Scarlett. Díky bohu.Už bych ji měl oslovit. Celou cestu jsem ji nemohl dostat z hlavy no ono to možná bude i tím že šla celou dobu přede mnou, ale pokaždé když se v křoví byť jenom něco pohlo běžel jsem k ní a ohlídal jsem si jí. Přemýšlel jsem o tom jak ji oslovím, ale z mého snění mě vytrhla moje dívka, která mě opět pobízela k rychlejšímu kroku. Poslechl jsem ji, ostatně možná i proto že Scarlet přidala taky.
Ve výběhu to docela klapalo až na to že tam se mnou byla Scarlett. Viděl jsem totiž to co jsem vidět nechtěl Scarlett si vesele cválal po louce SE SPARKEM. Když jsem to uviděl nenapadlo mě dělat nic jiného než prostě běžet co nejdál a někam se schovat. Při rychlém útěku ( opravdu jsem nečekal že jsem tak rychlý) jsem ani nevnímal co dělám a po chvíli jsem se ocitl kdesi pryč. Výběh byl někde za mnou ( asi jsem přeskočil plot ). Využil jsem toho a běžel někam kde to znám vždy jsme tudy jezdívali na vyjížďku ale já běžel někam dál po cestě, už se stmívalo tak jsem si někam lehl a snažil jsem se usnout. Nešlo to nemohl jsem dostat z hlavy to co jsem viděl ve výběhu. A navíc se mi hrozně stýskalo po mě dívce.
Dívka:
Když jsem se ráno vzbudila hned jsem běžela za Diablem do výběhu. Když jsem tam ale přišla nikde nebyl prohledala jsem snad celý statek ale nic... Půjčila jsem si Scarlett protože Nikča odjela na chatu takže byla úplně volná. Vydala jsem se po cestě kudy jezdíme na vyjížďku ale nikde nebyl. Začala jsem panikařit. Nikdy by přeci neutekl. Klekla jsem si doprostřed cesty a brečela. Toho koně jsem milovala víc než cokoliv na světě byl pro mě vším, prakticky to byl jediný kluk který mě kdy měl rád.
