*tato kapitola bude opět, pouze z koňského pohledu*
Celou noc jsem přemýšlel o tom jestli to vlastně byla pravda, nebo jen sen. Ráno jsem cítil takový zvláštní pocit, bylo to něco mezi strachem a láskou. Přemýšlel jsem o tom co by to mělo znamenat, myslím že něco ohledně Scarlett to nebylo, cítil jsem to. Pak jsem si, ale vzpomněl na svou dívku. No ovšem! To je ono! Musím se vrátit. Snažil jsem se postavit na nohy, ale nedařilo se mi to. Pokaždé co jsem se třeba jen pohnul jsem cítil ukrutnou bolest na noze. Rozhodl jsem se teda že začnu volat o pomoc, ale nejspíš mě nikdo neslyšel. Znovu jsem se pokusil postavit na nohy. Vyšlo to, jenže ta příšerná bolest nepřešla ani maličko. Rozhodl jsem se tedy že domu nějak dokulhám. Zvedl jsem nohu a šel po zbylých třech. Když se mi podařilo dokulhat na místo, které jsem znal zajásal jsem. Na chvíli si odpočinu a opět se vydám na cestu domů. Lehl jsem si na cestu a vyčkával než přestane probíjet bolest v noze. Ležel jsem už alespoň hodinu, ale noha pořád nechtěla spolupracovat. Rozhodl jsem se tedy že to budu muset nějak zvládnout. Zvedl jsem se a snažil jsem se dokulhat až domů. Z dálky už jsem viděl ohradu, a tak jsem přidal do kroku. Čekala tam na mě moje dívka, ale počkat. Kdo to je vedle ní ? Nějaký mladý urostlý kluk. A proč si strkají jazyky do pusy? No fuj to je nechutný.
