Trust me

41.

,,Co se tak mračíš?" šťouchla do mě Elizabeth během poslední vyučovací hodiny. ,,Nemračím." řekla jsem sebejistě a snažila se usmát. ,,Ale ano, a pozoruji to na tobě celý den, stalo se něco?" opřela se lokty o lavici a mírně se ke mně naklonila. ,,Ale ne, vůbec, jen jsem se dneska moc dobře nevyspala, to je celé." trhla jsem rameny a mávla rukou. ,,Tak to znám, to pak dokáže zkazit celý den." zasmála se, až se na nás učitel otočil.

,,Mám nápad!" zašeptala a přisunula se ještě o kousek blíž. Kývnutím jsem jí pobídla, aby mi sdělila, co jí napadlo. ,,Pojedeme nakupovat! To je nejlepší odreagování, no ne?" Elizabeth se celá rozzářila a já nemohla číst ne, přeci jen má pravdu, odreagovat jsem se chtěla. ,,Beru." usmála jsem se.

------

,,Hledala jsem nějaké spoje, a nejlepší bude, když pojedeme vlakem, je to asi hodina cesty." Elizabeth mi volala, jak se do nákupního centra dostaneme, bohužel naše město není až tak velké, a žádné nákupní centrum tu není, ale s cestováním nemám sebemenší problém.

,,Super, to bude nejlepší. Tak ve tři hodiny na nádraží?" usmála jsem se do telefonu, což ale Lizi nemohla vidět.

,,Platí! Tak zatím."

,,Zatím." rozloučila jsem se a hovor típla

Na odpoledne s Elizabeth jsem se těšila, je to už dlouho, co jsem byla naposledy někde s kamarádkou, popravdě už ani nevím, kdy to bylo. Bylo okolo druhé odpoledne, a já se rozhodla si dát do malého batohu na záda věci, které byly potřebné. Do batohu jsem hodila peněženku s hotovostí, malou taštičku s hygienickými potřebami a klíče. Batoh jsem položila do předsíně na botník a šla si přichystat oblečení.

V oblečení jsem nehledala žádnou vědu, a tak jsem popadla to, co mi zrovna přišlo pod ruku.

------

Na nádraží jsem přišla poměrně brzy, a tak jsem si mezitím šla koupit lístek a sedla si na lavičku. Na mobilu jsem projížděla různé sociální sítě a dávala srdíčka fotkám, které se mi líbily. ,,Už jsem se bála, že to nestihnu!" přiřítila se Elizabeth celá zadýchaná. Automaticky jsem se podívala na hodinky, a musela jsem se zasmát.

,,Lizi, jede nám tam to až za patnáct minut, klid." uklidnila jsem ji a o kousek se posunula, aby si Elizabeth mohla sednout ke mně.

,,Já vím, ale nikdy nevíš!" mávla rukou a posadila se vedle mě. Neustále jsem se musela usmívat, byla jsem za Elizabeth tak moc ráda.

O několik minut později se ozvalo, že náš vlak přijíždí na druhou kolej. S Elizabeth jsme se zvedly a do vlaku nastoupily, k našemu štěstí nebyl nijak plný, a tak jsme si sedly do volného kupé.

Cesty vlakem jsem vždy milovala, bavilo mne se koukat z okýnka a přemýšlet o všech možných věcech, které mě zrovna v tu chvíli napadaly. ,,Chtěla bych se podívat do obchodu s oblečením, což je nejspíš samozřejmé, a pak ještě do nějakých blbůstek, chci něco dovést mámě a tátovi." zamyslela se Elizabeth a mezitím si z kapsy vyndavala sluchátka. ,,Dobře, všechno stihneme, žádný strach." zasmála jsem se. 

,,Nebude ti vadit, když si na chvilku vezmu sluchátka a budu poslouchat písničky?" řekla Elizabeth a zamávala mi sluchátkama před obličejem. S úsměvem jsem zakroutila hlavou na znamení, že nebude a zadívala se z okna.

O několik zastávek později si k nám do kupé přisedli dva kluci, mohlo jim být tak osm, přivedly je sem dvě ženy, nejspíš jejich mámy a zeptaly se nás, zda by je u nás mohly nechat, že jinde už bohužel není místo. S Elizabeth jsme bez problému souhlasily. ,,Dobře, kluci, tak buďte hodní, jinak nám tady slečny řeknou, jestli jste zlobili!" varovala je jedna z žen. ,,Ano, Christophere?" ukázala výhružně prstem na jednoho z chlapců a ten kývl. ,,Theodore?" ukázala i na druhého a i ten kývl. ,,Dobře. Ještě jednou děkujeme." usmála se na nás blonďatá žena, zavřela dveře a obě dvě odešly. 

Elizabeth se na oba chlapce sladce usmála a dál poslouchala písničky. I já vykouzlila sladký úsměv na tváři, aby si nemysleli, že jsme jedny z těch protivných dívek, které pohrdají každým člověkem, moc dobře totiž vím, jaké to bylo, když mě máma jako malou posadila vedle někoho, koho jsem neznala. 

Po několika minutách, co vedle nás seděli dva malí chlapci, jsem si všimla, že se na mě jeden z nich nějak podezřele moc dlouho dívá. Natočila jsem k němu hlavu a znovu se usmála. ,,Copak?" zeptala jsem se se smíchem. ,,Jsi moc hezká." řekl a druhý chlapec se začal smát. Elizabeth si vyndala sluchátka z uší a culila se na mě. ,,No vidíš, máš nápadníka!" poplácala mě po rameni. Se smíchem jsem zakroutila hlavou a zrakem se opět vrátila na malého chlapce. ,,To děkuji, jak se jmenuješ, chlape?" snažila jsem se si držet vážný výraz. ,,Christopher, ale kamarádi mi říkají Chrisi. A ty můžeš taky." natáhl ke mně ruku. ,,Těší mě, já jsem Naomi." jeho ruku jsem přijala a přátelsky jsme si potřásli. 

,,A ty jsi Theodor, že?" řekla Elizabeth směrem k druhému klukovi a ten pokýval hlavou na znamení souhlasu.

Fuuuha! Tak jsem zpátky s další kapitolkou! Moc se omlouvám za tak dlouhou časovou prodlevu, ale nahromadilo se mi trochu více věcí, které byly potřeba dodělat. Jsem ale zpátky! Chtěla bych ale znovu kapitolky vydávat v úterý, čtvrtek a v sobotu, tak doufám, že vám to tak bude vyhovovat! :) 

Kattie. ♥