Trust me

53.

Chvíli jsem na něj zůstala jen tak zírat, jelikož mě dost překvapil tím, co udělal, ale na druhou stranu jsem byla ráda, že jsem nemusela budit mámu. A o nic přeci nešlo, no ne?

Hunter zaparkoval před jejich velkým domem a já cítila, jak se mi sevřel žaludek, měla jsem z toho celého zkrátka zvláštní pocit, přeci jen jsem měla strávit noc u Blacků. Tedy vlastně Blacka.

Hunter odemkl vchodové dveře a já vešla do předsíně, kde jsem si sundala boty a srovnala je.

,,Pojď." řekl Hunter a šel směrem ke schodům, které vyšel, a já ho následovala. Otevřel dveře od místnosti, kterou jsem si už jednou prohlížela a už v tu chvíli jsem věděla, že patřila jemu.

Rozsvítil lampičku, která stála na nočním stolku a zavřel za sebou dveře. ,,Jako doma." ušklíbl se a přešel k velké skříní, kterou otevřel. Sedla jsem si na postel a odložila lehčí bundu, kterou jsem si na sebe ten večer vzala pro případ, že by bylo chladněji.

Jeho pokoj vypadal pořád stejně, nic tu nepřibylo, ale ani neubylo. Bylo to zvláštní, ale já nebyla ani trochu unavená, naopak jsem se cítila plná energie, kterou bych v tu chvíli mohla rozdávat. Zvedla jsem se proto z postele a přešla ke skříňce, kde byly vystavené různé fotky, a také poháry ze všech různých zápasů.

,,Proč už nehraješ?" vypadlo ze mě najednou, aniž bych chtěla. Hunter se na mě otočil s tázavým pohledem a očima se zastavil na pohárech.

,,Nikdy jsem tě neviděla hrát fotbal, a to mi Elizabeth na začátku školního roku říkala, že jsi kapitán." pokrčila jsem nos a hlavu naklonila mírně doleva.

,,Nebaví mě, když mi někdo říká, co mám dělat, fialko." popošel o kousek ke mně a prohlédl si své poháry z fotbalových zápasů.

,,Tak už to ale bývá, s tím nic nenaděláš. Trenér je přesně od toho." pousmála jsem se na jeho paličatostí a sedla si zpátky na velkou postel, která v pokoji byla.

,,Já vím, Naomi. Tenhle rok mi to začínalo přerůstat přes hlavu. Byl jsem v tom dobrý, a navíc mě to i bavilo, ale já měl v hlavě něco jiného a skloubit tyto dvě věci jsem nedokázal, a tak jsem byl donucený si vybrat." trhnul rameny. Na rtech mu seděl spokojený úsměv a jeho oči byly příjemně klidné.

,,Co ti v tom tak moc bránilo?" zadívala jsem se mu do jeho klidných, čokoládových očí, ve kterých jsem v tu chvíli viděla pouze něhu, jako by z něj všechna negativita z minuty na minutu vyprchala.

,,To ty." zachraptěl a jeho koutky rtů šly od tebe do jemného úsměvu.

,,Cože? Já?" řekla jsem překvapeně a vyhoupla se na nohy. Musela jsem trochu zvednout hlavu, abych na něj viděla, jelikož byl vyšší.

,,Pořád jsem musel řešit tebe, a na fotbal mi zkrátka nezbýval čas, tak jsem přestal docházet na tréninky, což se trenérovi samozřejmě nelíbilo, a tak na mne kladl velké nároky, to se zas ale nelíbilo mně, a tak jsem se na to vykašlal." řekl ledabyle, jako by vůbec z minuty na minutu nehodil za hlavu kariéru dobrého fotbalisty.

,,Teď se cítím špatně. Kvůli mně jsi toho hodně zahodil." sklopila jsem zrak a zamračila se.

,,Takhle to nesmíš brát, fialko. Byla to má volba, a já jí nelituji, zkrátka jsi mi zamotala hlavu natolik, že mé koníčky šly stranou." uchechtl se a sedl si na postel, přičemž mne stáhl s sebou a tak jsem mu seděla na klíně. Obmotal kolem mě jeho silné paže a já se zády opřela o jeho hruď.

,,To bych spíš měla říkat já, nemyslíš?" otočila jsem se tak, že jsem na něm seděla obkročmo, což způsobilo, že jsme si hleděli přímo do očí.

,,Ty?" dělal překvapeného, bylo mi jasné, že věděl, že jsem z něho byla celá pryč.

,,Ano, já." dala jsem mu ruce okolo krku. ,,Ty, nejoblíbenější kluk na škole, kterého by každá holka chtěla, se najednou bavil se mnou." zakroutila jsem hlavou.

,,A co je na tom?" chytl mne za boky a přitáhl blíž k tělu.

,,Nejsem roztleskávačka, ani hezká blondýnka, či brunetka s dobrými křivkami, nemám, a ani nejsem nic z toho, co by kluk, jako jsi ty chtěl." vydechla jsem a rozplývala se nad celou jeho maličkostí.

,,Na tomhle mi vůbec nezáleží, Naomi. Máš totiž něco mnohem důležitějšího." podíval se mi hluboko do očí, a usmál se.

,,Co?" nadzvedla jsem obočí a čekala na jeho odpověď.

,,Mě." začal se smát, a já musela s ním. Strčila jsem ho do hrudi, což způsobilo, že se zády svalil na postel  a já vedle něj. Oba dva jsme se smáli dost nahlas, a já si až po malé chvilce uvědomila, že někdo může být doma, a tím pádem nás slyšet.

,,Měli bychom jít spát." řekla jsem a utřela si slzu, která mi od smíchu stékala po tváři.

,,Zapomněl jsem ti ještě něco říct, jen takovou drobnost." ušklíbl se, a já už v ten moment věděla, že to nebude nic dobrého. Kývnutím jsem ho pobídla, aby mi tu 'drobnost' co nejrychleji vyklopil."

,,Můj dům, má pravidla," začal, a já se podvědomě zamračila. ,,takže já, a ani nikdo jiný dnes v noci nebude spát mimo tuto postel." ukázal na svou velkou postel a s úšklebkem se pohledem vrátil na mě.

,,Myslím, že to zvládnu, pokud se budeš držet v určité vzdálenosti." založila jsem ruce na prsou. Hunter začal horlivě kývat, a já musela s úsměvem zakroutit hlavou. Ovšem když jsem si sedla na kraj postele, došlo mi, že s sebou nemám absolutně žádné věci, a to ani to, v čem bych mohla spát.

,,Ehm, Huntere?" začala jsem. On se na mne s tázavým pohledem otočil a čekal, co ze mě vypadne za blbost. ,,Nepůjčil bys mi, ehm..." poškrábala jsem se na zátylku. ,,něco na spaní?" zaculila jsem se a jemu na rtech nechybělo nic jiného, než úšklebek.

Přešel k psacímu stolku a odsunul židli, která u něj byla a vzal z ní složené bílé tričko, které mi poté podal. Zatímco on odešel, nejspíš do koupelny, jsem se v rychlosti převlékla a své věci si složila a dala je na židli, odkud vzal tričko, které mi půjčil. Když jsem se zachumlala do peřin, všude kolem sebe jsem opět cítila tu pro mě už dost známou vůni, které jsem se stále nemohla nabažit.

O chvilku později přišel Hunter, který byl pouze v teplácích a bez trička. Nemohla jsem se ubránit nevinnému pohledu na něj, čehož si samozřejmě všiml, a nenechal si menší narážku.

Leželi jsme v jedné posteli, otočení zády k sobě, a já si byla víc než jistá, že mé divoce bijící srdce muselo být slyšet přes celý pokoj. Hunter mi dal tu možnost poznat to, jaký doopravdy byl, dovolil mi poznat své pravé já, a ne to, které schovával pod maskou egoistických narážek a posměšků, a já si v tu chvíli něco uvědomila. Byl čas mu to říct. Cítila jsem, že on byl ten pravý člověk, který by to měl vědět, který by měl vědět kus mé minulosti, na kterou mne jen pomyšlení bolelo.

,,Huntere," vyslovila jsem jeho jméno.

,,Děje se něco?" ozval se snad okamžitě.

,,Pamatuješ si na ten den, kdy jsi byl u mě v pokoji? Hodně pršelo, a my čekali, než přestane." začala jsem opatrně.

,,Pamatuji, proč se ptáš?" cítila jsem, jak se na posteli posadil.

,,Ten den jsem ještě nebyla připravená ti říct něco pro mě velmi důležitého, ale teď už jsem."

Zdravím! Tak, a ta chvíle je tady, Naomi se chystá Hunterovi prozradit své tajemství.

Kattie ♥