Trust me

63.

,,Je ti lépe?" zeptala se mě máma, když přišla domů z práce. Zrovna jsem seděla v obýváku u televize, když se mě zeptala. Hunter odešel pár chvil před tím, než ona přišla, strávili jsme spolu skoro celé odpoledne, a mně to vůbec nevadilo, naopak jsem byla vcelku ráda za jeho přítomnost.

,,Je mi už mnohem lépe, zítra do školy už půjdu." jemně jsem se na ní usmála a více se zabalila do deky, kterou jsem byla přikrytá.

,,Tak to ráda slyším. Měla bys napsat Elizabeth, aby si dala zápisky z dnešního dne, aby to nic neuteklo." řekla vážně a mezitím vybalovala nákup. Musela jsem se sama pro sebe zasmát, jelikož ve škole nebyla ani Elizabeth. Když se na mě máma podívala, s úsměvem jsem začala horlivě přikyvovat a vzala jsem do ruky mobil, že jdu tedy Elizabeth napsat a poprosit jí o poznámky.

------

,,Včera mi sice bylo zatraceně mizerně, ale takový akce budeme opakovat!" vychrlila Elizabeth, když dosedla vedle mě na židli.

,,Ani náhodou, Elizabeth, ani za nic už nikam nejdu, když bude druhý den škola!" zavrtěla jsem hlavou a se smíchem jí pozorovala, jak si připravovala učebnice na hodinu.

,,No jo, to jsi celá ty." mávla rukou a na lavici hodila svůj penál s tužkami.

Hodina začala, ale já místo toho, abych se soustředila na látku, kterou nám učitel vysvětloval, jsem se stále musela v mysli vracet na Hunterovy doteky a teplé rty. Byla jsem ním naprosto omámená a nebyla si úplně jistá, co se to se mnou dělo.

,,Slečno Evansová, jste naprosto nesoustředěná, pojďte nám k tabuli vypočítat pár příkladů, ať se proberete." cukla jsem sebou, jakmile učitel vyslovil mé jméno. Vstala jsem a šla k tabuli, kde byly napsané nějaké příklady, které jsem naštěstí věděla, jak vypočítat.

Když jsem dosedla zpátky na svou židli, cítila jsem na sobě propalující pohled. Otočila jsem se na mou spolusedící, které na rtech seděl mírný úšklebek a kroutila hlavou do stran.

,,Co je?" zamračila jsem se na ní a v sešitě přetočila další na stránku.

,,S tebou se poslední dobou něco děje, a já asi vím co." přisunula se ke mně blíž a povytáhla obočí.

,,Cože?" cítila jsem, jak jsem se mírně začínala červenat, proto jsem si rukou podepřela hlavu a ruku dala na tvář.

,,Dámy, ještě jedno slovo, a letíte odtud!" napomenul nás už tak dost podrážděný učitel a učebnicí práskl o stůl.

,,Omlouváme se." špitla Elizabeth a odsunula se ode mě.

Po hodině jsem ze třídy vyběhla jako první, nechtěla jsem být zasypána otázkami mé blonďaté kamarádky, když jsem sama vlastně ani nevěděla, co se pořádně odehrávalo v mé hlavě. Procházela jsem chodbou a přemýšlela. Své učebnice jsem tiskla k tělu a kousala se do rtu. Když jsem zvedla hlavu, v dálce jsem viděla, jak proti mně jde Hunter, a pohled má zapíchnutý do země. Musela jsem se sama pro sebe usmát. Stoupla jsem si přímo proti němu a čekala, dokud ke mně nedojde. Když byl skoro u mne, bez jediného pohledu se mi vyhnul a obešel mě. Chytla jsem ho za paži, čímž jsem ho donutila se zastavit. Zvedl hlavu směrem ke mně a když uviděl, kdo ho zastavil, usmál se.

,,Fialko, neviděl jsem tě." v očích se mu mihly malé jiskřičky, ale něco na něm nesedělo. Tváře měl červené, a oči skleněné.

,,Pojď sem." řekla jsem a zatáhla ho za roh, kde nikdo nechodil. Celého jsem si ho prohlédla a on mě s pobaveným výrazem pozoroval. Když jsem mu sáhla na čelo, vše mi došlo. Byl úplně rozpálený, musel mít horečku.

,,Tobě není dobře." zamračila jsem se a ruku z jeho čela sundala.

,,Nic, co bych nezvládl." mrkl na mě a a hřbetem ruky mi přejel po tváři.

,,Měl bys být doma a ležet v posteli." jeho ruku jsem chytla a pevně ji stiskla, jeho červené, rozpálené tváře na mě působily roztomile a skleněné oči tajemně.

,,To bych tě pak nemohl potkat." řekl a odkašlal si. Bylo mi ihned jasné, kde to chytil, ani mně totiž včera nebylo dobře, a když pak přišel... Cítila jsem, jak se do mých tváří znovu začínala hrnout krev, jakmile jsem si vzpomněla na to, co vše se odehrálo.

,,Chytl jsi to odemě," zakroutila jsem hlavou, abych zahnala stud. ,,nebylo mi dobře, měla jsem ti to říct, zbytečně jsem tě nakazila." povzdychla jsem si a přešlápla si. Nejraději bych si v tu chvíli nafackovala. On se ušklíbl a natáhl se k mému uchu.

,,Neměla, to by se pak neodehrálo spousta věcí, na které ještě teď stále myslíš." šeptl a jeho dech, který jsem ucítila na mém krku mi způsobil husí kůži po celém těle. Zalapala jsem po dechu, a než jsem stačila cokoliv říct, s vzdušným polibkem zmizel. S úsměvem jsem zakroutila očima a vydala se do učebny, kde jsem měla mít další hodinu.

Náročný den ve škole skončil, a já, ostatně jako všichni ostatní studenti, mohla jít domů. Rychle jsem se rozloučila s Elizabeth a rychlým krokem se vydala směrem domů. Ještě před tím, než jsem opustila dvůr školy, jsem zaslechla volání mého jména.

,,Naomi!" zastavila jsem se na místě a otočila se za známým hlasem. K mému překvapení to byl Jake, kdo na mne volal.

,,Jaku? Co potřebuješ?" řekla jsem, a ihned mi do hlavy naskočil rozhovor s Elizabeth o tom, že si jí Jake už déle nevšímal a zajímal se o jinou dívku.

,,Neviděla jsi Elizabeth? Poslední dobou se mi vyhýbá, a neodpovídá mi na mé zprávy." hlasitě vydechl a černý batoh si nasadil i na druhé rameno.

,,Nevím, jak to teď mezi sebou máte, ale Elizabeth nevypadala, že by ti na zprávy odpovídat chtěla." soucitně jsem se na něj podívala, a jeho nechápavý výraz mluvil za vše.

,,Já to nechápu, neustále se mi vyhýbá a když už přijde na řeč, omluví se, že musí běžet, copak jsem udělal něco špatně?" poškrábal se na zátylku a povzdychl si.

,,Poslyš, moc mi toho neřekla, ale údajně pokukuješ po dívce z prvního ročníku. Možná by ses měl rozhodnout, kdo je přednější." snažila jsem se mu poradit, ale tohle nikdy nebyla má silná stránka, a tak to spíše vyznělo útočně.

,,Já? A po kom prosím tě?" divil se.

,,Já nevím, Jaku, víc mi neřekla, nejspíš jí to dost mrzí, a nechce se o tom bavit." trhla jsem rameny a dala mu ruku na rameno.

,,Vždyť já z prvního ročníku ani nikoho neznám, mám tam jen-" odmlčel se a prsty si zajel do vlasů. ,,Ale ne! Díky, Naomi, uvidíme se později!" mávl na mne a odběhl pryč.

Zdravím! Po delší pauze jsem opět zpátky! :) První měsíc školy utekl jako voda a já doufám, že se vám zatím daří jenom dobře! :)

Kattie <3