Thoriana a Lokiana - dcery boha Ódina..

5.kapitola - Zákaz a nucená svatba...

Věnováno Emazur(Čtěte až začnou zpívat :) díky)

*Šla jsem po zmrlém ledě k zámku.

"Strýčku?" zeptala jsem se ho.Seděl na trůně a koukal na mě.

"Ano?"

"Chci ti jen říct,že se vracím zpátky na Ásgard.Jestli chceš můžeš tady být králem".

On jen vstal.Přišel ke mě a šlo vidět ,že se ztráta tetičky na něm podepsala.

"Nikam nepůjdeš".

"Cože?!" vykřikla jsem a ustoupila jsem.

"Přece nechceš odejít na svatbu".

"Na jakou svatbu?Ty se ženíš?" řekla jsem.

"Přece my".

"My?" řekla jsem .

"Ano,rozhodl jsem se tak,když si odešla všiml jsem si něčeho,změnila jsi ses.Rozkvetla z tebe krásná žena.A alespoň mi dáš syna.Syna jehož mi Claire nemohla dát".

"Zbláznil si se?"řekla jsem s údivem.

"Vůbec ne".zasmál se.

Otočila jsem se a chtěla utéct.

"Stráž".Chytli mě za ruce a já se vzpouzela.

"Nechte mě".Křičela jsem.

"Do komnaty a hlídat,zítra bude svatba".

(Zkuste si to představit zpomaleně a zaposlouchejte se do hudby)Vykulila jsem oči a dál jsem se vzpouzela,nebylo mi to nic platné.Z očí mi tekly slzy.Vlasy mi se houpaly ze strany na stranu.Vedli mě do komnaty.Já jsem svým obličejem koukala na Lucarise a křičela.Vedli mě přes celou dlouhou místnost.Lidé se na mě koukali a měli smutné výrazy.Hodili mě do pokoje.A já se přetočila na záda a brečela.Dlaněmi jsem si zakryla obličej.Schoulila jsem se do klubíčka a plakala.Vstala jsem a házela polštářemi až z nich létalo peří.Všechno jsem ničila.Porcelán spadl na zem a střepy se roztříštili na miliony kousíčků.Přesně takhle jsem se cítila.Peříčka z polštářů mi létala po pokoji.Vzala jsem tužku a papír a psala.

Milý Loki..

Pomoz mi prosím,můj strýček si mě chce vzít.Jsem zavřená v pokoji.Zamknul mě.Já si ho vzít nechci.Miluji jen tebe.Prosím pomoz mi...Svatba je už zítra.Bojím se co mi udělá...nemohu použít své schopnosti.Pomoz mi prosím...

Miluji tě...

Lokiana...

Na papír dopadlo pár mých slz.Zavřela jsem obálku a otevřela dveře.Stála tam stráž a já jsem pomalými kroky šla do velké místnosti.Po líci mi stékala slza.

"Mám přání".

"Jaké".

"Chci ,aby tenhle dopis šel na Ásgard".

"Tohle je tvé přání?Dopis?"

Přikývla jsem.Mávl rukou a stráž převzala dopis a šla.Já se jen otočila a šla zpátky do pokoje...

---------------------------------------------------------------------

Seděl jsem a čekal.Seděl jsem na schodech vedle Ódina.Uzdravil se.

"Pane je tu muž z Jotunheimu a nese dopis pro sira Lokiho".

Kývl jsem a převzal dopis.

Otevřel jsem ho a začal číst.To co jsem přečetl mi vzalo dech.Posadil jsem se.

"Loki?Co tam je?"Zeptal se Ódin.

"Musím na Jotunheim".řekl jsem.

Pustil jsem dopis a šel.Thor vzal dopis a předal ho Ódinovi.Ten jen vstal a šel se mnou.Thor a Thoriana také.

-------------------------------------------------------------------------

(Tady si to pusťte od znova a zpomaleně si to představujte.Ale až začnou zpívat)Stála jsem před zrcadlem a smutně koukala.Služky mě česaly a upravovaly šaty.Koukala jsem na ty šaty.Byli sice hezké,ale v nich bych se vdávat nechtěla.Ne se strýčkem.

"Je čas".řekla mi stráž.

Pomalu jsem vyšla ze stupínku.Má bílá vlečka se vlekla po zemi a mé bílá šaty také.Pomalu jsem docházela po červeném koberci.Přišla jsem k katedře a viděla jak se Lucaris na mě spokojeně usmívá.Já byla plná smutku a naděje ,že ten dopis Loki dostal.Byla jsem už u strýčka.Podaval mi ruku,ale já ji odmítla.Přišla jsem před kněze,ale spíše jsem skenovala mé boty.

"Milý Lucaris Laufeysne,berete si zde přítomnou Lokianu Laufeyson,dceru Laufeyovu?"

"Jistě".A usmál se.

"A vy Lokia.."

"Lokiano".Ten hlas mě probudil.Otočila jsem hlavu.

"Loki".Šeptla jsem.Už jsem chtěla odejít,ale stáže mě chytli pod rukama a táhli mě zpátky.

"Loki"..křičela jsem a natahovala ruku.

"Lokiano.."chtli ho a natahoval ruku..byl nešŤasný a chtěl mě chytnout.**

Naše ruce se setkali,ale neudrželi jsme se dlouho.Odtahovali nás.

Zase slzy.Objevil můj nepravý otec.

"Otče"zakřičela jsem a stráž silně kopla mezi nohy.

Rozeběhla jsem se a přiběhla do náruči mého nepravého otce.Ten se jen na mě usmál a pak se podíval na Lucarise.Napřáhl ruku a on se začal dusit.Jenže Lucaris jako by mě proklel.Já se začla dusit a já upadla do bezvědomí.Někdo mě zachytil.Byl to Loki.Vzal mě do náruče,a šli jsme zpšt domů.Do mého pravého domu..Do Ásgardu....

Tak jak se vám líbil?Já si umpřímně myslím že se ta písnička k tomu skvěle hodí.Jaké máte pocity,když jste se zaposlouchali a představovali si to zpomaleně?Mě to přišlo úžasné jako v nějakém filmu...Jinak Like a koment  potěší ;))