6.

726 13 0
                                    

,,Notak, Mery! Přece to teď nevzdáš!" podíval se Roman na Mery a pak na anesteziologa. ,,Už se ji snažíme nahodit přes půl hodiny.." povzdechl si. ,,David.." ,,Romane, ona to dá!" pokračoval dál David. ,,Nemá to cenu." dal mu ruku na rameno. ,,Do hajzlu!" otočil se David. Hnaly se mu slzy do očí. Nechtěl to držet. Teď ne. Umírá osoba, kterou miluje, i když si to sám nechce přiznat. Slzy se mu po tváři kutálely jedna za druhou. Otočil se zpátky k Mery a vzal ji za bezvládnou ruku. Ostatní ze sálu ani nedýchali. Nemohli uvěřit tomu, že David brečí. Ten David, robot, který ji tady sobecky nechal. ,,Mery.." zavřel oči. ,,Ona.. ona naskočila!" ozvalo se od anesteziologa. David zvedl oči. Usmál se. Na obrazovce spatřil její, celkem pravidelný, puls. ,,Tak to jdeme dodělat, ne?" usmál se Roman. David si všiml, že i jemu se lesknou oči.

,,Jirko!" dnes už podruhé vtrhl do dveří. ,,Hoří?" zeptal se Jirka. ,,Panáka, hned teď prosím." rozdýchával David to, co se stalo na sále. ,,Cco se stalo? Mery u.." zděsil se. ,,Ne, ne, naštěstí ne." svalil se do židle David. ,,Naštěstí? Co se tam stalo?" postavil před něj panáka. ,,Zavolej  Romana. Nedokážu to říct." ťukl si s Jirkou a vypil ho na ex. ,,Díky. A teď mě omluv, prosím." zmizel někde, bůh ví kde. Po chvíli někdo zaťukal. ,,Tak to David nebude." prolétlo mu hlavou. ,,Jirko? Můžu?" zeptal se Roman. ,,Musíš. Z Davida jsem nic nedostal." ukázal na židli. ,,Se mu ani nedivím." zavřel dveře. ,,Tak řekne mi už sakra někdo, co se tam stalo?!" bouchl Jirka do stolu. ,,Klid, už jdu na to." Jirka si sedl a poslouchal. ,,Všechno bylo úplně v pohodě a najednou zástava. Snažili jsme se ji nahodit přes půl hodiny. Nechali jsme toho a David začal brečet. Chytl Mery za ruku a.. a ona naskočila. Úplně ho chápu, musí být hodně mimo." řekl ve zkratce Roman. ,,Jo, to teda byl. Přišel si pro panáka a zmizel." podrbal se na hlavě. ,,Hlavně, že to dobře dopadlo."

David se zastavil před JIPkou. Stál před sklem a koukal na ni. Znova se mu chtělo brečet. Otevřel dveře a vešel. Pomalým krokem se přesunul k jejímu lůžku. Přisunul si židli a sedl si. Vzal její ruku do té své.

Potřebuje tě.. Kde žijí příběhy. Začni objevovat