Roman vešel k Mery na JIP. ,,Mery? Co se děje? Bolí tě něco?" okamžitě běžel k posteli. ,,Jo.. srdce." otřela si slzy. ,,Co s ním? Jsi po operaci, ale mělo by všechno být v pohodě.." vzal do ruky výsledky, aby to zkontroloval. ,,Po fyzický stránce je všechno ok, ale David." začaly jí znovu téct slzy. ,,Co David?" zeptal se opatrně. ,,Chtěla jsem ho políbit, ale on ucukl. To tu ležím tak dlouho, že si našel někoho jinýho?" podívala se na něj ubrečenýma očima. ,,Nejspíš jí vypadla pamět, tak snad se vrátí. Bylo by hodně těžký jí tohle vysvětlovat." prolítlo mu hlavou. ,,Víš Mery, je to hodně složité. Tohle ti vysvětlí sám David. Snad.." sedne si k ní. ,,Takže má někoho?" ,,Ne, nemá." ,,Tak co se děje?" pomalu už křičela. ,,Uklidni se, nechceš spíš vědět, proč si vůbec tady a co ti vlastně je?" snažil se změnit téma. ,,Tak sem s tím." ,,Co si pamatuješ?" zeptal se. ,,Nic. Mám úplný okno." ,,Tak jinak.. Co si pamatuješ naposled?" ,,Jak odjela ta ženská.. hm.. Nina a my se s Davidem přestěhovali." ,,Tak tohle je hodně špatný." pomyslel si. ,,Takže měla si autonehodu, přivezli tě v hodně vážném stavu. Máš několik zlomenin, ale to už by mělo být tak nějak v pohodě. Hodně ti to poškodilo srdce, takže bez operace bys umřela. Měla si hodně na mále, několikrát jste tě málem ztratili. Jednou už chtěli prohlásit exitus, ale zázrakem si naskočila." řekl jí Roman. ,,Jo.. už si matně vzpomínam. Jela jsem po silnici a pak najednou bum." lehla si zpátky do postele. ,,Tak odpočívej, já musím něco zařídit." zvedl se a odešel. ,,Ahoj." řekla za ním ještě Mery.
,,David!" zakřičel na Davida. ,,Romane? Potřebuješ něco?" ,,Jo." zastavil se. ,,Je to důležitý?" ,,Hodně, pojď do kumbálu, dělej." zatáhl ho za mundúr. ,,Tak co se děje?" zeptal se David, když za sebou zavřeli dveře kumbálu. ,,Mery.." ,,Co s ní je?!" vypálil hned. ,,Fyzicky je v pohodě, nech mě domluvit." ,,Co? Fyzicky? Povídej, rychle." ,,Říkala mi, jak tě chtěla políbit, ale tys ucuknul." ,,Věř mi, že bych rád, ale nejde to. Řekla mi, že je ráda, že jsem tady. Prý se jí zdálo, že jsem odjel." sedl si na židli. ,,Jo tak takhle, já myslel, že jí úplně vypadla paměť. Ptal jsem se jí, co si pamatuje naposled." podíval se na Davida. ,,A co?" zeptal se rozklepaným hlasem. ,,To jak odjela Nina a vy jste se spolu přestěhovali do bytu." ,,Ttak to je ššpatné." ,,Ale řekl jsem jí, že měla nehodu, začala si vzpomínat. Časem si snad vzpomene i na tohle." poplácal Davida po rameni. ,,No víš.. já nevím, jestli to je dobře." ,,Proč?" nechápal ho Roman. ,,Jjá.. já ji asi pořád miluju." polkl na sucho David. ,,Tak tohle je mezi váma. Taky se ptala, jestli tam leží už tak dlouho, že sis našel někoho jinýho. Odpověděl jsem, že ne, ale že jí to přijdeš vysvětlit. Tak se na to připrav." zvedl mobil, který už dlouhou dobu zvonil. ,,Promiň, musím na příjem."
David sebou plácl na gauč a nechal volný průběh myšlenkám. Bylo mu jedno, že je v práci. Všechno mu teď bylo jedno. V hlavě měl jen Mery. Obraz zničené Mery, když jí řekl, že odjíždí. Obraz bezbranné Mery, když její život závisel na jeho operaci. Obraz šťastné Mery, když byli spolu. Byl rozhodnutý, že tohle chce zpátky. Všechno.
